Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, paní předsedající. Já chci navrhnout nový bod, který by se měl zabývat fiskálně strukturálním plánem, který schválila nedávno vláda České republiky. Na to, jak je to velmi důležitý strategický dokument, který vlastně určuje střednědobý rámec financí, stanovuje dráhu výdajů pro následující roky a vlastně z toho vycházející salda státních rozpočtů, tak bohužel tento strategický dokument si nezískal ve veřejném prostoru takové pozornosti, jako by zasloužil.
A já se chci na to podívat při tom projednávání ze dvou úhlů pohledu na tuto strategii. Jedna je věcná a druhá je procesní. Možná zdůvodním, proč tu procesní. Stalo se to, že když vláda schvalovala a připravovala tento nový fiskální střednědobý rámec, tak podle i mých informací byly na mezirezortní připomínkové řízení dva dny. Na tak zásadní dokument, který by měl určit financování veřejných výdajů státního rozpočtu, proč by z něho měly vycházet rozpočty pro následující roky, tak je to skutečně velmi málo.
A druhá věc, která mi na tom vadí ještě daleko více, je, že dnes sice bychom měli mít na programu pravidla o rozpočtové odpovědnosti, nová fiskální pravidla, která si chce vláda uvolnit, rozvolnit, chce mít na všechno výjimky, protože chce nás všechny bezbřeze zadlužovat, nicméně stále ještě dneska platí ta původní pravidla. Stále ve Sbírce zákonů je původní zákon o rozpočtové odpovědnosti, který předpokládá a určuje úplně jinou dynamiku vývoje schodku státního rozpočtu, než vláda si schválila v tom fiskálně strukturálním plánu. A mně přijde divné, že vlastně bez povšimnutí jakýchkoliv médií a veřejnosti si vláda schválila dokument, který je v rozporu s platnou legislativou, protože možná předjímá, jak dopadne dnešní hlasování. Nicméně stále by se měla držet platné právní legislativy. Je to podobné, jako když si tady schvalovala rozpočet v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Tak teď si schválila fiskálně strukturální plán v rozporu s platnou legislativou a s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti.
A jenom telegraficky v posledních dvou minutách. Když se podíváme na tento plán, tak vlastně co nám říká, co nám přináší, respektive co nám bere? Tento plán předpokládá, že deficit v následujících dvou letech bude stoupat až v roce 2027 na hranici 2,8 procenta veřejných rozpočtů salda vůči hrubému domácímu produktu, a to bez započítání těch opravných únikových doložek například. Takže se předpokládá, že asi přesáhneme ta tři procenta vůči HDP v dalších letech. Co tento plán předpokládá? Uvolnění fiskální politiky nepřináší a měly by být popsány a tam popsány nejsou v tom fiskálním plánu žádné výrazné reformy, které by měly přispět ke konsolidaci veřejných financí. Naopak tento plán sám o sobě předpokládá, že se minimálně o dva roky konsolidace veřejných financí bude posouvat.
Vláda se zaštiťuje neustále ve svých veřejných vyjádřeních s investicemi. Kolik chce dát investic například do dopravní infrastruktury, schválila si tady v Poslanecké sněmovně v těch nových fiskálních pravidlech únikovou doložku. Ale když se podíváme na ten fiskálně strukturální plán, tak zjistíme, že investice stagnují a mají se pohybovat neustále stejně, v následujících letech 4 až 4,1 procenta vůči HDP.
Když se podíváme na multiplikátor veřejných výdajů a investic, tak zjistíme, že oproti tomu číslu, které je stanoveno Evropskou komisí 0,6, to znamená, že by 1 koruna měla přinést do ekonomiky alespoň 60 halířů tím multiplikátorem, tak samo Ministerstvo financí přiznává v tomto plánu, že ta naše čísla jsou daleko horší, daleko nižší a předpokládá pouze multiplikátor jenom 0,35 procent.
To jsou důvody, proč si myslím, že bychom měli se tímto velmi důležitým finančním, ekonomickým, hospodářským, strategickým dokumentem na našem jednání zabývat, protože tady budeme detailně určitě dneska řešit fiskální pravidla... (Předsedající: Čas.) ... ale tohle je stejně důležité. Děkuji. (Předsedající: Děkuji, pane poslanče.) Navrhuju to jako první bod dnešního dne.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, mám to poznamenané i z vaší skvěle vyplněné přihlášky k bodu programu. Děkuji za to. Pan poslanec Haas nyní. Vašich pět minut.
