Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.40 hodin)
(pokračuje Barbora Urbanová)
A já jsem tady poslední z té skupiny poslankyň tenkrát, které to předkládaly. Začalo nám nové volební období a přišel návrh dnešní vládní koalice, vládní většiny a tady musím férově říct, že nastalo to, co se u některých jiných bodů bohužel neděje, a my to samozřejmě musíme kritizovat proto, abychom tu práci dělali dobře, ale nastalo to u jednacího řádu a byli jsme pozváni na nějaké jednání nad tím, jak by ten jednací řád měl za nás vypadat. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že bychom ten jednací řád, tu novelu podpořili.
Já jsem tenkrát měla to štěstí, že jsem si v našem klubu projednala naše stanovisko, a pro nás v tu chvíli bylo velmi důležité, abychom skutečně nebyli pokrytečtí a abychom to, co jsme reprezentovali v minulém volebním období, prosazovali i v tomto, protože prostě, byť se změnila naše role, byť najednou jsme součástí spíše té sněmovní menšiny, tak je pro nás důležité to, jakým způsobem vypadá jednání Poslanecké sněmovny navenek, co vlastně tady projednáváme, jak to působí na lidi, jestli mají pocit, že je slyšíme, jestli mají pocit, že projednáváme věci, které dávají hlavu a patu, a s tím se trošku i podoba našeho jednání samozřejmě pojí, protože ve chvíli, kdy je možné – a samozřejmě já si to tady neodpustím – ve chvíli, kdy je možné se ráno přihlásit a být tady 11 hodin naprosto neomezeně, tak zřejmě tu základní funkci, to znamená to, jestli dobře vysvětlujeme, proč se to vlastně vůbec stalo, úplně neplníme.
Takže naše stanovisko na začátku jako Starostů a nezávislých bylo, že všeobecně tu změnu chceme, ale v tu chvíli jsme zcela logicky trvali na tom, aby ta změna byla úplně stejná jako to, co jsme prosazovali v tom minulém volebním období. Myslím si, že každému, kdo trošku přemýšlí o politice, bylo jasné z jakého důvodu, protože prostě chceme tu změnu tak, jak jsme ji chtěli tehdy.
A to znamenalo, že jsme se pokusili na těch našich jednáních vyjednávat právě ty dvě věci, u kterých nám právě teď vládní koalice, já budu férová, ustupuje a já z toho mám radost. Myslím si, že to je velmi dobře. Byly to dvě věci. První z nich byla ta možnost omezit počet faktických poznámek a druhá z nich bylo to neomezené právo pro předsedu Poslanecké sněmovny, což nám vlastně nepřipadalo ani tak fakticky špatně, spíše nesystémové, ano? On předseda Poslanecké sněmovny Poslaneckou sněmovnu z podstaty obstruovat asi nebude.
Takže my jsme do jednání dál vstupovali s těmito dvěma věcmi. Já jsem i ve spolupráci s ostatními kolegy z opozice připravila jeden z pozměňovacích návrhů, a protože jsem členka ústavně-právního výboru, tak jsme s těmi pozměňovacími návrhy přišli na jednání ústavně-právního výboru a moc jsme stáli o to, aby vzhledem k tomu konstruktivnímu jednání došlo k něčemu, co někomu, kdo to teďka poslouchá zvenčí, připadá jako možná nedůležité a nudné, ale pro nás je to velmi důležité, to je prohlasování toho pozměňovacího návrhu do usnesení ústavně-právního výboru. Říká se tomu tady trošku lidově takzvaný výborový pozměňovací návrh, který vlastně už většinu toho ústavně-právního výboru nebo jakéhokoliv jiného výboru získal před druhým čtením. K tomu bohužel nedošlo. Já jsem tenkrát na tom jednání říkala, že si myslím, že to je chyba, že to pro nás je nějaké znamení, že to jednání už konstruktivní tak není, ale naštěstí jsme tady teďka v momentě druhého čtení, kdy pozměňovací návrhy, tak jak my jsme si představili, už existují, byly sepsány ze strany vládní koalice. My jsme tam připodepsáni a myslím si, že ještě dohoda možná je.
Protože jsme tak stáli o ty dvě věci, o kterých jsem mluvila, tak jsem nenačítala už na to jednání výboru ostatní pozměňovací návrhy, které tady krátce představím. Jsou to takové věci, já tomu pracovně říkám takové maličkosti, které nám skutečně mohou trošku trošku vylepšit život, zejména na začátku volebního období, kdy se ustanovuje Poslanecká sněmovna.
