Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Česká republika si tady nemůže dovolit ten luxus vysokého zadlužení jako země eurozóny. A proč? No protože finanční trhy nás stále řadí do té kategorie emerging markets, to znamená rozvíjejících se trhů s vlastní lokální měnou. A tak česká koruna možná může být stabilní, ale v dobách globálních krizí investoři prostě vždycky utíkají k tomu dolaru nebo k tomu euru. A abychom je přesvědčili, aby si teda koupili ten náš dluh v korunách, tak musíme nabídnout logicky výrazně vyšší úrok než ty země, které nabízejí ten dluh v eurech, typu Německa nebo Francie.
No a pokud ještě k tomu, že nemáme to euro, které by nám zajistilo nějaký vyšší kredit u našich věřitelů. Protože ano, když se podíváte na země, kde se platí eurem, tak vám neujde, že oni mají ty úroky třeba o 1,5 procenta nižší, nižší než ty ostatní země. A to platí nejenom pro ten státní dluh. Ty úroky jsou tam nižší třeba i pro ty hypotéky. Takže vy, jak jste tady slibovali levnější hypotéky, tak první, co byste měli udělat, je, že spustíte proces přijetí eura. Minimálně v tom režimu, v jakým to má Dánsko, to znamená de facto permanentní stav ERM II, to je jako naprostý minimum, co byste měli udělat pokud chcete levnější hypotéky, vy místo toho vymýšlíte nesmysly a nic neděláte s tímto zásadním problémem.
Jenomže abych se vrátil zpátky ke státnímu dluhu, pokud ztratíme tu důvěru trhu, pokud rozvolníme ta pravidla rozpočtové odpovědnosti tak, jak to původně navrhovala ta vládní koalice v tomto tisku před zásahem Senátu, no, tak riskujeme, že dopadneme jako sousedé v regionu. Se podívejte na to Maďarsko nebo se podívejte na Rumunsko, země mimo eurozónu, které se kvůli nezodpovědné fiskální politice dostaly do situace, kdy si půjčují za úroky kolem sedmi procent, sedm procent.
To jako může být ještě výš než těch pět procent, který hrozí teď nám. Takže já se ptám, chce tedy vládní koalice, abychom šli v tomhle ohledu tou maďarskou cestou? Chce tady paní ministryně financí, abychom místo těch 110 miliard platili na úrocích třeba 200 miliard korun ročně nebo víc? Protože to je přesně to, kudy vy to vedete. To je přesně ten směr, kam vy jste to kormidlo otočili.
Já tady často z vládních lavic slýchám ještě jeden takový jako obhajující argument. A to je ten odkaz na Polsko. Podívejte se na Poláky. Ti mají ty deficity přes pět procent HDP. Dluh tam atakuje tu maastrichtskou hranici 60 procent. Jak krásně jim to jde, klukům polským, jak hezky ekonomicky rostou, jak modernizujou tu zemi. Jenomže to je opět pouze polovičatá pravda, která je v té ekonomické realitě ještě vlastně horší než lež.
Protože ano, Polsko má vysoké deficity. V letech 2022 až 2025 činil jejich průměrný schodek veřejných financí 5,6 procenta HDP, zatímco ten náš byl poloviční. Ano, Polsko má dnes dluh na úrovni téměř 60 procent a jejich náklady na obsluhu dluhu jsou vyjádřeny jako 2,5 procenta HDP, tedy vlastně dvojnásobek toho, co platíme my. Jenomže přesto všechno Polsku ty finanční trhy věří a polská ekonomika roste tempem přes 3,5 procenta ročně. Takže asi na místě ptát se proč? Čím to tak zhruba asi může být? No, je to velice jednoduché dámy a pánové, protože Polsko ty peníze neprojídá, neprojídá. Takže finanční trhy tady velice přísně rozlišují tu kvalitu toho deficitu, prostě tu strukturu, jak to jakoby vzniká. Polsko masivně investuje do produktivní kapacity ekonomiky, jejich veřejné investice stabilně přesahují 5,8 procenta HDP, přičemž obrovská část jde přímo do ekonomické infrastruktury a strategických projektů.
