Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, celou dobu této rozpravy jsme slyšeli mnoho čísel, mnoho paragrafů, mnoho argumentů a na konci rozpravy budeme stát před velmi jednoduchou otázku: má být zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti zákonem, který vládu skutečně zavazuje? Nebo zákonem, který vládě nabízí stále nové možnosti, jak se z těchto pravidel vyvázat? Já jsem přesvědčen, že správně je první možnost. Pravidla mají platit mají být srozumitelná, mají být předvídatelná a mají být důvěryhodná. A mají platit i pro vládu.
Právě proto budeme hlasovat pro senátní verzi. Ne proto, že by byla snad dokonalá, ale proto, že je bližší principům právního státu. Je bližší skutečné rozpočtové odpovědnosti a je bližší myšlence, že vláda se má řídit pravidly. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Miroslav Ševčík. Vaše dvě minuty.
Poslanec Miroslav Ševčík: Dobrý večer, dámy a pánové, vážené slečny, paní poslankyně, vážení pánové poslanci, vůbec jsem nechtěl vystupovat nyní, ale musel jsem zareagovat na to, jak tady pan kolega, prostřednictvím vás, pane předsedající, Jakob hovořil o osmi mýtech.
Já bych spíš hovořil o osmi blbostech, dozimetrické přechytralosti a vůbec možná demagogii až hovadinách. Jsem proti zvyšování zadlužení. Fakta, zapamatujte si fakta: 2021 – dluhová služba 42 miliard, 2026 – když jsme museli reagovat na to, co jste tady přinesli vy – 110 miliard. 2,61 krát více než v roce 2021. Nárůst dluhu od roku 2021 do roku 2025 – bilion 211 miliard korun.
Když si to srovnáte, tak od roku 1993 do roku 2025 byl tento nárůst – respektive do roku 2021 – byl průměrný nárůst ročně 82,42 miliardy. Za vás se zvýšil tady tento růst v podstatě z 1211,9 miliardy děleno čtyřmi na 302 miliardy 975, to znamená 3,67 krát.
Na to se musí reagovat prostřednictvím toho, že musíme vytvořit rozpočet. Takže tady prosím – to, co se říkalo: mýty. Tak já tady říkám: fakta. Ještě jednou zdůrazňuji, že například od roku 1993 do roku 1996 vzrostl – dokonce byl pokles zadlužení o 2,6 miliardy, ze 158,8 miliardy – (Předsedající. Čas.) – na 155,2 miliardy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní tedy pokračujeme s přednostními právy, abyste si... (Poslankyně Kovářová se hlásí ze sálu.) Dobře, tak faktická z místa. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Věra Kovářová: Ráda bych reagovala na kolegu Ševčíka. Nechápu, proč když máte faktickou poznámku, že nejprve tu zahajujete vždycky nějakými sprosťárnami, případně neslušnými výrazy. Potom uvádíte čísla, která ne vždycky jsou úplnou pravdou.
Já vám jenom dám k dispozici naše čísla – když jsme přebírali vládu, tak dluh – tak deficit k HDP byl 5 procent a my jsme končili kolem 2 procent.
Co se týče složené daňové kvóty, protože to také rád používáte, ty daně, tak složená daňová kvóta byla nižší než za vlády Andreje Babiše. Dostali jsme se k hospodářskému růstu 2,7 procenta. Důchodový systém, který byl skutečně v katastrofálním stavu, tak se dostal do mínus 10 miliard, což byl velký velký pokrok a i dnes se ukazuje, že ta naše opatření vedla k tomu, že – jak zde paní ministryně hovořila o tom, že ten důchodový systém v podstatě je a bude v přebytku.
Co se týče konsolidace veřejných financí, to jsme přebírali ve stavu, kdy to zadlužování bylo tak obrovské, že skutečně hrozilo, že narazíme na dluhovou brzdu v roce 2028 a podařilo se to odvrátit na rok 2038.
Tak prosím pěkně, až budete tady hovořit o tom, jak to bylo velmi špatné, tak si přečtěte tato čísla a vyslechněte si zpětně slova paní ministryně financí, která hodnotila stav veřejných financí na začátku letošního roku jako velmi dobrý, dobře hodnocený a to samozřejmě byl – (Předsedající: Čas.) – díky naší vládě.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já vás požádám, abyste už zůstala zůstala u pultíku. Ale přesto, než začnete, tak musím číst pro záznam ještě jednu věc.
Pan místopředseda Jan Skopeček hlasuje s náhradní kartou číslo 12.
A nyní tedy, jak je to s přednostními právy – jako první vystoupí paní poslankyně Kovářová, potom je zde přihlášen pan poslanec Hřib, potom pan poslanec Rakušan, potom pan poslanec Havel, potom pan poslanec Jurečka a potom se stanoviskem klubu paní poslankyně Vendula Svobodová, potom pan poslanec Benjamin Činčila a potom pan poslanec Vojtěch Munzar. A nyní máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové – a jsem ráda, že také dorazila paní ministryně. (Obrací se na ministryni Schillerovou.) Ano, já to vím, ale jsem ráda, že mohu i hovořit k vám.
Dnes projednáváme senátní vratku sněmovního tisku 90 a já bych ráda řekla hned na začátku: Senát tady sehrál přesně tu roli, kterou sehrát měl. Nezablokoval celý zákon, nepřišel jen s gestem odporu, ale vrátil nám návrh v podobě, která aspoň částečně krotí velmi nebezpečné rozvolnění rozpočtových pravidel, o kterých tak nerada slyší paní ministryně financí.
Protože o tom tato novela je. Vláda se snaží uvolnit pravidla, která mají chránit veřejné finance před tím, aby se rozpočet utrhl ze řetězu. A dělá to v době, kdy by naopak měla veřejnosti ukazovat, že s penězi daňových poplatníků zachází opatrně, průhledně a odpovědně. Často slyšíme, že jde hlavně o investice – o dálnice, železnice, energetickou bezpečnost nebo další strategickou infrastrukturu. A já chci jasně říci: tyto investice Česká republika potřebuje.
Problém není v tom, že stát chce stavět. Problém je v tom, když se část výdajů začne vyjímat z běžných pravidel a začne se vytvářet dojem, že když výdaj přesuneme mimo limit, tak tím problém zmizí. Jenže nezmizí.
Schodek nezmizí tím, že ho přejmenujeme. Dluh nezmizí tím, že ho přesuneme do jiné kolonky. Pořád to budou peníze, které si stát bude muset půjčit a pořád to budou peníze, které budou muset jednou zaplatit naši občané.
Senát proto navrhl rozumnější cestu. Neříká: neinvestujme, říká pouze: pokud chce vláda využít výjimku, musí to mít jasné mantinely, musí to být odůvodněné a musí nad tím existovat parlamentní kontrola. A to je podle mě naprosté minimum, které bychom měli požadovat. Podobně je to u bezpečnostní výjimky. Samozřejmě platí, že pokud přijde skutečná krize, stát musí umět rychle reagovat. ***
