Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Paní ministryně, uhodla byste, k čemu jste se takhle vyjádřila? Paní ministryně mě bohužel neposlouchá, ale tohle je citace z jejího dopisu, kdy rozcupovala napadrť jiný poslanecký návrh také vládních poslanců, který se týkal zákona o střetu zájmů. To také není nepochybně jednoduchá norma, nicméně nesrovnatelně jednodušší než stavební zákon. A tady paní ministryně bojuje za to, aby se podobná legislativa předkládala formou vládního návrhu, zatímco v případě stavebního zákona sem jde prostě poslanecký návrh. A jenom ten komplexní pozměňovací návrh, ke kterému jsme složitě dospěli po opakovaných odkladech, protože to prostě nebylo možné dát rychle dohromady, tak ten čítá víc než 1000 stran. Neexistuje větší důkaz toho, že pro tento příklad pro právě takovou normu se prostě Poslanecká iniciativa nehodí.
A co riskujeme? No, riskujeme především to, že se v tom finálním návrhu objeví, v tom finálním schváleném řešení objeví celá řada vážných chyb. A tak to tady vypadá, že chceme všichni čelit krizi bydlení, urychlit jednotlivá řešení a schvalování jednotlivých projektů. Jenže platí zásadní: pokud se taková norma šije horkou jehlou, tak krizi nevyřeší, ale může ji naopak velmi významně zkomplikovat a zamaskovat hromadou soudních sporů, protože přesně tam vedou chyby a problémy v samotném zákoně. A upozorňuje na to i odborná obec. Opakovaně jsme před tím varovali. V jednotlivých fázích jsme upozorňovali na to, že ten překotný způsob prostě nepřinese pozitivní výsledky a že budeme narážet na rizika spojená s chybami.
No, místo toho jsme se dozvídali, že už je to potřeba urychlit. Tak jsme tady přijali zkrácenou lhůtu, která se ale pak nedodržela ne vinou opozice, ta v tom žádné prsty neměla, ale vinou toho, že prostě nebylo možné ani s pomocí aparátu Ministerstva pro místní rozvoj a dalších právních firem to prostě dotáhnout v lepším stavu do konce. Tolik moje první zásadní výhrada.
Druhá zásadní výhrada se týká nebezpečné institucionální změny. Jenom když si vybavíte, co ještě v roce 2017 a 2018 řešila Poslanecká sněmovna, kdy tehdy přineslo Ministerstvo vnitra dopadovou studii, která popravdě řečeno, zásadním způsobem napadala řešení tehdejší ministryně Dostálové a upozorňovala na to, že ve výsledku tehdejší vládní novela může způsobit dramatické hospodářské škody. Vyčíslili je tehdy na 20 miliard korun a hovořili o tom, že můžou být ve výsledku ještě vyšší, pokud by právě z důvodu plánované institucionální změny došlo k zablokování vydávání stavebních povolení. Byla to tatáž výhrada a znovu říkám, nebyla to práce tehdejší opozice, ale byl to výsledek analýzy Ministerstva vnitra, které je pořád – i tehdy i teď – zodpovědné za to, jakým způsobem je organizována celá přenesená působnost v oblasti stavebního práva. A upozorňovali na to, že sloučení, respektive přenesení těch stávajících úřadů na úroveň nového megastavebního centrálního úřadu bude spojeno se zásadními problémy a ty zásadní problémy nikdo neřešil. Po několika letech přicházíte vlastně s velmi obdobnou úpravou, ale neudělali jste vůbec nic v tom, abyste se s těmi výhradami ne opozice, ale Ministerstva vnitra vypořádali věcnými výhradami.
Jakým způsobem zajistíte to, aby ten nový centrální Stavební úřad mohl fungovat? Jak to zajistíte technicky, ale především jak to zajistíte personálně? A nad personáliemi tady visí obrovský otazník, protože ze všech šetření, i z těch, která zaštítilo Ministerstvo pro místní rozvoj, vyplývá, že ti stávající úředníci stavebních úřadů nebudou přecházet na ten nový centrální Stavební úřad nebo minimálně nepřejdou v plném počtu. No a když Ministerstvo pro místní rozvoj i v těch minulých letech popisovalo, kde vidí nejzávažnější problémy stavebního řízení v České republice, paní ministryně, co tehdy uváděli vaši předchůdci? Nedostatek kvalifikovaných úředníků a jejich stáří. Jak jste se s tímhle popasovali?
