Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V této chvíli v těchto neukotvených inflačních očekáváních a při signalizaci celé řady proinflačních rizik z ekonomiky, od růstu mezd, přes růst služeb a růst cen nemovitostí, se Česká národní banka podle mě správně rozhodla zvýšit úrokové sazby a tlumit inflační tlaky v české ekonomice. Přišel poměrně opakovaný a zásadní útok ze strany premiéra, ze strany vlády, na nezávislou Českou národní banku, která se má z titulu zákona starat dominantně a zejména o stabilitu cenové hladiny. To znamená, o to, aby se zejména inflace držela kolem svého inflačního cíle dvou procent. To je její náplň, to je také zákonný mandát, který má Česká národní banka z ústavy a zákona o České národní bance. Přesto zažívá tento útok.

Ne, že by Česká národní banka nebyla kritizovatelná za své kroky. Já sám jsem Českou národní banku kritizoval za epizodu, v rámci které fixovala de facto kurz české měny za kurzový závazek, který podle mého názoru nebyl v té chvíli potřebný, který přinášel více negativ do české ekonomiky. Přesto od vlády, od těch, kteří mají na starost fiskální politiku a podle mého názoru ji nedělají vůbec dobře – o čemž si bezesporu budeme povídat i ve chvíli, kdy otevřeme bod, který se bude zabývat rozpočtovou zodpovědností – tak útoky ze strany vlády, která tím, že není schopna v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti hospodařit se stále nižšími deficity, ale naopak si vytváří půdu pro to, aby deficity zvyšovala, tak tato vláda je touto rozhazovačnou fiskální politikou, to znamená politikou zvyšování deficitů v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti, zodpovědná za jeden z velmi podstatných a důležitých inflačních tlaků, kterými přispívá do české ekonomiky a zvyšuje tak vedle těch faktorů, o kterých jsem hovořil, riziko vyšší inflace v české ekonomice.

Přesto má ta samá vláda, ti samí reprezentanti, drzost reagovat na Českou národní banku a kritizovat ji za zvýšení úrokových sazeb, když Česká národní banka pouze reaguje na vyšší inflační rizika, ke kterým přispívá vláda, která Českou národní banku kritizuje. Vláda k těm inflačním rizikům přispívá právě tím, že v době ekonomického růstu zvyšuje deficity, musí vydávat nové dluhopisy a de facto tak nalévá do ekonomiky další peníze, což samozřejmě přispívá k riziku růstu inflace. Ta samá vláda, která způsobuje inflaci, kritizuje Českou národní banku za to, že Česká národní banka se snaží inflační rizika nějakým způsobem snižovat.

Pokud chce vláda nekritizovat Českou národní banku, respektive pokud vláda chce, aby Česká národní banka úrokové sazby nezvyšovala, je tu velmi jednoduchý recept. Ten recept se jmenuje restriktivní fiskální politika nebo alespoň ne tolik expanzivní fiskální politika, jakou vláda v tuhletu chvíli chybně vzhledem k tomu, v jaké fázi hospodářského cyklu se nacházíme, předvádí – začít nějakým způsobem šetřit, začít snižovat deficity. Tím vytvoří menší tlak na Českou národní banku, která nebude muset úrokové sazby zvyšovat.

Chápu, že pro hnutí ANO a pro vládu je to velmi citlivé. Všichni si dobře pamatujeme billboardy, ve kterých slibovali vládní představitelé levnější hypotéky. To, že to byl populistický slib, to, že to byla lež, to, že to bylo něco, co nedokáže vláda zařídit a co nedokáže uskutečnit, bylo víceméně lidem, kteří vědí, jak se úrokové sazby na trhu tvoří, jasné. Přesto to hnutí ANO nezabránilo k tomu, aby, v uvozovkách, takto hloupě, takto populisticky, slibovalo a lhalo před volbami, že zařídí něco, na co vlastně nemá ani nástroj, k tomu, aby něco ve smyslu cen, úrokových sazeb, respektive úrokových měr, které se počítají na hypotékách, tak aby s tím něco udělala.

Přesto nám lhali, přesto slibovali nemožné, vzdušné zámky a teď se dostali do problémů. Úrokové sazby rostou, hypotéky se zdražují a hnutí ANO se z toho nějakým způsobem musí vylhat. Místo toho, aby přiznali, že vám lhali, že slibovali nemožné, že slibovali něco, na co nemají oprávnění, na co nemají pravomoci, na co nemají praktický nástroj, tak místo toho útočí na Českou národní banku, která se snaží hasit požár, ke kterému vláda přikládá vysokými deficity, které realizuje v tomto roce, ale které hlavně podle nově zveřejněného fiskálně-strukturálního plánu plánuje na další rok. Takže, to je druhá věc, proč si myslím, že bychom se o hospodářské politice vlády měli pobavit. To znamená útoky na nezávislou Českou národní banku.

