(pokračuje Zdeněk Hřib)
Abychom tedy se dostali věcně k tomu, o čem se tady teď bavíme. Mě tedy především, musím říct, překvapuje, že se zase tady snažíme trochu vymýšlet kolo, protože přece jenom v zahraničí ty nejvyšší kontrolní úřady nějak fungují, mají nějaké stanovené pravomoci, které jsou mimochodem mnohem širší než tady u nás, často do nich spadají i pravomoci kontrolovat veřejnoprávní média, takže mě to vlastně trochu překvapuje, to, že se tady snažíme znovu vymyslet kolo, ale vlastně mě překvapuje i ta věc, že ten náš zákon – ten náš zákon, ta novela, která tady teď přichází ze Senátu – je vlastně nedůsledná v tomto ohledu, protože když se podíváme na praxi, která je běžná v zahraničí, tak vidíme, že pravomoci NKÚ jsou stanoveny obvykle mnohem šířeji, konkrétně že se vztahují i na státní a polostátní společnosti, které velice často hospodaří třeba s rozpočtem, který je větší než rozpočet leckterého ministerstva. Protože co si budeme povídat, v dnešní době těžiště aktivit se prostě přesouvá z klasických veřejných investorů, jako jsou třeba ministerstva nebo jiné centrální úřady, třeba do těch státních nebo polostátních firem.
Vezměte si například největší stavební investici, kterou bude tato země dělat – poté, co tedy se konečně rozjede. Teď nemám na mysli metro D, které je momentálně největší běžící stavební investicí v této zemi za 100 miliard, mluvím teď o dostavbě Dukovan. Takže jak budou probíhat Dukovany? Prosím pěkně, vezmou se státní peníze, dají se nějaké polostátní společnosti, ta s nimi bude hospodařit, čímž se mimochodem dle stávající legislativy tyto peníze dostanou mimo zorné pole Nejvyššího kontrolního úřadu – což není dobře, když si vezmeme, že to je přece jenom největší stavební investice, která nás čeká. Takže z tohoto důvodu mně přijde vlastně škoda, že ta novela, která tady přichází ze Senátu, je vlastně v tomto ohledu polovičatá.
Druhý problém, který samozřejmě já osobně vnímám, nelze od toho odhlédnout, je skutečnost, v jakém se nacházíme teďka kontextu, že se tady nacházíme uprostřed boje za nezávislost veřejnoprávních médií. To prostě nelze od tohoto odhlédnout a já to osobně vnímám, i ten kontext, v jakém se o tom bavíme, že tahleta záležitost přece jenom se má vztahovat pouze jenom a jedině na veřejnoprávní média, není to ani v rámci nějakého širšího balíku, že by to bylo vztaženo i na ty státní a polostátní firmy, je to prostě cíleno jenom tady na úzkou skupinu těch veřejnoprávních korporací a zároveň to prostě probíhá v kontextu boje za nezávislost médií, a tedy de facto boje o nějaké samotné základy, na kterých stojí férová demokratická soutěž. To mi přijde velice smutné.
Pochopitelně, ten kontext tedy nevyřešíme, ten tady je, ten je dán tím, co tady odstartoval pan ministr Klempíř svým nehotovým návrhem, který kritizuje kdekdo, nicméně tu první věc, tu my vyřešit můžeme – velice jednoduše: prostě tak, že přijmeme jeden z našich pozměňovacích návrhů, který načetl pan poslanec Volpe s paní poslankyní předsedkyní Richterovou, a rozšíříme okruh subjektů, který může kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, také na ty státní a polostátní firmy, anebo je tam dokonce i ústupová varianta, kdyby měl někdo třeba obavu, jestli to ten ÚOHS stihne, tak třeba to můžeme rozšířit jenom na státní firmy, protože přece jenom, pokud tedy vláda splní ten svůj slib – já bych skoro řekl výhrůžku tedy, protože ona to je spíše výhrůžka tady pro kapitálový trh v České republice, a to je to znárodnění ČEZu – tak Dukovany se dostanou touto cestou do zorného pole Nejvyššího kontrolního úřadu, když tedy bude ČEZ už pouze státní firma, tak by vlastně stačila i ta novela na rozšíření těch pravomocí jenom na státní firmy.
To znamená, je možné si tam vybrat mezi našimi pozměňovacími návrhy, které tady načetli naši poslanci, bavit se o nich budeme určitě ještě i v podrobné rozpravě, a prostě se tímto způsobem skutečně zařadit po bok civilizovaných evropských států, ve kterých jsou pravomoci nejvyšších kontrolních úřadů neboli supreme audit institutions – pro pana Rajchla je zkratka SAI, aby se v tom neztratil – tak tímto způsobem se skutečně vydáme kupředu mezi západní státy Evropské unie, což si myslím, že je správně.
Ještě připomenu, my jsme realisté v těch pozměňovacích návrzích. To v žádném případě není žádná maximalistická varianta, protože v zahraničí je poměrně běžné, že Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje třeba i samosprávy nebo kontroluje dokonce jenom subjekty, které třeba dostanou nějaký grant nebo dotaci. Tak daleko my vůbec v tuto chvíli jít nechceme. My jenom říkáme, že aby bylo zjevné, že toto není nějaký cílený útok na veřejnoprávní média, tak by měl mít Nejvyšší kontrolní úřad tu pravomoc rozšířenu i na státní a ideálně i polostátní firmy, mimochodem proto, že to je věc, kterou my Piráti dlouhodobě prosazujeme. To opravdu není žádný blesk z čistého nebe, že bychom si to tady vymysleli teďka, že jako nemáme o čem tady mluvit, takže tady přijde předseda partaje a bude to tady nějak zdržovat. Ne! To je záležitost, kterou my prosazujeme už mnoho let, že má být působnost NKÚ rozšířena i na státní a polostátní firmy.
Proto, když se to teďka tedy otvírá, tak si myslím, že je skutečně namístě se bavit o tom, aby pravomoc byla skutečně rozšířena více, než jak je nyní Senátem navrhováno. A připomenu, že důvod, proč by se to mělo stát, najdeme například i ve zprávách Evropské komise o stavu právního státu za rok 2025 v kapitole o České republice, kde se výslovně uvádí rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu jako jedna z priorit, a připomenu, že v zprávě Evropské komise o stavu právního stavu za rok 2024 bylo dokonce ještě víc podrobností tady k tomuto. Tam bylo přímo řečeno, že protikorupční akční plán zahrnuje opatření k posílení NKÚ, a Komise také zaznamenala, že se tady vedla nějaká jednání o širším balíčku. Z toho důvodu je také namístě se tady o tom bavit.
Dneska ráno ta rozprava tady začala tím, že se tady využil jakýsi evropský legislativní předpis, který my musíme promítnout do naší české legislativy, k tomu, aby si vláda tam dala nějaké přílepky, a tím způsobem tady povolila to populistické rozpočtové eldorádo. Tehdy vám byly dobré předpisy a doporučení a nařízení Evropské unie, a teď najednou ticho po pěšině! V momentě, kdy tedy i Evropská komise nám říká, že je namístě se bavit o rozšíření pravomocí NKÚ, tak je ticho. ***
