Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Skutečným nepřítelem jsou obchodní modely technologických gigantů, které z dětské pozornosti dělají zboží. A proti těm premiér Babiš žádná opatření nepřijímá a nepředkládá. Skutečným řešením není zakázat technologii, ale naučit děti s ní bezpečně zacházet. Standardem by mělo být, že škola poskytne žákovi vlastní digitální zařízení pod svou správou se zablokovanými sociálními sítěmi, ale s přístupem ke školnímu systému a kontaktu s rodiči. Osobní mobil leží samozřejmě vypnutý ve skříňce. Chceme děti chránit před návykovými algoritmy, a to se nedělá zákazem přístroje, ale regulací platforem a povinnou mediální gramotností ve výuce. Nepřipravujeme děti na rok 1995, připravujeme je na trh práce v době umělé inteligence a ten vyžaduje lidi, kteří umí s technologiemi pracovat, ne lidi, kterým je stát v 16 letech dal do ruky poprvé.

Navrhuji proto, aby Sněmovna tento bod zařadila na program a vláda vysvětlila, na základě jakých odborných podkladů byl zákon připraven, jak bude financováno jeho praktické zajištění a zda vláda zvažovala alternativní řešení, které by děti technologiím skutečně naučilo. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. A jenom pro ujasnění, ty tři body, jak jste načetla, tak budete chtít zařadit v tom pořadí, jak jste je načetla? To znamená, ten první bod jako první bod dnešní schůze, další bod jako druhý bod dnešní schůze a tak dále? (Ano.) Dobře, děkuji za ujištění. Nyní poprosím pana poslance Schreka, bude mít také svých 5 minut.

Poslanec Vítězslav Schrek: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, dovoluji si navrhnout na program jednání hned dva nové body, které ale mají jednoho společného jmenovatele, a tím jsou skutečné a především aktuální potřeby českých a moravských regionů. Navrhuji tyto body zařadit z důvodu, že ani po více než uplynulých 6 měsících z tohoto roku není vyřešeno financování silnic druhé a třetí třídy v regionech prostřednictvím podpory ze Státního fondu dopravní infrastruktury a stejně tak není vyřešeno dofinancování sociálních služeb, kde díky rozhodnutí vlády o navýšení mezd u všech profesí zajišťujících sociální služby vznikl deficit v objemu dotačních prostředků MPSV vůči předpokládaným nákladům poskytovatelů ve výši dosahující až 2 miliard korun, a tyto peníze samozřejmě poskytovatelům sociálních služeb na provoz začínají chybět.

Nejdříve tedy k rozpočtu SFDI na rok 2026, ve kterém zatím stále nejsou pro tento rok alokovány prostředky pro kraje na údržbu, opravy a rekonstrukce krajských komunikací. Dovoluji si připomenout, že jde o infrastrukturní síť, kterou denně v regionech využívají miliony lidí, a kraje dlouhodobě upozorňují, že bez státní podpory hrozí jak snížení kvality jejich komunikací, tak i regionální dopravy. Tato regionální podpora ze Státního fondu totiž představuje pro kraje opravdu významnou pomoc s opravami jejich komunikací a spolu s vlastními prostředky krajů, které vyčleňují ze svých daňových příjmů, jim umožňují zajistit nejen dobrou dopravní dostupnost jejich obyvatel, ale zvyšuje také bezpečnost silničního provozu, která díky přibývajícím vozidlům na silnicích zaznamenává trvalý růst nehodovosti, byť naštěstí s menšími následky na životech a zdraví účastníků silničního provozu.

Finanční prostředky alokované v minulých letech ze státního rozpočtu pro kraje ve výši 4 miliard korun, respektive 2 miliard korun v roce loňském krajům stále chybí a já navrhuji zařazení tohoto bodu proto, aby tady mimo jiné mohly zaznít informace od ministra dopravy pana Bednárika, jak se momentálně vyvíjí financování realizovaných dopravních projektů z hlediska cash flow, zda vůbec bude naplněn příslib dofinancování v průběhu roku tak, jak bylo údajně přislíbeno hejtmanům na zasedání Asociace krajů, a pokud ano, tak kdy budou slibované peníze pro kraje vyčleněny a samozřejmě v jaké částce? Takže tento první bod navrhuji s názvem Regionální podpora dopravní infrastruktury ze Státního fondu dopravní infrastruktury a navrhuji jej zařadit jako bod první.

Druhý mnou navrhovaný bod se bude týkat – (Odmlka, předsedající spouští znovu stopky.) – děkuju, paní předsedající – již zmíněného finančního deficitu v sociálních službách. I tady zazněly ze strany pana ministra Aleše Juchelky přísliby, že bude rozpočet na zajištění sociálních služeb navýšen v průběhu roku, ale protože kraje zatím neobdržely žádnou informaci o nějakém dofinancování, tak si dovoluji navrhnout jeden konkrétní způsob, který pravda tu aktuální situaci zřejmě úplně nevyřeší, ale mohl by do budoucna alespoň částečně přispět k zajištění dalších zdrojů financí, které budou sociální služby potřebovat.

