Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Nikdo jste nepřišli z koalice vysvětlit, proč nechcete udělat lepší opatření pro naše občany, pro naše rodiče, pro naše rodiny, když to nebude stát navíc ani korunu. Když jsem to tady navrhoval minulý týden, bylo k tomu jediné stanovisko ministra – záporné. Žádné odůvodnění, aby někdo měl odvahu přijít a argumentačně mě tady rozstřílet a říct: Jurečka a lidovci nemají pravdu, my to odmítáme proto, proto a proto. Ne. Záporné stanovisko ministra. Hotovo. Zavřela se voda, jak říká paní ministryně Schillerová.
Tak já bych moc prosil, abyste uměli, když s něčím nesouhlasíte, když nechcete dělat něco pro naše občany, pro naše rodiny a rodiče, tak abyste také byli schopni jako vládní koalice přijít a říct, proč to odmítáte.
Nebo je to proto, že to navrhli lidovci, vy nad tím popřemýšlíte a za půl roku to navrhnete sami. Tak to řekněte. Já beru i tu druhou variantu, na to jsem zvyklý. Když si to osvojíte, nakonec to bude, bude to ku prospěchu této země, tak je to taky cesta. Ostatně i to je role opozice – navrhovat některé věci, které sice neprosadíme, ale donutíme vládní koalici, aby je nakonec udělali oni.
Ale úplně nejblbější varianta je ta třetí, že to vymlčíte, neuděláte vůbec nic, byť byste mohli, a ty podmínky, které by se mohly zlepšit, se prostě pro ty rodiny a rodiče nezlepší.
Tak já bych chtěl poprosit, abyste uměli občas třeba říct: Hele, opozice má pravdu, navrhují vlastně dobré věci, navrhují třeba věci, které sami neudělali, nestihli z mnoha důvodů, ale my se tím třeba inspirujeme a my to uděláme a dotáhneme do konce.
Děkuju vám za pozornost a za případnou podporu.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A poslední s přednostním právem je pan místopředseda Jan Skopeček. A my si zároveň tady předáváme řízení schůze. Tak máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Krásné odpoledne, kolegyně, kolegové. Dovolte, abych také navrhnul jeden bod, ke kterému mě vede ta zkušenost, že v posledních dnech a týdnech zažíváme v mediálním prostoru diskuse a debaty na více, i méně bizarní témata, jako je, kolik letadel vlastně pojede do Ankary, jestli prezident bude sedět na neoficiální večeři, nebo oficiálním jednání, bavíme se o tom, kdo na koho píská na festivalu, tématem je, jestli pan ministr kultury přijede na filmový festival, ze kterého se omluví, aby tam později přijel. A takováto témata plní v posledních dnech sociální sítě, média a veřejnou diskusi.
Některá ta témata jsou bezesporu důležitá jako to, kdo a jak dělá zahraniční politiku České republiky, to já vůbec nechci zpochybňovat. Na straně druhé jsou těmito někdy personálními osobními souboji zastiňována témata, která já považuju za mnohem důležitější. A ta témata nejsou v této chvíli dostatečně diskutována, politická reprezentace se o nich nebaví, veřejná média jim dávají prostor omezenější, než podle mého názoru jejich význam zasluhuje.
Já proto navrhuju nový bod na naši schůzi, a to je Hospodářská politika vlády Andreje Babiše, a to z mnoha důvodů. Já považuju některé kroky, které v tuto chvíli v české ekonomice běží nebo které vláda plánuje, za poměrně důležité, možná vás překvapím, ale některá považuju i za správná. Ale co mě mrzí nebo co si myslím, že je obrovskou chybou, tak je to, že o nich nemluvíme, že vláda veřejnosti nevysvětluje, že ta témata, respektive ty návrhy, ty recepty, se kterými vláda k těm jednotlivým problémům přistupuje, nejsou předmětem politické debaty, politického sporu, ze kterého by třeba přišel nebo vyrostl nějaký rozumný kompromis.
V české ekonomice nebo v českém byznysu se rozběhla podle mého názoru operace desetiletí. Možná by to časové období mohlo být ještě delší, protože shodneme se na tom, že restrukturalizace jednoho z největších podniků v České republice, státního podniku, velmi důležitého podniku pro celou českou ekonomiku, restrukturalizace ČEZu, je bezesporu věc, která ovlivní českou ekonomiku na mnoho let, na mnoho desetiletí dopředu.
