Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
V rámci celé Evropské unie je to pátý nejvyšší nárůst dluhového poměru. Takže my v rychlosti zadlužování nepatříme k evropské špičce v tom pozitivním slova smyslu, my patříme k těm úplně nejhorším a řítíme se k dluhové zdi pátým, nejrychlejším tempem v Evropě.
A vládní koalice u toho ještě stíhá tleskat sama sobě, jak skvěle spravuje naši zemi, což je naprosto neuvěřitelné. A ta ekonomická teorie i praxe celkem jasně říkají, že schodek veřejných financí v jednom roce nemusí být tragédií, pokud je vyvolán nějakou hlubokou krizí, nějakým nečekaným externím šokem nebo třeba masivními investicemi, které zvýší budoucí výkonnost ekonomiky. Jenomže v jaké situaci se teď nachází Česká republika v roce 2026? Tak prosím pěkně, naše ekonomika se nachází zhruba na svém potenciálu. My nerosteme teďka nějak raketově, rosteme stabilně kolem dvou, 2,5 procenta v reálném vyjádření, nominálně samozřejmě je to víc, to je třeba kolem pěti, ale nemáme tu žádný plošný ekonomický kolaps, nemáme tu zamrzlý trh práce, nezaměstnanost, ta je stále extrémně nízká, tak jako byla vždycky. No a přesto to je ten největší vykřičník, přesto náš dluh v poměru k HDP stále narůstá, narůstá. A proč? No protože náš český rozpočet netrpí nějakým dočasným cyklickým výpadkem. Náš rozpočet trpí totiž strukturálním deficitem. My máme v tom systému trvale zabudovaný nesoulad mezi příjmy a výdaji ve výši nějakých zhruba 185 miliard korun, tedy více než dvou procent HDP. To znamená, že i kdyby ekonomika fungovala na 110 procent, tak ten dluh nezmizí sám od sebe. Prostě stát spotřebovává na svůj běžný provoz, na platy, na papírování, na neefektivní byrokracii, na nepromyšlené daňové úlevy mnohem více, než kolik je schopen vybrat a ty vládní plány popsané v jejím vlastním fiskálně strukturálním plánu, tento deficit v příštích dvou letech prokazatelně ještě prohloubí. Takže vláda nám tady rezignovala na strukturální změny, konsolidaci odsunula až na období po příštích sněmovních volbách. No a to je v podstatě v kostce definice politické zbabělosti.
Často já tady v kuloárech, i tady u pultíku slyším od vládních zástupců argument. My musíme hlavně podpořit růst a z těch dluhů vyrosteme. Já doufám, že vyrostete někdy z těchhle řečí, protože tvrdit, že když bude ekonomika šlapat, takže procentuální podíl dluhů k HDP klesne sám. No, to zní skvěle v nějaké jako politické agitce, ale v realitě je to prostě strašně nebezpečný mýtus. Ty simulace ekonomů z Univerzity Karlovy jasně dokazují, že ze strukturálního schodku se prostě vyrůst nedá. Nedá se z něj vyrůst. A proč se z něj nedá vyrůst? No protože pokud je primární strukturální deficit takto vysoký, no tak by musela česká ekonomika vykazovat dlouhodobě takové tempo růstu, kterého reálně vůbec není schopná dosáhnout, s ohledem tedy na naši demografii a nějaké infrastrukturní limity a urychlení růstu za cenu toho, že dál prohlubujeme ty strukturální deficity je v podstatě něco jako snažit se uhasit požár tím, že do něj přiléváte benzín s nadějí, že to jako dřív vyhoří.
