Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Proč tato vládní koalice říká: Ne, ne, ne, to si bereme my. My o tom budeme rozhodovat už na té vládní úrovni. To jsou přesně ty střípky do té mozaiky, která vede k tomu, aby se koncentrovala moc, aby se porušily ty váhy a protiváhy v tom, jak má ten systém být nastaven, jak má být vyvažován, jak má být kontrolován mechanismy, které dávají logiku. Ale pokud přijde někdo, kdo řekne, no, mně to nevyhovuje, já chci mít opravdu vliv maximální v tom, že jsem schopen potom toho ředitele, ředitelku mít v klinči v tom, že říkám, kolik vám tam pošlu peněz. Já už úplně vidím, jak to někdo dokáže jako přetavit, ministryně, ministr financí, premiér, pozvat si ty lidi a říct tak, jak to bude ten příští rok, jak bude hospodařit? To tady Andrej Babiš předvedl mnohokrát tady ten jeho způsob zaklekávání. Vždyť on se s tím netajil.

My tady máme premiéra, který seděl v dobách, kdy vlastnil Mafru se svými novináři a řešil, kdy spustí jakou konkrétní kauzu na konkrétního politika. Já nemluvím o rizicích potenciálních, já mluvím o rizicích, která se tady skutečně prokázala. To byl premiér, který seděl a říkal, no, tak toto ještě nespustíme, tady si počkám, až budou mít socani sjezd a toto spustíme až před volbami.

Jestliže tohle tady člověk prožil, byl u toho, tak si z toho musí říct ponaučení a musí být ostražitý v okamžiku, kdy přichází ten stejný premiér s vládní koalicí, kterou tady má dneska, a říká: Já chci hrozně bohulibě ušetřit lidem těch pár stovek korun, tak proto to vezmeme na státní rozpočet a lidi to nezaplatí, tak přece každý politik, každý občan musí zbystřit. Navíc je ta logika úplně absurdní v tom, že co je státní rozpočet – no státní rozpočet jsou pouze příjmy občanů této země, které zdaní a odvedou ty daně státnímu rozpočtu. To znamená, to není žádná úspora. Ta vláda jenom neříká pravdu, ta říká občanům: No zaplatíte to úplně stejně, jenom to nezaplatíte přímo a zaplatíte to přes vaše daně a přes státní rozpočet. A tím pádem, že ten státní rozpočet bude potřebovat zhruba těch 8 až 10 miliard korun navíc, tak si na ně teďka ještě půjde půjčit. Taková je jako logika. Takhle my tady fungujeme. Takhle tady funguje tahle vláda, tahle vládní koalice.

Do toho vlastně slyšíme debatu: Ne, my nebudeme zasahovat do obsahu veřejnoprávních médií. To je krásný slib. Ne, my budeme transparentní, my budeme hrozně féroví. A proč nám tady potom říká ministr kultury, že StarDance chce zrušit a premiér zároveň na to říká ne, StarDance bude. Vždyť oni popírají sami sebe v těchto konkrétních příkladech. Tak buď platí jednou A, že jako politik se nemám co vyjadřovat k těmto věcem, k tomu je tady nějaká odborná skupina lidí, k tomu jsou tady zase vytvořené mechanismy. Anebo pak ten premiér a ten ministr kecá do toho, co se bude vysílat, možná ještě u StarDance bychom řekli, no, můžeme nad tím mávnout ruk, ať se tady ministr kultury a předseda vlády přou a zesměšňují o to, jestli tam má být StarDance nebo Peče celá země.

No ale jestliže to potom převedeme do té reality, no, tak potom budeme tady v situaci, kdy se bude říkat, co máme být dnes ve zpravodajství. Jaké typy pořadů tady mají být. Jaká investigativa tady má být. Vždyť to vidíme, kam se to posouvá jenom za poslední rok, kteří lidé z těch médií odešli! No ti, kteří kladli nepohodlně nepříjemné otázky kolegům ze současné vládní koalice. Ti jsou pryč.

Tak já se tady snažím poskládat tu mozaiku toho všeho, co se tady děje kolem kontroly, financování, transparentnosti rozpočtování pokud jde o veřejnoprávní média v této zemi. Argumentace, že jsou státy, které to mají navázáno na státní rozpočet, tak ta na první pohled taky zní hrozně hezky. Ale kdo tady z politiků vládní koalice přišel a rozebral ty země v těch konkrétních mechanismech, jak tam funguje ta nezávislost, čím je zaručena, garantována, jakým způsobem jsou tam nastaveny orgány, vedení managementu a podobně? Kdo to tady z vás řekl? Nikdo.