Na to pořád bohužel nemáte odpověď, ale vrháte se střemhlav do toho, že institucionální změna prostě musí nastat. Ostatně Kartágo musí býti zničeno. Ale dopady, které to bude mít, tehdy popisovala velmi poctivě studie Ministerstva vnitra. Hovořila o velkých škodách čítající desítky miliard korun a hovořila o tom, že tohle z hlediska organizace veřejné správy představuje nejzávažnější riziko tehdejší právní úpravy.
Máme o sedm let víc a je tu na stole podobné řešení, ale bez odpovědi na otázku, jak si poradíte s tou institucionální proměnou? Jak to uděláte, aby ti lidé přešli? Berete konkrétní agendy jednotlivým stavebním úřadům, které jsou teď pod obcemi, městy a kraji a vytváříte nový centrální Stavební úřad.
Já můžu v tomto směru nabídnout svoji zkušenost se vznikem významně menšího úřadu, dopravního a energetického stavebního úřadu, který vznikl právě proto, aby se podařilo procesy urychlit a výsledkem je reálné zrychlení těch procesů, naprosto nezpochybnitelné. Ale vím také, co to provázelo a co zatím stálo. A to byl malý úřad, který má něco přes 100 pracovníků.
To, k čemu se chystáte, je vytvoření centrálního stavebního úřadu o více než 2000 až třech 3000 hlavách. Kde je přesná analýza, kolik to vlastně má být a co to bude znamenat pro celý ten výkon agendy? Tohle jsou naprosto věcné otázky a zásadní varování před kroky, která přinášíte. Tohle ve výsledku může ohrozit, tohle může ve výsledku zabít vydávání stavebních povolení v České republice.
A protože vím, co znamenalo jenom vytvoření toho dopravního energetického, stavebního úřadu, tak i ta změna, kterou chystáte v tom, že by tomuto úřadu připadlo schvalování vyhrazených staveb bytových komplexů nad 10 000 metrů čtverečních, tak si také dovedu – nebo spíš v tomhle případě nedovedu – dobře představit, jak to rychle uděláte tak, aby se s touhle agendou ten úřad mohl vypořádat. A tady nestačí jenom držet palce, protože já si přeju stejně jako většina stavebníků v České republice, jako většina lidí, aby se ten celý proces povolování významně zrychlil.
A dostáváme se k poslední zásadní výhradě, a to je odložená digitalizace. Tohle vám fakt vyčítám, protože tohle ve výsledku vám samotným zásadně komplikuje způsob, jak to rozběhnout i v té institucionální změně, do které se chcete vrhnout. Protože právě zmíněná digitalizace má reálný potenciál ty procesy zjednodušit a zvládnout je i s menším počtem lidí. Ale místo toho, abyste se na to nachystali a usnadnili si tu proměnu, tak ji vlastně komplikujete odkladem digitalizace těch procesů až do konce roku 2030. Vůbec nechápu proč. A to jste vláda, která v každé větě skloňuje to, jak budeme ten stát digitalizovat. No, výsledek je zjevný, naprosto nezpochybnitelný. Odklad digitalizace stavebního řízení do konce roku 2030.
Já jsem zmínil, proč na tom záleží. Také jsem nedávno slyšel Karla Havlíčka, jak hovořil o tom, že si musíme mnohem víc osvojit AI a že to tedy konečně uděláte. No, já připomínám, že ten projekt, který posouvá AI v České republice významně dopředu, nepřipravila vláda Andreje Babiše, ale naopak vláda předchozí, vláda Petra Fialy v podobě AI Gigafactory. A pevně doufám, že se ji podaří dotáhnout do konce.
Nicméně zpátky k tomu, co je před námi. Ano, pokud se díváme do budoucna s otevřeným hledím, tak je určitě namístě do státní správy zapojit AI tak, jako se to podařilo v tom předchozím období v agendách dopravních. ***