Jenom připomenu, že jakékoliv výzkumy, jakákoliv empirie, jakákoliv historická zkušenost, ukazují, že tam, kde země, státy, mají nezávislou měnovou politiku, nezávislé centrální bankéře, kteří nepodléhají radám, útokům a tlakům ze strany vlády, tak to jsou země, kde míra inflace je jedna z nejnižších a stabilních.

Takže, pokud si chceme takové ekonomické prostředí v České republice zachovat, tak velmi bychom měli být ostražití k tomu, když představitelé vlády útočí na Českou národní banku v kontextu toho, že zvyšuje úrokové sazby. Pokud bychom se dostali do situace, že centrální bankéři České národní banky tomuto tlaku podlehnou a budou napříště tvořit měnovou politiku tak, aby se nějakým způsobem zalíbili nebo vyšli vstříc vládě, tak je to cesta do pekel. Je to cesta k vysoké inflaci, je to cesta k tomu, aby se ničily úspory lidí, abychom tu zase měli nestabilní hospodářské prostředí, které je s vysokou mírou inflace spojeno.

(Někomu z poslanců v sále delší dobu zvoní mobilní telefon.) Můžu poprosit jestli... Ten podkres, který je sice příjemný, ale přesto trošku rušivý, mohl by být vypnut?

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já se domnívám, že někdo si zapomněl mobil a teď ho hledá. Možná, jestli nás někdo slyší z obrazovek v prostorách Sněmovny, tak hledaný telefon je v sále Poslanecké sněmovny.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Chvilku jsem přemýšlel, jestli to není telefon můj, ale ve chvíli, kdy jsem rozpoznal, že ta znělka je jiná, tak bych si dovolil poprosit, aby to někdo vypnul. Dobrá.

To byla druhá věc, útoky vlády na Českou národní banku. Třetí, poměrně podstatná věc, o které, doufám, bude diskuse v tom bodu, který bude následovat po otevření nebo po schválení programu, je představení fiskálně-strukturálního plánu na rok 2027, který počítá s deficitem minus 2,8 procenta hrubého domácího produktu. Čili, vláda si tady vytváří další prostor pro vyšší deficit v roce, kdy česká ekonomika má nikterak závratnými čísly, ale přece jenom poměrně slušnými čísly, kolem dvou procent růst a nezaměstnanost má být stále nízká a odpovídat ekonomickému růstu.

Přesto si vláda nějakým způsobem vytváří prostor pro to, aby mohla zvyšovat deficity. Naprosto naprosto absurdní krok v této fázi ekonomického cyklu, kdy by vláda měla naopak deficity snižovat a pokračovat v konsolidaci. Nejen proto, aby byly peníze udržitelné, ale aby si vytvořila třeba prostor pro to, že ve chvíli, kdy ten cyklus bude jiného charakteru a kdy česká ekonomika bude padat nebo bude v recesi, tak aby si vytvořila fiskální prostor pro to, aby mohla zasáhnout.

Vláda si žádný fiskální prostor nevytváří. Naopak, chce rozhazovat v době poměrně slušného ekonomického počasí tak, aby nás nechala na holičkách ve chvíli, kdy přijde – já ji nechci přivolávat – nějaká krize, která poslední roky českou ekonomiku zasahovala, ať už to byla energetická krize, krize spojená s covidem a podobně. Všichni si umíme představit, že mít připravené veřejné finance na to, aby v podobných případech mohli reagovat, je pro tu zemi určitě lepší situace, než rozházet peníze ve chvíli, kdy ekonomika roste a nezaměstnanost je velmi nízká. To je další věc, která si myslím, že na rozdíl od pískání nebo nepískání na kulturních festivalech, by měla být předmětem naší debaty. Je to věc, kterou podle mého názoru vláda nedělá dobře. Také to nezasluhovalo nějakou větší pozornost ve veřejných diskusích.

Dalším krokem, který také leccos vypovídá o naší vládě, je navýšení plateb za státní pojištěnce, které budeme projednávat asi na zítřejší schůzi. My leckdy, možná i při debatě o EET, budeme bojovat o jednotlivé pozměňovací návrhy. Paní ministryně se nechala slyšet, že nebude schvalovat a nebude kývat na pozměňovací návrhy, které by měly nějakým způsobem zasáhnout veřejné finance nebo nějakým i malým způsobem by je zatížily. ***