Vyhnuli jste se tomu, řekli jste jenom číslo, jsou tady země Evropské unie, které které mají nastavené přímo financování ze státního rozpočtu svých veřejnoprávních médií. Ale řekli jste jenom A neřekli jste to B, že tam jsou úplně jiné mechanismy, které garantují to, že tady nebude možné vytvářet nátlak na obsah, kvalitu, zpravodajství, vysílání to, co ta veřejnoprávní média ve své úloze mají plnit. To je ten rozdíl v té debatě.

A já se znovu obracím na kolegy z vládní koalice. Bylo dobrým zvykem u klíčových témat, ať už jsme byli v opozici, v koalici, že se umělo sednout se všemi zástupci politických stran tady ve Sněmovně a říci si, jakým způsobem uděláme některé klíčové úpravy. Uměli jsme to u volebního zákona. Uměli jsme to v minulosti u věci, které se týkaly například požadavků Rekonstrukce státu.

Tam to šlo, tak proč dneska, kolegové, kolegyně z vládní koalice, neřeknete: Pojďme se všichni potkat nad tou situací a debatou kolem financování efektivity veřejnoprávních médií. Proč tady vidíme, že poslanecký návrh poslance kolegy Nachera nebo ministr Klempíř podávají tady na koleně ukutané návrhy, které řeší financování veřejnoprávních médií. A ještě k tomu slyším poznámky: žádný ministr a ministerstvo není pánbůh, aby psalo geniální legislativu. Jako omlouvat tím vlastní neschopnost...

Já moc prosím a my jsme na to debatu připraveni, máme konkrétní smysluplné možné varianty jak se k té situaci postavit čelem, ale to vy musíte chtít. Problém je, že vlastně v té vládní koalici vy asi ani moc nevíte, jaký máte ten společný cíl. Kdybyste to věděli a měli, tak by se nestávalo to, že tady musí suplovat za neschopného ministra kultury Klempíře tu někdy ministr Havlíček, tu někdy premiér Andrej Babiš, protože pan ministr nemá tři měsíce čas se potkat s řediteli České televize a Českého rozhlasu. Tak potom ve finále, když už je ta situace úplně trapná, tak to setkání musí odehrát ministr Havlíček a předseda vlády Andrej Babiš.

A jaký je výsledek? V zásadě žádný. Jeden z těch ředitelů té instituce nám říká, vnímáme to, co se děje ze strany vládní koalice jako ohrožení té závislosti, říká k tomu konkrétní smysluplnou argumentaci. A druhý ředitel vlastně říká ne, ne, ne, nic se neděje, to je všechno v pohodě. No tak jako je evidentní, že tady prostě něco nehraje.

Takže já jak k tomuto návrhu, u kterého jsou pozměňovací návrhy opozice, které za nás mají smysl a jsou důležitou pojistkou v dané situaci a máme se shodnout, pokud chceme tady schválit ústavní návrh zákona v obou komorách, tady máte většinu vy, my tu většinu máme v Senátu, tak prostě pokud to chceme posunout dál, tak se holt musíme potkat a dohodnout. Před třetím čtením tak či tak by měla proběhnout debata, kde se potkáme všichni zástupci těch stran, které tady jsme a řekneme si, jak nejenom s tímto návrhem zákona, ale s celkovou situací kolem veřejnoprávních médií se chceme popasovat.

Často jsem tady poslouchal kolegyně, kolegy, když byli minule v opozici, tak nám tady citovali celou řadu SMS zpráv, e-mailů, toho, co jim občané říkají. Já jsem šel před asi deseti dny ve svém kraji, v obci Grygov, ode dveří ke dveřím, dělám to každých 14 dnů a zvoním na zvonky lidi a ptám se jich, co říkají na současnou situaci, co si myslí o tom, co se děje, jaké mají případně kritické připomínky nebo nějaké náměty. Dvě hodiny času jsem tomu věnoval. A několik lidí seniorního věku mně otevřelo a řekli, pane ministře nebo pane poslanče nebo pane exministře, prosím pěkně, my fakt nepotřebujeme, aby za nás stát platil koncesionářské poplatky. Vždycky jsme si je platili i v situaci, kdy to z našeho rozpočtu znamenalo větší položku poměrově z hlediska našich příjmů a jsme připraveni úplně v pohodě si to platit dál. Jde nám o to, aby to bylo kvalitní, abychom se na ta média mohli spolehnout. Spolehnout v dobách, které třeba na Moravě bohužel dobře známe, jako jsou povodně, kdy v okamžiku, kdy i když někdo dlouho nesleduje veřejnoprávní média, tak v krizových situacích spoléhá na síť , relevanci kvalitních informací z terénu právě přes Českou televizi a Český rozhlas. Neslyšel jsem od těch lidí, že by mně říkali, nemůžeme vyjít s rozpočtem tohohle měsíce, protože nemáme peníze na zaplacení České televize, Českého rozhlasu. Použili jste argumentaci, která fakt nesedí. ***