Jeden z nich je třeba taková zajímavost, na kterou jsme přišli ve chvíli, kdy už byl ustanoven počet členů nějakého výboru, nicméně ten počet členů nebyl naplněn, protože ti lidé, kteří do těch výborů měli přijít, byli ještě v nějaké exekutivní roli, ministři, to znamená, ještě tam nebyli navoleni. V tu chvíli vám ten jeden člen chybí, ale počítáte s maximálním počtem, tak jak to schválila Poslanecká sněmovna, a třeba ve chvíli, kdy potom potřebujete to jednání výboru svolat mimořádně, to znamená takzvaně na podpisy, tak vám samozřejmě ten jeden člověk chybí, což – a tady budu naprosto férová a upřímná – samozřejmě to ubližuje té opozici, která v tu chvíli ten jeden hlas z té bývalé vlády nemá. Tento pozměňovací návrh připravil můj kolega z bezpečnostního výboru Jakub Krainer, který se s touto situací setkal.
Další věc, kterou kterou tam předkládáme mezi pozměňovacími návrhy, je takzvaná naléhavá záležitost. Detailněji by vám to tady představil můj kolega, který zase vymyslel tuhle věc, poslanec Matěj Hlavatý. Je to v podstatě systém, v jakém se nemusíme překvapovat a nemusíme si svolávat mimořádné schůze v mimořádných situacích, ale třeba když Donald Trump udělá to, co udělal dvacátého tuším sedmého, v noci z dvacátého sedmého a na dvacátého osmého února v Íránu, tak Poslanecká sněmovna může relativně rychle svolat nějaký bod, v rámci kterého tu naléhavou záležitost, jak jsme to nazvali, může probrat.
Další pozměňovací návrh, který jsme tam představili, je takové zpřesnění toho, co my si tady občas děláme, občas nám to nejde a je to oslovování prostřednictvím předsedajícího nebo předsedající. Je v tom trošku zmatek, jestli to je vyžadováno i ze strany členů vlády, nebo pouze poslanců na členy vlády nebo na poslance. Takže jsme připravovali i tento pozměňovací návrh.
Pro mě poměrně důležitý pozměňovací návrh byl ten, který řeší situaci, která tady vzniká dlouhodobě. Není to novinka a nebyla to novinka, není to novinka s touhle vládou, nebyla to novinka s naší vládou, a to jsou situace, kdy asi všichni tady cítíme, že by některé funkce v Poslanecké sněmovně měly náležet vlastně poslaneckým klubům a jejich zástupcům podle takzvaného poměrného zastoupení, tedy podle toho, jak velký výsledek měly ve volbách, ale bohužel historicky k tomu nedocházelo. A vy víte a já jsem tady několikrát vystupovala na toto téma, že jsem se vždycky snažila být férová, není to nová situace teď, nebyla to nová situace minulé volební období. Já jsem pátrala do minulosti. Pokud já vím, tak poprvé zásadně se to stalo v roce 2013, že některý náš bývalý kolega nebyl někam zvolen. Já chápu, nemůže nikdy nikoho donutit, aby volili proti svému vědomí a svědomí v tajné volbě, nicméně přicházím s takovou větičkou do jednacího řádu, která by měla vytvořit takovou situaci od nuly, ano? Já tomu říkám bod nula. Pojďme si s novým jednacím řádem nastavit tu kulturu jinak a třeba si navzájem tady slíbit, ne vždycky nám to vyjde a ne vždycky to navzájem dodržíme, ale třeba si zkusme navzájem slíbit, že pro příští volební období budeme vůči sobě možná trošku kolegiálnější, než se to stalo teďka. Ale přestaňme si to vyčítat, nebudeme koukat do minulosti, můžeme si to nastavit do budoucna. Je to jedna z věcí, u které já si myslím, že by nám to tady opravdu mohlo pomoct, abychom si ty křivdy nepáchli dál a dál.
Další pozměňovací návrh, který tam předkládáme, připravil ho kolega Berki. Vy možná víte, kdo jste tady delší dobu nebo více volebních období, že on tady vystupuje vždycky s tím, jestli využíváme faktickou správně, nebo nevyužíváme. Vím, že to kolega Vondráček vlastně dal i do svého pozměňovacího návrhu, ale těším se na tu debatu, která nás čeká na ústavně-právním výboru nad jednotlivými pozměňovacími návrhy. Třeba jsme někdo přišel s nějakou formulací nebo nápadem, který se bude tomu druhému nebo té druhé straně zdát racionální a nebo třeba zajímavá.
To jsou všechny naše pozměňovací návrhy, které jsme připravili. Já to skutečně nepoužívám jako bič na někoho a nebudu tady slibovat, ani vyhrožovat, že to nepodpoříme když. Spíš si myslím, že bychom opravdu se nad tím měli zamyslet, protože jednací řád, byť není za mě nejdůležitější zákon roku a rozhodně to není věc, kterou bychom se měli prezentovat před lidmi, pro které tady máme být především. ***

