Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Návrh – pod kterým jsem nakonec podepsán i já ještě s kolegou Tomem Philippem za poslanecký klub KDU-ČSL a který naopak chci vysvětlit, proč se tady prostřednictvím pana předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy k němu přihlásíme – tak se nedotýká merita věci, kterou přinesla paní senátorka, ale která ho s tím fakticky svazuje. A jsem přesvědčen o tom, že i v tom kontextu právě té debaty a teď se k tomu vracím, co jsem tady říkal, možná trochu nešťastné spojení s tou debatou ohledně změny zákona o České televizi a Českém rozhlase nebo o veřejnoprávních médiích. Ty návrhy jsme nikdo neviděli, nevíme, co to v tom rozcupovaném všemi autoritami – všemi autoritami od politických po expertní – pana ministra Klempíře. V návrhu, který běhá jako yetti po Praze v taštičce kolegy Nachera a nikdo ho neviděl taky do dneška, bohužel. (Otáčí se směrem s místopředsedovi Patriku Nacherovi.) A kolega Nacher je tady, tak teďka možná poslouchá, možná ho má u sebe, možná ho má v taštičce ten návrh. Ale neukázal ho nikomu, nikdo ho neviděl, neviděl ho ani chudák pan ministr Krejčíř. Je mi ho... Krejčíř, Klempíř omlouvám se. Spojil jsem si ho s jeho kolegou z poslaneckého klubu Krejčí, Klempíř a dohromady Krejčíř. Tak to není Krejčíř, ale Klempíř. Se omlouvám za to propojení.
Tak právě proto přicházíme společně s dalšími kolegy z opozičních poslaneckých klubů s tím logickým návrhem toho, že zákony, které se dotýkají veřejnoprávních médií České televize, Českého rozhlasu, tak by měly být posunuty do té pozice takzvaných organických zákonů. Měl by být uplatněn, lidově řečeno, ten člunek mezi Poslaneckou sněmovnu a Senátem, aby i veřejnost věděla. Tyto zákony potom musí získat kvalifikovanou třípětinovou většinu v obou dvou komorách parlamentu a není možné, aby se vzájemně ty komory přehlasovaly. Čili to považuju za důležitou pojistku právě k tomu kontextu té debaty, která se tady v posledních týdnech a měsících odehrává.
Čili tento návrh, domnívám se, je fakticky, a byť nechci mluvit za Senát, ale tak, jak jsem s některými senátory hovořil, tak se trochu domnívám, že i pro Senát je ta jediná cesta, abychom toho cíle, který jsme si tady deklarovali a kde i já jsem ve shodě s programovým prohlášení vlády, tedy že Českou televizi, Český rozhlas má mít pravomoc kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, tak abychom toho cíle dosáhli. A myslím si, že to je vcelku logické a já budu rád, když si dokážeme sednout třeba i za jednací stůl po druhém čtení, bude-li to druhé čtení ukončeno, a bavit se o tom, jestli tohleto je, nebo není přijatelné.
Nebo znovu říkám – potom tady vládní 108 jede proti zdi a nebude mít šanci ani v jedné komoře ten zákon dovést ke zdárnému konci. A znovu zdůrazňuji – není to nevůle, není to neochota, není to nezájem nás lidovců, stejně tak jako dalších stran tady ve Sněmovně, k tomu, že bychom nechtěli podřídit obě dvě instituce kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Nakonec obě dvě to deklarovaly, že pro ně to není problém, že naopak budou rády, když tuto nezávislou kontrolu vedle těch auditů, které už dneska jsou nezávislou – už jsem tady říkal – skutečně mají.