Poslanec Karel Haas: Vážená paní místopředsedkyně, já budu navrhovat dva body, tak poprosím o zapnutí prvních pěti minut. Děkuju mnohokrát.
Vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně a pane ministře, první bod nazývám následovně: Byrokratický detox České republiky, debata o systémových krocích ke snížení regulatorní zátěže. Já ten bod začnu takovým početním příkladem. 4 500 + 14 500 +36 500 rovná se 55 500. A ta tři čísla znamenají následující; ono na to neexistuje paradoxně ani u nás v naší zemi, ani na úrovni Evropské unie úplně přesná metodologie a statistika. Nicméně ta čísla jsou z pohledu různých metodik relativně velmi přesná a vyjadřují: číslovka 4 500 počet platných a účinných právních předpisů v naší zemi. Mám na mysli jak zákony, tak podzákonné právní předpisy. Těch 14 500 je počet směrnic a přímo aplikovatelných nařízení Evropské unie. A to nejvyšší číslo, cca těch 36 500 je počet technických norem, které – a zdůrazňuju jenom českých technických norem. To znamená, dohromady řádově 55 500 aktů, které musí adresáti práva v České republice znát, umět, aplikovat v praxi, hrozí jim za ně, za jejich neplnění, sankce a tak dále.
Velmi často se tady na půdě Sněmovny bavíme o tom, že Česká republika – někdo říká, stojí na křižovatce, někdo říká, že stagnuje. Já si myslím, že přes ta v zásadě pozitivní makroekonomická čísla je pravdou to, že stagnujeme. Nemáme přesný cíl, nemáme odvahu k reformním krokům, ke skutečným reformním krokům. A jednou, nikoliv jedinou, to bych já byl pokrytec, jednou z těch příčin je právě i ohromná regulatorní nebo byrokratická zátěž, kterou na české adresáty práva, ať už fyzické nebo právnické osoby, ať už podnikatelského nebo nepodnikatelského typu, nakládáme jako republika. A nalijme si čistého vína. Vždycky, vždycky to začíná nějakým způsobem v legislativním procesu, to znamená i tady v Poslanecké sněmovně.
Pokud si tohleto dokážeme přiznat, že jsme ti, kdo držíme v zásadě ruku na klíči, který může odemknout dveře k tomu, abychom byrokratickou zátěž, protože se o ní bavíme všichni, ale jako republika málo konáme, tak abychom tím klíčem skutečně otevřeli, tak v rámci té debaty a nejsou to určitě jediné kroky, navrhuju minimálně tři věci. Za prvé, abychom se v rámci té debaty pobavili o tom, zda na půdě Poslanecké sněmovny nemít nějaké stálé těleso, tak jako jednotlivá ministerstva naší země mají v sobě, a funguje to přece, v rámci jednotlivých sektorů naší země, výbory, tak abychom měli buď výbor nebo stálou komisi pro snižování regulatorní zátěže. Stálých komisí má tato Sněmovna 14. Já vůbec nechci zlehčovat a nebudu zlehčovat roli těch 14 stálých komisí. Ale myslím si, že regulatorní, byrokratická zátěž v naší zemi je minimálně stejně podstatná, ne-li podstatnější než agendy těch 14 stálých komisí, které už Poslanecká sněmovna má. To je první bod, tak abychom měli orgán, který se tím nebude zabývat takzvaně mimochodem, ale bude mít snižování byrokratické zátěže v jádru své činnosti.
Druhý bod, abychom usnesením Poslanecké sněmovny uložili vládě proškrtání stávající legislativy. To znamená, jak v podobě rušení právě ohromného balíku, ať už zákonů, to znamená, aby vláda přišla do Poslanecké sněmovny s návrhy rušících, rušících zákonů a aby uložila vláda jednotlivým ministerstvům a ústředním orgánům státní správy, které vydávají podzákonné právní předpisy, aby v pevně stanoveném termínu a pak pravidelně od toho termínu proškrtaly podzákonné právní předpisy, to znamená primárně nařízení vlády a vyhlášky jednotlivých ministerstev, respektive ústředních orgánů státní správy. ***