Jedná se o řešení, které se diskutuje na půdě sociálních služeb už řadu let a koneckonců jej navrhoval v té úvodní smršti ministerských návrhů po nástupu vlády pana premiéra Babiše i samotný pan ministr Aleš Juchelka. Jedná se o takzvaný majetkový test pro osoby vstupující do pobytových sociálních služeb, který ale bohužel, jak rychle zazněl, tak stejně rychle odezněl po poměrně zdrcující veřejné kritice, která se tomuto návrhu po jeho zveřejnění dostala. A to je velká škoda, protože zrovna tahle úvaha je podle mě naprosto legitimní, jen je třeba ji správně uchopit a samozřejmě najít odvahu ji také následně prosadit.

Evropské modely financování jsou sice oproti tomu českému z hlediska financování systému pojištění a také podmínek poskytování pobytových služeb nastaveny vesměs odlišně, přesto z nich lze některé prvky převzít a majetkový test by mohl být zrovna jedním z nich. Většina evropských sociálních politik stojí mnohem víc na osobní odpovědnosti občana. Přitom i ony zohledňují princip lidské solidarity a sociálního smíru. Většina zemí si totiž už dávno uvědomila, že aby si její občané mohli ve stáří zajistit co nejlepší péči, musí si na ni během života dostatečně přispívat nebo šetřit. Ti movitější si dlouhodobou péči hradí často ze svého pojištění či úspor. Ti, kteří ze svých příjmů v důchodu na pobytovou službu nedosáhnou, mají v některých zemích nárok na podporu právě od státu. V těch vyspělých zemích, jako je třeba Německo, si pak dle své situace vybírají na trhu pobytových služeb u registrovaných poskytovatelů takovou službu, která jim z hlediska potřeb a možností vyhovuje. Osobně bych v budoucnu takový podobný model uvítal. Ono nám totiž se stárnutím populace a zvyšováním nákladů na péči nezbyde nic jiného...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Prosím o klid v sále. Nezlobte se, že vás usměrňuji, ale pan poslanec se nemůže soustředit na předkládání svých bodů. Děkuji.

Poslanec Vítězslav Schrek: Ono nám se stárnutím populace a zvyšováním nákladů na péči nezbyde nic jiného než hledat nové zdroje a zároveň postupně posilovat odpovědný přístup rodin a samozřejmě každého z nás. To však znamená říkat poctivě pravdu o nezvratném trendu, reálných prognózách, ekonomických dopadech stárnutí populace a necouvat při prvním negativním ohlasu. Při zavedení principu majetkového testu by se šlo inspirovat praxí z minulých let například v Dolním Rakousku, kde ji ale bohužel před pár lety socialistické zemské vlády populisticky zrušily, a to i proti vůli většiny poskytovatelů. Nejde přitom o nic jiného než třeba v českých podmínkách zamezit případům, kdy klient pobytové služby díky svému nízkému důchodu nedosahuje na potřebné úhrady stanovené vyhláškou, a poskytovatel tak za něj chybějící část musí doplácet. Přitom však disponuje buď finančními úsporami, anebo vlastní movitý nebo nemovitý majetek, který často šetří pro své děti. Naproti tomu existují rodiny, které, přestože majetek ani vysoké příjmy nemají, dobrovolně za svého blízkého každý měsíc poctivě přispívají, aby rozdíl v dokrytí do stanovených úhrad byl co nejmenší. To je totiž o společenské a rodinné odpovědnosti.

Zpětný majetkový test v nějakém rozumném časovém období by takovým případům zamezil, odradil by dědice-spekulanty, samotným poskytovatelům by se snížily ztráty a ušetřené prostředky by mohly investovat do rozvoje kvality svých služeb, případně dobudování dalších lůžkových kapacit. Jak už jsem zmínil, myšlenka zavedení majetkového testu se v sociálních službách diskutuje dlouho. Uvítali by ji, troufám si říct, všichni registrovaní poskytovatelé. Není to tedy o ničem jiném než o zajištění rovných podmínek lidem, kteří si svou celoživotní prací péči ve stáří zasloužili a mají právo nebýt v něm nijak omezováni, například zvykovým nárokem na dědictví. Těmto věcem je ale nejdříve dobře rozumět, mít je podložené, v praxi ověřené a hlavně je třeba je umět vysvětlit. Zavedením majetkového testu osob při vstupu do pobytové sociální služby registrované dle zákona o sociálních službách a zařazené do krajské sítě sociálních služeb je tak druhým bodem, který navrhuji do programu dnes zařadit jako druhý. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní je přihlášen s návrhem nového bodu pan poslanec Munzar. ***