Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Opravdu bych považoval za důležité, a to nejenom za vládu, já tady nehovořím za vládu, já tady jsem za opozici, ale vyzývám vás k tomu, abyste se k tomu jasně postavili. Já za sebe i za – teď jsem o tom kratičce hovořil s předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL Marianem Jurečkou – tento útok, největší od začátku války, na Zakarpatskou oblast jednoznačně odsuzuji. Tak omlouvám se za to odbočení z tématu, ale víc k tomu hovořit v tuto chvíli nebudu.

Přišel jsem samozřejmě, a tak jsem to měl i v plánu a říkal jsem to i odpoledne během těch faktických poznámek, se svým příspěvkem k senátnímu návrhu novely ústavního zákona, Ústavy České republiky. Myslím, že v okamžiku, kdy je otevřen nejvyšší zákon této země, tak si to zaslouží zcela jistě pozornost a taky věcnou debatu o tom celém kontextu té změny.

Já chci poděkovat paní senátorce a Senátu, horní komoře, za to, že v rámci de facto urychlení toho tématu, a my jsme o tom diskutovali, pan předseda Vondráček tady sedí trpělivě a jako předseda stálé komise pro ústavu ví, že na tom prvním jednání jsme o tom se senátory, s panem předsedou senátní komise, také hovořili a zcela jistě je to nějaký proces urychlení toho legislativního procesu v okamžiku, kdy s politováním musím říct, že v tom minulém volebním období jsme nedotáhli tu debatu do konce. Zpětně říkám s politováním, ale prostě situace v té Sněmovně, a kdo jste tady byli, kolega Radek Vondráček a další, tak to mohou potvrdit, v jakém stavu ta Sněmovna v tom minulém období byla, že tady skutečně na řadu důležitých věcí, na kterých si myslím, že by dokonce byla shoda, shoda průřezově, tak bohužel vzhledem k tomu stavu nedošlo, takže je dobře, že sem ten senátní tisk doputoval touto cestou.

Já musím ale také zároveň opět s politováním říct, že to, k čemu teď směřuje, tak mě nenaplňuje úplně štěstím a nějakou nadějí, že by ta diskuse mohla vést k nějakému rozumnému závěru, a to jak tady na půdě Poslanecké sněmovny, tak přestože to je senátní návrh, tak všichni víme, že ten zákon, bude-li schválen, ta novela ústavy, potom poputuje do Senátu a i v Senátu bude muset získat kvalifikovanou třípětinovou většinu. A pokud na ní tady budeme vyšívat prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhů nad rámec toho, co deklaroval Senát, tak se obávám, že jedeme vlakem proti zdi a ten výsledek nebude úspěšný.

Takže já znovu zopakuji to, co jsme říkali i za KDU-ČSL opakovaně, to samotné meritum věci, to znamená, že média veřejné služby, Český rozhlas a Česká televize, mají býti kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, tak je to v pořádku. Nakonec takto to bylo deklarováno i na jednáních s vedením obou dvou institucí, byť si myslím, že to v zásadě není to hlavní, a to není ten relevantní argument.

Je potřeba tady ale také říci, protože zaznamenal jsem ze strany některých vládních představitelů, že se to dělá proto, že hospodaření obou dvou institucí je podivné, netransparentní. Já nevím, jaká ještě adjektiva k tomu byla volena. Tak tady chci upozornit, že obě dvě instituce, jak Český rozhlas, tak Česká televize mají velmi renomované auditní externí kanceláře, které pravidelně jejich hospodaření jako takové auditují a výsledek je následně podkladem pro zprávu, kterou schvaluje tato Poslanecká sněmovna, je tady projednávána.

Pokud někdo v minulosti měl pochyby, mohl k tomu vystoupit, mohl se k tomu vyjádřit. Já vůbec nezpochybňuji fakt, že jakákoliv státní organizace, jakákoliv instituce má vždycky mezery a může hospodařit efektivněji, může šetřit. To platí i pro nás, pro Poslaneckou sněmovnu, stejně tak jako pro Úřad vlády, stejně tak jako pro Kancelář prezidenta republiky. Vždycky to lze. Ano, zcela jistě i tady mohou obě dvě instituce některé kroky, které by vedly k šetření prostředků, které mají k dispozici, realizovat. To je nesporné. Ale to ještě nezavdává přece závěr ten, že jejich hospodaření je nějaké pochybné a kdovíjaké. A opakovaně jsme to tady slýchávali právě od některých poslanců vládní koalice.

