Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Na druhou stranu nacházíme se ve druhém čtení. Já když to teď nenačtu, tak ta debata už neproběhne. Takže já s velkou pokorou a respektem tento návrh načtu. Já se k němu v podrobné rozpravě přihlásím, jsem ochoten se kdykoliv osobně sejít, a jak říkala moje babička, rozhodně chleba levnější nebude, když to přijmeme nebo když to nepřijmeme. Je to tak v podstatě až politicky neutrální, že si myslím, že bychom třeba byli schopni se na tom dohodnout. A když ne, tak ne.
Teď tedy k samotnému řádnému odůvodnění. Cílem návrhu je zakotvit možnost Nejvyššího kontrolního úřadu být činný v oblasti kontrolních mechanismů mezinárodních organizací. Dosavadní vymezení působnosti NKÚ v čl. 97 to neumožňuje. Správně to řekl pan předseda klubu, omezuje kontrolní pravomoc na hospodaření se státním majetkem a na plnění státního rozpočtu. To je priorita. Nicméně my tady máme praxi mezinárodních organizací, které v řadě případů počítají s tím, že jejich finanční hospodaření podléhá kontrole ze strany nezávislých nejvyšších kontrolních institucí některého z členských států, ať již na základě rotačního principu, zvláštní dohody nebo v rámci širšího kontrolního uspořádání.
Takové modely jsou běžné například v rámci systému Organizace spojených národů. Absence výslovného ústavního zmocnění však v českém právním řádu činí účast NKÚ na těchto kontrolách problematickou, respektive znemožňuje její realizaci, přestože v minulosti samotné mezinárodní organizace projevily o kontrolu ze strany NKÚ zájem. Šlo například o OBSE, CERN nebo ESO, Evropskou jižní observatoř, která se možná stala spouštěčem tohoto pozměňovacího návrhu.
Při přijetí návrhu by vzhledem k závaznosti mezinárodního práva mohlo být NKÚ činné jen bude-li přijat zákon, který tuto možnost upraví, to je ten provádějící, včetně případných bližších podmínek a zároveň vyplývala by eventualita zapojení NKÚ z mezinárodní smlouvy nebo pravidel mezinárodní organizace.
Navrhovaná úprava proto sleduje cíl vytvořit ústavní rámec, který umožní zákonodárci upravit pravidla, za kterých bude moci NKÚ na takových mechanismech participovat. Ústavní zakotvení této kontrolní činnosti je nezbytným předpokladem pro to, aby zákon mohl upravit možnost, podmínky, rozsah a postup výkonu kontroly u mezinárodních organizací způsobem respektujícím mezinárodní právo, závazky České republiky a autonomii těchto subjektů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Vaše 2 minuty.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já budu stručný. Já vlastně děkuju kolegovi Radkovi Vondráčkovi za to základní vysvětlení. Mám tam ještě řadu otázek, tak, jak jsem je tady přednesl, a vítám i tu jeho nabídku, že mezi druhým čtením, které nepochybně někdy dříve nebo později dokončíme, a tím třetím, o tom budeme jednat a můžeme si to vyjasnit.
Na druhou stranu dodávám, že víc mě znervózňuje samozřejmě ten druhý pozměňovací návrh. A tady bych rád vyzval vlastně všechny kolegy, ať už předsedy klubů nebo jednotlivé experty ze stran, abychom taky mezi tím druhým a třetím čtením vedli diskusi, abychom se pokusili najít nějakou shodu, protože pokud ji nenajdeme, tak je to jednoduché, tak ta novela ústavy prostě nebude.
Já to považuju za naprosto klíčové a důležité, aby k tomu po tom druhém čtení došlo. Já pevně věřím, že ta vůle bude ze všech stran a uvidíme, jestli se na nějakém řešení společně dohodneme. Děkuju.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pokračujeme tedy v obecné rozpravě a další slovo má pan poslanec Martin Baxa. Prosím.
Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych tady přednesl ne přímo, jakoby formálně, stanovisko poslaneckého klubu ODS, už tady hovořil Marek Benda, ale takový, řekl bych, trošku širší pohled na tu věc v kontextu toho, že jsem v minulém volebním období měl na starosti tuto legislativu a že se nám podařilo prosadit její zásadní změnu v podobě malé a velké mediální novely, která je v současné době pod silným tlakem.
Nicméně já bych se vrátil nejprve k tomu samotnému sněmovnímu tisku 47, tedy k té novele ústavního zákona č. 1/1993 Sb., tak jak jej zde prezentuje paní senátorka Hana Kordová Marvanová a velice jí za to děkuji. Já jenom připomenu, ono se tady o tom jako hodně mluví, tak je asi dobré přímo zacitovat to, jak ta novela má znít. Doplňuje se tedy do té novely věta: Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob, zřízených zákonem, poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání.
Mám potřebu to tady takto zdůraznit proto, aby bylo zřejmé, že cílem tohoto kroku je to, aby NKÚ mohl kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas. Jednoznačně jednoduše, bez dalšího, aniž bychom se pouštěli do rozprav o tom, zda se jedná o zákonu, nedává úplně spát, k čemu to směřuje, protože tak, jak naformovala ten návrh paní senátorka, je to podle mě zcela srozumitelné, jasné. Jenom doplním také to, že i legislativa Ministerstva kultury v loňském roce se s paní senátorkou na tom shodla, má-li být účelem to, že Nejvyšší kontrolní úřad může kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas, respektive jejich hospodaření.
Je třeba v této souvislosti znovu připomenout, že se jedná o návrh, jehož kořeny sahají za minulé volební období, že se jedná o téma, které paní senátorka říká 10 let, že už tady koluje, žije, asi předpokládám, že to takhle je. A já jenom trošičku nesouhlasím s tou jednou větou z důvodové zprávy, tak jak ze Senátu k nám přišla, kde se hovoří o tom, že kontrola médií veřejné služby není dostatečná. Já si myslím, že ty kontrolní mechanismy nastavené funkčně jsou, to znamená mediální rady a dozorčí komise, mimo jiné k tomu často zmiňovanému tématu, kdo vidí do těch začerněných smluv, tak dozorčí komise do začerněných smluv vidět mohou, když to tak řeknu až do úplného detailu, ale na druhou stranu souhlasím jednoznačně s tím, že tento návrh má zvýšit důvěru v tyto instituce. To, že Nejvyšší kontrolní úřad, který je všeobecně vnímán jako garant toho, že na hospodaření státních institucí může někdo sáhnout nebo se do nich podívat, tak že má možnost mít podle této novely i přístup do hospodaření České televize a Českého rozhlasu.
Jenom připomenu to, že naše vláda měla tento návrh ve svém programovém prohlášení a považuju za i svůj neúspěch, že se nám nepodařilo toto dotáhnout do konce právě v souvislosti s tím, když jsme tehdy projednávali ty ambiciózní mediální novely, kterými se měnil systém fungování mediálních rad a posléze, kterým jsme zajistili stabilitu financování médií veřejné služby. Byla v tom dobrá vůle tehdejší vládní koalice sjednotit chystané novely ústavy pod jednu hlavičku, respektive do působnosti tehdejšího ministra pro legislativu Michala Šalomouna, nicméně po jeho odchodu z vlády se vlastně ukázalo, že ten čas už nám zabrání tomu, abychom tento ambiciózní plán naplnili a s tím dohromady spadla pod stůl i tato jednoduchá a velmi funkční novela ústavy, která umožňuje kontrolu médií veřejné služby.
Já bych si přál, říkám to tady takhle nahlas, při vědomí toho, jaké jsou debaty, aby tento návrh parlament schválil, protože je to věc všestranně užitečná. ***
