Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To tady nevidím. Nevidím tady koordinovaný racionální přístup téhle vládní koalice v této oblasti. A vracím se zpátky na začátek. Neslyším, neznám a nevím jako poslanec Parlamentu České republiky, co vlastně vládní delegace v těchto dnech v Ankaře bude prosazovat, co hájit, v čem, v jakých tématech hledá spojence. Slyšel jsem poslední týdny, co nejde a že tam nechtějí prezidenta. Ale neslyšel jsem to, co si tam chtějí odnést pro bezpečnost České republiky, pro bezpečnost střední Evropy, pro bezpečnost Severoatlantické aliance jako celku, který nám garantuje naši bezpečnost v dlouhodobé perspektivě. Tak tolik asi na úvod něčemu, co tady úplně uniká pod tou mlhou jiných nesmyslných témat. Ale je to ta podstata, která mě v té diskusi politické, mediální, společenské prostě chybí. Bohužel i média i novináři se neptají na tu podstatu. To dneska vidíme to i v těch různých statusech a vyjádřeních, řeší to, kdo na tu večeři jde nebo nejde. A to si myslím, že není opravdu jako podstata toho, co má obsahovat stanovisko vlády, vládní mandát, který prostě měl premiér a vláda zveřejnit, říct aspoň v těch klíčových věcech, o co nám jako České republice půjde, s čím tam jedeme a s čím se chceme vracet, to nezaznělo.

Já si dovolím ale tady navrhnout tři konkrétní body na jednání této Sněmovny. A ten první považuju za jeden z nejklíčovějších bodů a priori, který bychom měli společně mít, a to je zajištění dostupnosti sociálních služeb. Jako ministr práce a sociálních věcí jsem se o to snažil. Snažili jsme se opravdu investovat především evropské peníze v ten čas z Národního plánu obnovy, z operačního programu Zaměstnanost plus do posilování infrastruktury sociálních služeb, inovací v sociálních službách, rozšiřovali jsme a budovali jsme ty kapacity. Teď mám pocit, že se vlastně jakoby ty věci zastavily. Není to bohužel prioritou pro vládu přesto, že jsme před už více jak tři čtvrtě rokem dali dohromady přesnou prognózu toho, jaké kapacity budeme potřebovat, jaké budeme potřebovat v roce 2030, 2035, 2040 a že nám jich chybí fakt hodně v pobytových službách, v terénních službách, v odlehčovacích službách. A říkám to proto, že už dneska je poměrně složitá situace v tom, že v celé řadě regionů dostupnost sociálních služeb prostě není. Kdy rodiny řeší, že prostě ze dne na den se stala mimořádná situace u někoho z jejich blízkých a nemohou zajistit poskytování služby a neví, jak tu situaci zvládnout. Je tady obrovské množství rodičů, lidí, kteří se starají o někoho 24 hodin sedm dnů v týdnu dlouhé roky a řeší téma osobní asistence.

Pan premiér ještě na podzim loňského roku, už po volbách to bylo, byl osobně přítomen na premiéře filmu, která se zabývala nedostatkem kapacit osobní asistence. Byl tam s panem ministrem Juchelkou, já jsem tam tenkrát nemohl bohužel přijít, ale tenkrát už bylo jasné, jaká vládní koalice vznikne. A pan premiér tam říkal, že ten problém pro něj bude priorita, že se mu bude věnovat. Od té doby jsem neslyšel, neviděl, nezaznamenal, že by cokoliv z toho bylo pro vládu prioritou.

Tady slyšíme, že budou chtít peníze z budoucího programového období dát do železa a betonu. Kdy ty peníze budeme schopni reálně proinvestovat, aby ty kapacity byly? Jestliže po roce 2028, to znamená první výzvy se vypíšou 2029, možná 2030, než se to postaví. Než to bude k dispozici lidem, bude rok 2035. Opakovaně jsem interpeloval pana premiéra v té věci, že není možné čekat na příští programové období Evropské unie. Tady jsou přebytky z důchodového účtu v letošním roce, 20 miliard korun tato vláda z přebytku sociálního systému důchodového pojištění rozfrcá do běžných jiných výdajů této vlády. Místo aby řekla, z těch 20 miliard korun aspoň polovinu dáme do sociální infrastruktury. Proč to neuděláte, pane premiére? Proč to neuděláte, pane ministře? Vy tedy na jedné straně chodíte a říkáte, zaplatíme za podporované zdroje energie 17 miliard korun, 100 až 150 korun pro jednu domácnost. Pak tady chodíte a říkáte, my tady dáme peníze z rozpočtu za poplatky veřejnoprávních médií. Tak na to peníze máte. To jsou pro vás priority. Ale to, že lidi řeší, kdo se postará o někoho z jejich blízkých, řeší to, že už třeba dvacet, třicet let se starají o své děti a už ti lidé tady třeba dlouho nebudou. Kdo se postará o jejich dospělé děti, které potřebují péči? Tak to je vám fakt šumafuk. Místo toho, abyste řekli, dáme teď do národních programů, které jsme připravovali na MPSV společně s rezortem Ministerstva financí, dáme tam teď peníze a bude to pro nás stejná priorita jako například budování dopravní infrastruktury, nic z toho neděláte. Je vám to úplně ukradené. A to nepočká to téma.