Rychlejší nominální růst sice opticky zvyšuje ten jmenovatel v tom zlomku dluh/HDP, ale pokud zároveň stát generuje další masivní dluhy na tom běžném provozu, tak ten výsledný poměr se nezlepší. Naopak. Finanční trhy tenhleten trik okamžitě prokouknou a jakmile investoři uvidí, že stát nemá tu situaci pod kontrolou, což je zrovna u vás velice zjevné a spoléháte jenom na ten zázrak, tak samozřejmě, že začnou požadovat vyšší úrokové sazby u těch našich dluhopisů. No a v tom okamžiku se jakýkoliv pozitivní efekt z toho domnělého růstu okamžitě vymaže zvýšenými náklady na obsluhu dluhu, takže vláda tím svým přístupem riskuje, že se dostaneme do pasti, kdy budeme platit čím dál víc peněz jenom za to, že nám někdo půjčí na splácení těch starých dluhů, což mě přivádí mimochodem k tomu vůbec nejpodstatnějšímu a nejhmatatelnějšímu problému současnosti, k ceně peněz, protože já si nejsem úplně jistý, vážení kolegové a kolegyně z vládní koalice, jestli vy si vůbec uvědomujete, kolik nás stojí pouhý fakt, že tahle vláda nedokáže hospodařit s tou vyrovnanou bilancí. Protože podívejme se na realitu roku 2025 a výhled do roku 2026.Takže výdaje na obsluhu veřejného zadlužení, tedy čistě na úroky, které platíme bankám, fondům, zahraničním investorům, tak ty dosáhly astronomických 110 miliard korun.
To je prosím pěkně nějakých 1,3 procenta našeho hrubého domácího produktu, což je jako hodně peněz, opravdu hodně. Kdybyste si to zkusili nějak vizualizovat, protože pochopitelně pro běžného člověka je těch 110 miliard taková jako obtížně představitelná částka, řekl bych, skoro až jako nepředstavitelná abstrakce, no tak těch 110 miliard korun, to je zhruba celý roční rozpočet Ministerstva vnitra nebo je to taky v podstatě celý rozpočet hlavního města Prahy. Nebo taky jsou to peníze, za které bychom mohli postavit stovky kilometrů dálnic, kompletně zmodernizovat naše školství, postavit tisíce chybějících městských bytů pro mladé rodiny, anebo provést nějakou zásadní digitální transformaci státu, která by občanům ušetřila miliony hodin strávených na úřadech. No a my místo toho, abychom dělali v podstatě cokoliv z výše uvedeného, no tak my ty peníze prostě vezmeme a pošleme je pryč jako úrok za to, že si tady stát dlouhodobě žije nad poměry. A situace se nám tady bude rapidně zhoršovat. Proč se nám bude rapidně zhoršovat? No, protože právě teď v těchto měsících a letech docházejí ke splatnosti státní dluhopisy, které si Česká republika vydala v letech 2015 až 2018 a v té době vám připomenu, že byly finanční trhy v situaci úplně jiné.
Stát si tehdy na 10 let půjčoval s úrokem někde mezi nulou a jedním procentem, nulou a jedním procentem, prosím pěkně. Takže teď asi jste zaznamenali, že ty peníze jsou mnohem dražší. Tehdy byly mnohem levnější. Jenomže těch 10 let prostě uplynulo. My tyhlety staré dluhopisy musíme splatit. Samozřejmě teď nemáme úspory, kde bychom je vzali, když hospodaříme každý rok s dluhem, že jo. Takže odkud je splatíme? No z čeho je splatíme? No samozřejmě tak, že vydáme dluhopisy nové, které si půjčíme za aktuální úrok. Jenomže dnešní realita toho finančního trhu je naprosto neúprosná, neúprosná. Ty nové dluhopisy my v žádném případě nevydáme za 1 procento. Kolik tak myslíte, že nás bude stát ten úrok aktuální? Myslíte si, že to budou třeba 2 procenta, že to bude dvojnásobek? Ne, ne, ne. Myslíte si, že to budou 3 procenta nebo 4 procenta? To ještě donedávna se dala sehnat hypotéka za tuhletu cenu. Vy jste slibovali ty levnější hypotéky. Ne ne, ne. Bude to za úrok blížící se 5 procentům, 5 procentům, tedy pětinásobně dražší peníze. To znamená ten samý dluh, který nás doteď stál celkem málo z původního pohledu, bude generovat obrovské fatální náklady. Ta dluhová služba roste v nominálním vyjádření prostě tempem, které brzy začne paralyzovat schopnost státu financovat prakticky cokoliv jiného, cokoliv jiného. ***