Takže já na závěr opravdu vyzývám k tomu, aby slova našeho předsedy poslaneckého klubu byla brána vážně, abychom tady tu většinu hledali. A znovu říkám, ta provazba je tady celkem jasná, definovaná a nevím, proč by to mělo něčemu vadit. Ano, pokud tady někdo má nějaké řekněme mocenské úmysly směrem k České televizi, Českému rozhlasu, tak pak to může vadit samozřejmě, protože logicky v okamžiku posunu těchto zákonů do té kategorie organických, tak tady ještě více funguje to, co je definováno v ústavě, a to je ta kontrolní pravomoc Senátu. To je právě ta kontrola, to je ta brzda v tom legislativním procesu. Ano, v tomto případě je zásadnější, protože Senát nebude moci být přehlasován, ale buď vám jde skutečně o princip, anebo vám jde o mocenské ovládnutí obou médií a ochočení České televize, Českého rozhlasu. Pořád chci doufat, že (je) tady většina poslanců, kterým o to nejde. Děkuji panu kolegu Nacherovi, že kýve hlavou – já jsem rád, já jsem rád, ale potom nebude problém v tom, abychom se tady dokázali dohodnout na finálním znění novely ústavního zákona Ústavy České republiky. Znovu říkám, je to zákon číslo 1, nejvyšší zákon a měli bychom k němu tímto způsobem také přistupovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní ještě máme před podrobnou rozpravou přihlášeny dva poslance s přednostními právy. První vstoupí paní předsedkyně Šebelová.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážená paní senátorko, kolegyně a kolegové, já si dovolím jako předsedkyně klubu Starostů a nezávislých také krátce vystoupit k tomuto tisku.
Ale dovolte mi na úvod takovou lehkou odbočku, protože z jedné věci mám dneska radost, z jedné věci, na které se dokážeme shodnout napříč politickým spektrem. Všichni, jak tady dneska vystupujeme a sedíme, ať už v pravé nebo levé části sálu, tak často máme připnuté taková žlutá kvítka jako připomenutí Českého dne proti rakovině. Myslím si, že to je moc fajn a je potřeba... Jsou to prostě věci, které jsou apolitické, na kterých by se měla najít shoda napříč spektrem, které bychom měli podporovat, o kterých bychom měli mluvit. A prevence je velmi důležitá a toho si cením a mám radost, že tuto aktivitu, která může zachraňovat lidské životy podporujeme.
A moc bych si přála, abychom takovou shodu dokázali najít i na tomto zákoně, který přišel ze Senátu. Protože za Starosty chci říct, že my se stavíme ke kontrole hospodaření České televize a Českého rozhlasu ze strany NKÚ pozitivně. My jsme to měli ve volebním programu, podporují to i naši senátoři a zároveň je potřeba si uvědomit, že my nežijeme v politickém vakuu a ta situace od doby třeba vytvoření toho návrhu, od voleb se zásadně změnila. Hovořili o tom mí předřečníci, hovořili o tom kolegové, vzniká tady určitá situace právní nejistoty. Nejenom ohledně toho, jakým způsobem budeme financovat média veřejné služby, ale také třeba v rámci rozvolňování pravidel rozpočtové odpovědnosti se ukazuje, že není jisté, jakým způsobem bude zaručeno financování Nejvyššího kontrolního úřadu nebo třeba i dalších institucí.
A proto ta naše pozice se v tuto chvíli mění a podmiňujeme případnou podporu této novely a této ústavní změny tím, zda projdou nebo neprojdou změny, které v rámci pozměňovacích návrhů tady prosazujeme. A jeden z nich je návrh kolegy Marka Bendy z ODS, ke kterému jsme se připodepsali – za nás předseda Vít Rakušan a Barbora Urbanová – a myslíme si, že to je něco, na čem bychom mohli najít politickou shodu. A věřím, že v rámci debat na výborech se o tom budeme bavit, a pokud by tento pozměňovací návrh našel podporu vládní koalice, tak si troufnu říct, že by to mohla být zásadní změna i našeho přístupu k této novele. Protože my opravdu potřebujeme, abychom měli jistotu, že všechny zákony, které se budou týkat jak České televize a Českého rozhlasu, tak by měly být měněny pouze souladně v rámci Poslanecké sněmovny i v rámci Senátu, aby nebylo možné Senát přehlasovat, protože to je potom ta skutečná demokratická pojistka. A má to svou logiku u volebních zákonů – pokud chceme změnit volební systém, (protože?) volební systém je ochranou naší demokracie, tak jak jej máme nastaven, tak pak se na tom předkladatelé musí shodnout a musí se shodnout se senátory a musí se shodnout s poslanci. A není možné senátory přehlasovat.
A myslím si, že média – jsem o tom hluboce přesvědčená – že média veřejné služby jsou také obránci demokracie. Média veřejné služby jsou základním pilířem demokracie a pokud opravdu hrozí – já vím, už jsme tady tu debatu o tom vedli. Vy se sveřepě jako vládní koalice bráníte tomu, že to není zestátnění. ***