My vidíme v těch datech, že do patnácti let budeme potřebovat dvojnásobek kapacity sociálních a zdravotních služeb, aby se tady tyto služby a tito lidé v nich byli schopni postarat o naše nejbližší. Vy už to dneska víte, my jsme to poprvé s panem profesorem Duškem dali přesně do číselné řady, kolik těch kapacit, jakých, v jakých regionech, krajích, oerpéčka budeme potřebovat. Už se dneska žádný politik nemůže vymlouvat jako kdysi dávno politici v Praze, ve středních Čechách, že se divili, že nejsou místa na středních školách a že nevěděli, že se jim před 15 lety narodily děti. Vy to dneska přesně víte. Přesně víte, kdy budeme potřebovat jakou kapacitu v roce 2029, 2030, 2035, 2040, ale úplně na to kašlete, a nic s tím neděláte. A bude to obrovský problém. Bude to obrovský společenský problém této země, kdy bude chybět pro desetitisíce a pak i statisíce lidí zajištění péče a vy pro to vůbec, ale vůbec nic neděláte.

Je to prostě trestuhodné, že vy přebytek na sociálním důchodovém účtu, který vznikl díky reformním krokům naší předchozí vlády, rozfrcáte a rozdáte na vaše dárečky, za které se žádná sociální zdravotní služba pro ty lidi nedoručí. Ti lidé si to dneska zdaleka ještě všichni neuvědomují, ale jdete i proti vlastním voličům, protože ti budou stát za pár let v situaci, kdy o jejich táty, mámy, dědy, babičky, o jejich děti nebude se mít kdo postarat. Nebudou jenom pobytové služby, ty už chybí dneska. Ale nebudou kapacity odlehčovacích služeb, nebudou kapacity terénních služeb, protože prostě přestože ta data všechna máte, tak vůbec nic, ale vůbec nic neděláte. Nenavazujete ani na to, co jsme rozjeli my. Já bych moc žádal, pane předsedající, aby tento bod – Zajištění kapacit, dostupnosti sociálních a zdravotních služeb byl zařazen jako první bod dnešního jednání Poslanecké sněmovny.

Pak chci tady navrhnout druhý bod, a to je pokračovat v podpoře částečných úvazků. Po dvaceti letech debat, že Česká republika má jeden z nejnižších podílů částečných úvazků na českém pracovním trhu, jsme před 3,5 lety za vlády Petra Fialy zavedli podporu částečných úvazků pro šest vytipovaných skupin lidí na pracovním trhu. Byli tam rodiče malých dětí, studenti, lidé 55 let plus věku a daří se nám za poslední tři roky, že podíl částečných úvazků na českém pracovním trhu narostl zhruba z nějakých 6,5 procenta bodů jsme dneska na více jak devíti procentech bodů. To je určitě pokrok, je to určitě fajn. Ale když vidíme, co se děje v kategorii nezaměstnaných lidí, například předdůchodového věku, tak je evidentní, že je potřeba s podporou částečných úvazků ještě se pohnout dál. A já bych prosil, abychom tady zařadili k tomuto i konkrétní bod, který bych spojil se sněmovním tiskem 110, kdy my ve sněmovním tisku 110 jako Lidovci navrhujeme rozšíření podpory částečných úvazků, zvýšení slevy pro zaměstnavatele, tedy jejich zvýšení motivace, abychom opravdu některé vybrané skupiny podpořili mnohem víc. My tu slevu na částečné úvazky navrhujeme zvýšit až na 20 procent. Takže druhý bod – Podpora zkrácených úvazků jako druhý bod dnešní schůze jednání Sněmovny se sněmovním tiskem 110.

A pak si dovolím navrhnout ještě třetí bod a to je vlastně balíček lidovecký Rodiče plus, zase aby to byl třetí bod jednání dnešní schůze, je to sněmovní tisk 121. A jde mi tady o to, abychom opravdu daleko více podpořili rodiče v různých životních situacích. My jsme v tom balíčku navrhli nejenom zvýšení rodičáku, které se teď děje. A navrhli jsme tam například větší flexibilitu čerpání rodičáku, aby to nebylo 70 procent vyměřovacího základu, ale aby to bylo 100 procent denního vyměřovacího základu. Abychom těm rodičům umožnili ještě větší flexibilitu vyčerpání rodičáku podle toho, jak oni potřebují, abychom tam zvýšili třeba větší flexibilitu čerpání otcovské. To nestojí ani korunu. To nestojí ani korunu, přesto vy to odmítáte. Přesto to nechcete. ***