My si bezesporu – věřím, že tady napříč politickým spektrem možná tady budou výjimky u Zelených nebo u Pirátů – uvědomujeme, že Česká republika je průmyslovou ekonomikou, která potřebuje pro svoji konkurenceschopnost a pro svůj rozvoj mít stabilní a konkurenceschopné energetické zdroje, a to bezesporu bez dostavby například jaderných zdrojů nedokážeme v České republice, kde není tolik slunečného svitu a kde tolik nefouká vítr, dosáhnout například větším podílem obnovitelných zdrojů, jako je tomu v zemích jiných.
A k tomu, abychom mohli stavět další jaderné zdroje, bezesporu potřebujeme vyřešit to, jakým způsobem budou stavěny, kdo je bude stavět, a potřebujeme vyřešit ten problém, o kterém se dlouhodobě mluví, a to je existence minoritních akcionářů právě v energetické společnosti ČEZ.
My se z médií dozvídáme o některých plánech a některých krocích které už management, představenstvo, valná hromada této společnosti projednává, dělá s cílem oddělit část těch aktiv do nové společnosti a následně zestátnění té části společnosti ČEZ, která by byla právě odpovědná za dostavbu nových zdrojů.
Já si uvědomuju důležitost této věci. Nezpochybňuju to, že abychom nějakým způsobem dokázali postavit v České republice nové jaderné zdroje, že se problematika minoritních akcionářů musí vyřešit. A já říkám, že se musí vyřešit tak, aby minoritní akcionáři ČEZu nebyli poškozeni.
Já jsem velmi litoval toho, že naše vláda zavedla windfall tax. Nehlasoval jsem pro ni právě i z toho důvodu, že to byla věc, která velmi dopadla na minoritní akcionáře této společnosti. A já bych byl velmi nerad, aby další změny v této společnosti, byť s přípravou na to, aby byla tato společnost schopna vystavit nové jaderné zdroje, se děly právě s dalším negativním dopadem právě na minoritní akcionáře.
Ale ať tak či onak, myslím si, že to je natolik důležité téma, že se trošku divím tomu, že to není téma, se kterým by sem přišel pan premiér, případně pan ministr průmyslu a obchodu. A jakkoliv rozumím tomu, že situaci kolem ČEZu je vždycky velmi citlivé komentovat i s nějakým ohledem na dopady do ceny jejich akcií na burze, tak jsem ale přesvědčen, že jde jak pro českou ekonomiku, tak pro české daňové poplatníky o natolik zásadní operaci, natolik zásadní restrukturalizaci, která skutečně ovlivní českou ekonomiku na dlouhé desetiletí dopředu, že si to zasluhuje vystoupení pana premiéra či pana ministra, aby nás seznámil s harmonogramem těch jednotlivých kroků, se kterými ta restrukturalizace počítá, a že nám sdělí nějakou výslednou podobu, do které ta restrukturalizace má doplynout, že nám řekne nějaký časový harmonogram a že nám řekne i cíle, kterých chce touto restrukturalizací dosáhnout.
Nicméně, jak znovu říkám, my se spíše bavíme o tom, kdo koho vypískal na jakém festivalu kulturního charakteru, a nebavíme se o natolik zásadní věci, jako je změna restrukturalizace ČEZu, jedné z nejmocnějších, nejdůležitějších společností v české ekonomice.
Dalším tím tématem, které podle mého názoru nevyvolalo dostatečnou reakci, jsou neustálé útoky pana premiéra na Českou národní banku a i kritika politiky České národní banky, měnové politiky, která na jednom z posledních zasedání zvýšila úrokové sazby z titulu toho, že inflační prognóza predikuje to, že jsou v české ekonomice inflační tlaky dány zejména růstem cen služeb, růstem cen nemovitostí, velmi svižným mzdovým vývojem v české ekonomice, to znamená růstem mezd a platů. A to všechno jsou signály, které Českou národní banku varují před tím, že tu existuje nebo hrozí riziko vyšší inflace, a to ještě v době, kdy v české ekonomice nejsou, jak my ekonomové říkáme, ukotvena inflační očekávání, která byla rozkolísána tou poměrně dlouhou epizodou nadprůměrně vysoké inflace v České republice, na kterou naše země nikdy nebyla zvyklá. ***