Polsko dává přes čtyři procenta HDP na obranu. Buduje moderní armádu, staví dálniční sítě, investuje do energetické bezpečnosti. Ano, to znamená obnovitelné zdroje elektrické energie, kterým vy se zuby nehty bráníte. No a co děláte místo toho? Česká vláda tady kombinuje primárně nepromyšlené daňové zásahy na příjmové straně. (Otáčí se dozadu na ministryni financí Schillerovou.) Teď jsem slyšel, že budete rušit valorizaci třeba dálniční známky s bobtnáním běžných provozních výdajů na straně výdajové. Takže naše investice za polskými logicky zaostávají. My ty peníze totiž nepoužíváme na to, abychom vybudovali infrastrukturu pro 21. století. My těmi dluhy sanujeme neefektivitu státu, takže my ten dluh projídáme v běžné spotřebě. A to je prosím pěkně, dámy a pánové, ten zásadní rozdíl mezi námi a Polskem, protože když si půjčíte na stavbu továrny, která by vám generovala zisk, no tak to je rozumný dluh. Nebo když si půjčíte na to, abyste vyřešili bydlení, protože i v těch městských bytech se prostě platí nájem. Jenomže když si půjčíte na to, abyste měli na zaplacení účtů za energie v luxusním, ale nezatepleném domě, no tak to je cesta pro každou rodinu do insolvence. A česká vláda se prostě chová přesně jako tenhle druhý případ.
My jako Piráti nechceme tady jenom kritizovat bez toho, abychom předložili nějakou konkrétní alternativu. Takže my jasně říkáme, kde jsou ty zakopané stovky miliard korun, které státu stále chybí, protože problém našich veřejných financí nevyřešíte tím, že budete tupě škrtat investice nebo plošně zvyšovat daně pracujícím lidem. Ten problém vyřešíte tím, že modernizujete stát. Takže naše země má jednoznačně obrovský vnitřní dluh v oblasti digitalizace a efektivity státní správy. My tady stále udržujeme při životě takový byrokratický aparát, který generuje neuvěřitelné množství agend, které by v moderní společnosti vůbec neměly existovat. Jenomže vy k tomu chcete jít přistupovat úplně špatným způsobem, vy prostě chcete zrušit ten služební zákon a tváříte se, že to vyřeší nějaký problém. No, nevyřeší. Ten problém by vyřešila redukce agend, potažmo to, že byste se snažili najmout kvalifikované odborníky, kteří by vám pomohli s tou redukcí agend.
Ale nic takového neděláte. Místo toho na Ministerstvu životního prostředí vyrazíte člověka, který absolvoval Oxford, kvůli tomu, abyste tam na rozpočtové oddělení najali člověka, který je profesí řidič a skladník. Nic proti řidičům a skladníkům, rozhodně. (Ministryně Schillerová hovoří mimo mikrofon.) Na Ministerstvo životního prostředí, (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Aha, pardon.) Na rozpočtový oddělení, ale. Takže i to by vás, paní ministryně financí, mělo trochu znepokojovat, jak jsou asi peníze řešeny na tomto ministerstvu vašeho koaličního partnera.
Takže to je cesta, jak dosáhnout miliardových úspor. Větší efektivita státu, ale dělaná s rozmyslem.
Druhá věc je, že to, co vy, se snažíte rozdat ty trafiky, to je to, že se snažíte zase zrušit ten nominační zákon, který teď po vzoru, tak, jak fungujou zahraniční podniky, které jsou na světových burzách, tak chcete prostě zrušit jakoukoliv nezávislou odbornou metodu posuzování kvality těch kandidátů v tom nominačním procesu, prostě tak, abyste tam dosadili nějaké trafikanty. Jenomže potom ty naše podniky dopadnou třeba jako ČSA. A to je ten problém.
Takže v datově řízené politice, v podpoře inovací s vysokou přidanou hodnotou, tam leží ty peníze, když budeme mít skutečně digitální a efektivní stát, tak nebudeme potřebovat strukturální deficity ve výši 185 miliard.
Takže abychom se dostali k tomu samotnému jádru, co tady dnes budeme probírat. Ten sněmovní tisk 90, v té podobě, jak ho sem původně přineslo Ministerstvo financí, v jaké si ho vládní většina tady poprvé schválila. To byla jednoznačně demontáž, kompletní, té dluhové brzdy. ***
