Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.00 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Nikdo nechce svazovat vládě ruce ve chvíli, kdy je ohrožena bezpečnost země, ale zároveň nemůžeme dát vládě bianko šek na stovky miliard korun jen na základě vágního pojmu, pod který se dá schovat skoro cokoliv.
Já zde na tomto místě připomenu svoji zkušenost za covidu, kdy Sněmovna velmi rychle, v podstatě jednomyslně přijala v této kritické situaci navýšení rozpočtu na neuvěřitelných tehdy 250 miliard korun, protože jsme si všichni byli vědomi závažnosti té situace. Tak silný nástroj, o které jsem předtím hovořila, musí mít přece jasné hranice. Musí být zřejmé, kdy se smí použít, proč se používá a kdo za něj nese zodpovědnost. Senát proto správně zpřesňuje podmínky a vrací do hry alespoň základní kontrolu ze strany Poslanecké sněmovny.
A pak je tu dopad, který je pro lidi úplně zásadní. Pokud budeme dál rozvolňovat pravidla, pokud budeme vytvářet další a další výjimky a pokud budeme schovávat část výdajů mimo běžné limity, můžeme velmi rychle narazit na dluhovou brzdu a to podle odhadu už kolem roku 2031 – a ve chvíli, kdy stát na dluhovou brzdu narazí, tak už to nebudou nebolestivá řešení. Výrazně se může dotknout všech občanů.
Může to znamenat škrty v mandatorních výdajích, drastické škrty ve výdajích státu, také snížení výdajů na veřejné služby. A také například na důchody anebo také výrazné zvyšování daní. A to proto, že v takovémto případě rozpočet musí být vyrovnaný.
A to je potřeba říci naprosto otevřeně, pokud se veřejné finance nechají dojít až do takového stavu, nebudeme se bavit o drobných úpravách nebo kosmetických změnách. Budeme se bavit o podstatně vyšším daňovém zatížení lidí i firem, protože někdo bude muset ten účet zaplatit. A čím déle se budou problémy odsouvat, tím bolestivější ta opatření nakonec budou.
V tom je podle mě i značné politické pokrytectví. Ti, kteří nás v minulosti kritizovali za zvyšování daní a za nepopulární konsolidační kroky, dnes přijímají rozhodnutí, která mohou ještě k výraznějšímu zvyšování daní v budoucnu přímo vést. Jen s tím rozdílem, že účet za ně už možná nebude platit tato vláda, ale vláda příští a přespříští.
To nejsou kroky rozvážné vlády, která přemýšlí o zemi v delším horizontu. To jsou kroky vlády, která vidí hlavně k příštím volbám. Čtyři roky si uvolnit ruce, čtyři roky vytvářet další výjimky, čtyři roky odsouvat problém a potom ho nechat těm, kteří přijdou po ní a ti se s tím budou muset nějak vypořádat.
A právě proto mají rozpočtová pravidla smysl. Nejsou tu proto, aby vládě komplikovala práci. Jsou tu proto, aby chránila občany před tím, že krátkodobá politická rozhodnutí jednou přerostou v dlouhodobý problém celé země.
Odmítám také argument, že česká ekonomika teď vypadá lépe, že nemáme tak vysoký státní dluh a tak si to můžeme dovolit. Ano, máme relativně dobrá čísla. Česká ekonomika roste a ve srovnání s některými sousedními zeměmi na tom nejsme špatně. Ale to neznamená, že se státní rozpočet může utrhnout ze řetězu.
Lepší ekonomická situace podle mě nemá být důvodem k tomu, abychom rozpočtová pravidla uvolňovali víc, než je nezbytné. Naopak právě v době, kdy se ekonomice daří relativně dobře, bychom měli být opatrní.
Mezinárodní situace je napjatá, pokračuje válka na Ukrajině a nikdo z nás nemůže s jistotou říct, jaké výdaje bude muset stát v příštích letech nést. O to důležitější je, aby veřejné finance zůstaly srozumitelné, kontrolované a předvídatelné.
Senátní verze není určitě dokonalá, ale přesto je výrazně odpovědnější než verze, kterou Sněmovna původně poslala do Senátu. A právě proto klub Starostů a nezávislých senátní verzi podpoří. Česká republika, dámy a pánové, potřebuje investice, potřebuje bezpečnost, potřebuje moderní infrastrukturu, ale nic z toho nemůže být omluvou pro rozpočtovou svévoli. Veřejné peníze nejsou vlády, jsou to peníze všech občanů a právě proto s nimi musíme zacházet odpovědně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda Hřib, kterého tady nevidím. Dalším, kdo je s přednostním právem, tak je pan předseda Vít Rakušan, kterého tu rovněž nevidím. Takže se přesuneme na dalšího člověka s přednostním právem, což je pan předseda Havel, kteréhož tu taktéž nevidím. Dalším, kdo je v pořadí, je pan předseda Jurečka, toho tu též nevidím. Tím pádem se přesunujeme na poslance... (Výkřik ze sálu.) To nebylo na mě. Na poslance k vystoupení se stanoviskem klubu. A se stanoviskem klubu Pirátů tu měla vystoupit paní poslankyně Vendula Svobodová, kterouž tu též nevidím. Další, kdo je v pořadí se stanoviskem poslaneckého klubu, tak je pan poslanec Benjamin Činčila, kteréhož tu též nevidím. A nyní tedy se dostává slova se stanoviskem klubu ODS panu poslanci Vojtěchu Munzarovi.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, podle našeho názoru dnes projednáváme jeden z nejdůležitějších, z nejdůležitějších zákonů celého volebního období, protože rozhodujeme a budeme rozhodovat o fiskálních pravidlech, která nasměrují a určí budoucnost naší ekonomiky, našeho státu a další generací. A buď bude naší snahou budoucí generace alespoň trochu chránit, nebo pravidla tak vyprázdníme, že necháme budoucí generace platit účet za rozhodování dnešní vlády.
My projednáváme zákon o pravidlech, která mají jeden účel. Mají chránit ekonomické zdraví státu a fiskální pravidla by měla bránit tomu, aby krátkodobé politické zájmy převážily nad dlouhodobou stabilitou veřejných financí. Naše společnost nemůže financovat nikdy všechno najednou. Každá koruna může být utracena z peněz daňových poplatníků jen jednou. Každý nový výdaj znamená rozhodnutí, komu se peníze vezmou, případně, na co si stát půjčí – a co budou muset zaplatit další generace.
Fiskální pravidla jsou proto, aby nutila vládu určovat priority. Vláda má totiž hledat řešení uvnitř stanovených mantinelů, nikoliv měnit mantinely podle svých priorit. A to je obsahem vlastně té sněmovní verze, která vychází z té původní vládní novely.
Účelem zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a o rozpočtových pravidlech není poskytovat větší prostor pro zadlužování, ale udržovat, jak už jsem zmínil, ekonomické zdraví státu. Ale podoba zákona, která odešla do Senátu z této Poslanecké sněmovny, je zákon, který sice formálně zůstává zachován, ale uvnitř – vevnitř ztrácí omezení tvořící jeho podstatu a duch zákona. Zachovává svoji formu, ale nikoliv účel. A vlastně se jedná o zásadní obrat ve fiskální politice státu. Je to odklon od snahy brzdit veřejné výdaje státu a je to vytvoření podmínek k popuštění uzdy pro ještě vyšší zadlužování a můžeme už vidět první signály, když se podíváme do nového fiskálně-strukturálního plánu, který schválila nová vláda. ***
