(pokračuje Zdeněk Hřib)
Je zcela zjevné, že tohle je věc, která by se měla stát i z toho důvodu, abychom obnovili důvěru lidí v právní stát jako takový, protože přece jenom důvěra lidí ve stát není něco, co by bylo nějak samozřejmé. To není jenom o tom, že v té zemi funguje demokracie, tedy že chodíme k nějakým svobodným volbám. Není to jenom o té svobodě, ale je to skutečně i o tom, že tady existuje jakási důvěra v to, že s veřejnými prostředky, tedy jinými slovy, s penězi vybranými z daní, se tady hospodaří nějak uvážlivě, nějak efektivně a smysluplně, to znamená, že jsou tady nějaká pravidla, která se prostě dodržují, a také že veřejnost má třeba přístup k těm informacím.
Když si tohle všechno dáme dohromady, tak si myslím, že vzniká solidní seznam důvodů, proč by skutečně měly být rozšířeny pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ještě více, a je to také o tom, že z tohoto důvodu není vhodné zužovat debatu pouze na rozšíření pravomocí NKÚ, pouze na tu otázku, zdali NKÚ může kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas – protože ano, pochopitelně ty právnické osoby zřízené zákonem, poskytující veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, samozřejmě do té kategorie spadají, ale je systémově špatné vybrat si jenom tady tyhle dvě instituce a tvářit se, že tím jsme vyřešili všechny problémy, protože pokud má být změna ústavy dobrá – a já věřím, že v kontextu aktuálních tahanic, kdy tady hrozí skutečně ústavní žaloba, kompetenční spor, otázka, jak to bude tedy s tím summitem NATO v Ankaře a podobně – tak bychom měli usilovat o to, aby změny ústavy byly skutečně dobré. Neměla by to být skutečně reakce pouze na tu aktuální debatu, která se vede okolo veřejnoprávních médií, ale má to být prostě nastaveno obecně, předvídatelně, spravedlivě a hlavně systémově.
A přesně to dělá ten náš pozměňovací návrh, respektive oba z nich. Je to jenom o té šíři, kam chceme jít. Já osobně bych preferoval ten širší, to znamená rozšíření na ty státní a polostátní firmy, nicméně je tam i ten kompromisní, který bych ještě stále považoval za dostatečně dobrý.
Myslím si, že i vláda by měla chtít, aby měla zpětnou vazbu o tom, co vlastně v tom systému funguje a co ne, protože tohleto se dotýká vlastnické politiky státu, o které jsme se tady bavili poměrně nedávno, v momentě, kdy jsme se bavili o tom, jak tady nějací vládní poslanci chtějí zrušit nominační zákon. Tehdy jsem tady také stál a vysvětloval vládním poslancům – ti to bohužel tedy úplně asi nepochopili – že v soukromém sektoru v zahraničí je zcela běžné, že existují ty nominační výbory, které prostě zajišťují soukromým akcionářům to, že skutečně ty majetky jsou pod smysluplnou kontrolou a ve správných rukou.
Tady se opět dostáváme k tomu, že tedy pokud vy chcete zrušit ten nominační zákon, pokud chcete odstranit tuhle úroveň, úroveň kontroly nad majetkem, který patří nám všem, tak přece jenom tady by bylo tím spíš namístě, aby se posílily pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Tím spíš by tedy měly být rozšířeny – pokud jednu kontrolu ex ante chcete zrušit, tak pojďme aspoň posílit kontrolu ex post. Za mě tedy by měly existovat obě, jo? Ale přece jenom, pokud tedy vy se snažíte vlastně nějakou kontrolu vypnout, tak tím spíš nemůžeme se spokojit s tím, že vlastně NKÚ tu pravomoc mít nebude.
Ještě jednou – jak jsem zmiňoval, tak je to i o tom, že bychom se přiblížili standardům, které jsou v Evropě běžné, a dokonce nám je tedy ty mezinárodní instituce už řadu let připomínají.
Když se podíváme do zahraničí, jak to tam je, tak jak jsem zmiňoval, mnoho zahraničních supreme audit institutions má podstatně širší mandát, než má náš současný Nejvyšší kontrolní úřad, což jim umožňuje kontrolovat nejen státní rozpočet, ale i hospodaření státních podniků, samospráv a také hodnotit účinnost vládních politik. Jak říkám, o samosprávách se dnes nebavíme. Bavíme se jenom o státních a polostátních podnicích, které jsou předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu.
Když to vezmeme letem světem jednotlivé evropské státy, tak Německo – Spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, ten může kontrolovat spolkové aktivity v podnicích soukromého práva, v nichž má stát podíl, to znamená například Deutsche Bahn – velký podnik, Deutsche Post, Deutsche Telekom, takže zcela zjevně v Německu jejich NKÚ, Bundesrechnungshof, prostě dosáhne i do těchto institucí, a můžeme se podívat, jak to dopadá, protože například zpráva Bundesrechnungshofu z roku 2023 kritizovala německou vládu za nedostatek strategie a neplnění vlastnických práv a povinností od privatizace v roce 1994, což vedlo k permanentní krizi ve společnosti. A samozřejmě tohle je potom informace, která je veřejná, vláda by potom na jejím základě měla nějak jednat, a to je logika toho, jakým způsobem je tedy zajišťována ta transparentnost aspoň tedy ex ante.
Můžeme jít dál: Francie, Účetní dvůr – francouzsky neumím, tak se to nebudu snažit vyslovit, nicméně i tento francouzský Účetní dvůr má v rozsahu kontrolovaných subjektů také národní veřejné korporace a jejich dceřiné společnosti. Tady potěším předkladatelku, protože ve Francii kontroluje ten jejich NKÚ, tedy Účetní dvůr, i veřejnoprávní média. Dokonce, to je zajímavé, zpráva z roku 2025 o hospodaření France Télévision označila finanční situaci za kritickou a neudržitelnou s projektovaným deficitem 40 milionů eur. Audit poukázal na vysoké personální a provozní náklady a nedostatečné investice do digitalizace. Úřad kritizoval stát jako akcionáře za protichůdné pokyny a vyzval k reformám a stabilnímu financování, takže zcela zjevně to k něčemu je.
Další země: Rakousko. Opět Účetní dvůr, Rechnungshof. Do rozsahu kontrolovaných subjektů mu spadají nadace, fondy, instituce a pozor – společnosti, v nichž má veřejný sektor většinový podíl nebo může uplatňovat vliv. Úřad se opět zaměřuje i na audity výkonnosti a zkoumají se tam třeba právě velké stavební projekty.
Znovu se vracím k tomu, kdo bude kontrolovat Dukovany, největší stavební investici široko daleko, tedy poté, co se konečně rozjede a nebude tou největší stavební investicí metro D?
Švédsko: ti mají Národní kontrolní úřad, to by potěšilo pana poslance Rajchla, a v rozsahu kontrolovaných subjektů mají určité státem ovlivněné společnosti s ručením omezeným a opět se tam dělají finanční audity, ale také výkonnostní audity. ***