Bude tedy dobře, když ten kontrolní mechanismus hospodaření bude posílen i právě o tu navrhovanou roli Nejvyššího kontrolního úřadu. Když jsem se ale zmiňoval o té zátěži, kterou bohužel ten senátní návrh nezaslouženě, není to zcela jistě vina Senátu, s sebou nese, tak jsou to nejenom ty pozměňovací návrhy, které se objevily v systému, a já se o nich také krátce zmíním, abych dopředu některá stanoviska deklaroval, ale je to samozřejmě i ta debata, diskuse, která se vede v posledních týdnech a měsících a nebyla vyvolána námi, byla vyvolána vládní koalicí, ministrem Klempířem a dalšími a vládním prohlášením, a to je bohužel ten potkávající se kontext s otázkou nezávislosti a financování a koncesionářských poplatků u obou dvou veřejnoprávních médií.

Tak si to tady přiznejme, kolegové a kolegyně, tohleto nešťastně bohužel zatěžuje celou debatu o návrhu novely ústavy a zakotvení role Nejvyššího kontrolního úřadu v té kontrolní pravomoci vůči veřejnoprávním médiím. Bohužel je to tak.

Já bych velmi doporučoval, aby znovu byla připomenuta slova Mariana Jurečky, předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL, který tady říkal tyto věci a znovu zdůrazňuji věci, které se týkají této kontroly a toho, jakým způsobem ten zákon má nebo ten návrh má nebo nemá být upravován, tak aby s ohledem na potřebnou třípětinovou kvalifikovanou většinu tady ve Sněmovně, tak aby k tomu byla vedena jednání. A ta jednání nemůže iniciovat opozice. Jsme v situaci, kdy tady má někdo nějakou jasnou odpovědnost vládní, má tady nějakou většinu, tak se podle toho zachovejte, anebo potom musíte počítat s tím, že prostě pojedete vlakem proti zdi.

Tak tohleto si myslím, že je důležité. Samozřejmě ten kontext, který je kolem toho celý a který se týká dalších věcí, dotýkajících se samotné nezávislosti veřejnoprávních médií a jejich klíčové role a vůbec definice veřejnoprávní služby, ten jsem tady už zmiňoval.

K těm pozměňovacím návrhům. Možná řeknu nejprve ty, které považuju za zcela bezproblémové. Zaregistroval jsem, že se tam objevil návrh a předpokládám, že ho v průběhu svého vystoupení, já se omlouvám, byl jsem na tom jednání v Senátu, tady popsal i Radek Vondráček, tak je rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ještě o další organizace. Je to po dohodě s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a týká se to některých organizací, u kterých jsme přidružení a organizace, které vyžadují zvláštní typ kontroly finančního hospodaření. Já jsem tak, jak jsem se na to díval a jak jsem o tom hovořili i s panem ministrem Plagou, tak si nemyslím, že by to byla nějaká věc, která by měla být problémem a rozumím tomu, že můžeme při této příležitosti ty pravomoci kontrolního úřadu rozšířit i na tyto organizace, a to do toho modelu tak, jak je běžné například v systému Organizace spojených národů. To se domnívám, že zcela jistě není jádro sporu u této novely.

To, co ale vnímám daleko více problematicky, je pozměňovací návrh, který se tam objevil od poslanců Táni Malé, Tomia Okamury a Borise Šťastného, je zvláštní, že tam už tedy pan kolega Vondráček podepsán není, a který, zdá se, na první pohled řeší drobnost, ale ona je to drobnost zcela zásadní, a sice posun a já se nedomnívám, že je to posun pouze slovní, ale že je to posun i věcný, a to, kdy se slova, že se jedná o instituce zřízené zákonem, nahrazují slovy „pokud byly zákonem zřízeny“. Tak to podle mého názoru není jenom otázka slovního výkladu nebo slovního posunu, ale věcného. A tady je potřeba si říct, že tohle není návrhem Senátu. Fakticky Sněmovna tady tímto pozměňovacím návrhem Tomia Okamury, Táni Malé a Borise Šťastného zcela odsunula legislativní iniciativu Senátu a převzala ji na sebe, protože ten návrh posouvá celé znění novely do úplně jiného kontextu světla, věcných souvislostí. Já jsem přesvědčen o tom, že tohle, notabene zcela neprojednané třeba i ve stálé komisi pro ústavu, já vůbec neznám stanovisko třeba pana poslance Vondráčka jako předsedy stálé komise pro ústavu, tak jsou přesně ty věci, které podle mě nemohou potom znamenat ve třetím čtení pozitivní přístup třípětinové většiny Poslanecké sněmovny k tomuto návrhu. ***