Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem tady použil cestou dvakrát, samozřejmě správně je prostřednictvím. Ještě jednou prosím, pokud mluvíte přímo k poslanci, tak prostřednictvím, pokud mluvíte o poslanci, tak tohle používat vůbec nemusíte.
Jdeme dál. Máme tady tedy pokračování rozpravy a slovo má paní poslankyně Ester Weimerová.
Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Už jsem tady avizovala, že trochu zilustruji, jak je možné využít nějaký detail k tomu, aby byla zpochybňována dobrá služba nějaké instituce. Nejdřív tedy, když probíhá rozprava o tom, co je a není relevantní, tak bych chtěla říct něco přímo ke změně NKÚ, co se týče veřejnoprávních médií. Chtěla bych připomenout dlouhodobé, řekněme, stanovisko, přesvědčení Starostů a nezávislých, že je dobře, aby byla veřejnoprávní média kontrolovaná Nejvyšším kontrolním úřadem.
Můžu konkrétně citovat z programu, který je veřejně dostupný, ze sekce Kultura a cestovní ruch, konkrétně části Média veřejné služby. Chtěli jsme stabilní financování České televize a Českého rozhlasu jako základ nezávislosti médií veřejné služby a chtěli jsme podrobit hospodaření médií veřejné služby kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem prostřednictvím dokončení změny zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl kontrolovat celé hospodaření České televize i Českého rozhlasu. To by se mělo dít dokončením změny zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl kontrolovat celé hospodaření České televize i Českého rozhlasu.
Jak tedy slyšíte, skutečně tuto myšlenku dlouhodobě podporujeme, ale právě proto, že uvažujeme v kontextu a v souvislostech, máme celý ten myšlenkový svět, kde uvažujeme, co všechno se může stát a co je v rámci toho prostředí, kde všechno souvisí se vším, tak už to v té realitě je, že všechno interaguje, musíme holt myslet na všechno, tak musíme říct, že je to prostě špatně načasované.
Ten tlak, kterému nyní veřejnoprávní média čelí skrze právě ten předložený vládní návrh, u kterého jsme slyšeli, že se tedy ještě bude měnit, pak jsme ještě slyšeli, že to má být ještě jakýsi provizorní návrh, který by dále měl podle mého tak, jak byl představen, ohrozit fungování médií veřejné služby, tak za této situace kontrolu Nejvyšším kontrolním úřadem musíme vnímat jako zátěž a musíme to zohledňovat právě z uvážení všech těchto aspektů.
Teď bych se přesunula ještě možná k tomu vládnímu zákonu. Uvědomme si, v jaké situaci teď ta veřejnoprávní média budou, konkrétně tedy Česká televize a Český rozhlas. K České tiskové kanceláři, přestože to také souvisí, jak všechno souvisí se vším, tak se to k tomu nevztahuje.
Představme si, jaká by tady ta situace byla po té avizované změně, i kdyby byla třeba trochu upravená. Česká televize a Český rozhlas by se musely nejdřív adaptovat na ty změny, které by tady byly nové. A co se týče toho nového návrhu, my tady máme vlastně několik zákonů, které by teď měly být zrušeny, měly by být nahrazeny úplně novým zákonem. Teď se s tím ta média musí nějakým způsobem popasovat.
V tomto novém zákoně nebo návrhu zákona v této chvíli nejsou ukotveny služby, které dnes fungují, jako je například regionální vysílání v rámci České televize i Českého rozhlasu, nebo zahraniční, případně můžeme říct cizojazyčné vysílání Českého rozhlasu. Tato média budou muset čelit většímu politickému tlaku. Může to být, ať už přes nové kompetence mediálních rad, kde právě může dojít k většímu ovlivňování nebo zásahům, vyjadřování se přímo k nějakému tomu programu, obsahu vysílání, tak to je i skrze to financování, protože jak vidíme u této vlády, i když tu máme nějaké jiné zákony, tak tyto zákony jde prostě jen vůlí přebít nějakým jiným zákonem.
Můžeme očekávat, že to financování bude také záviset na tom, jak se bude vyvíjet státní rozpočet za každý jednotlivý rok. To znamená, že veřejnoprávní média budou pod tlakem každý rok tak, jak to vidíme v těch zemích, kde je financování ze státního rozpočtu zavedeno. A přestože můžeme mít v zákoně nějakou fixní částku ještě navyšovanou o inflaci, nemusí to být v realitě pravda. To, jak to bude vypadat fakticky, jak to bude vypadat nejen na papíře v tom zákoně samotném, ale právě v těch souvislostech, v té praktické rovině, v tom, jakou politickou kulturu tady máme, to potom je rozhodující pro to, jestli média budou tu veřejnou službu dobře naplňovat.
Já se velmi bojím právě autocenzury v případě těchto zásahů dofinancování. Připomněla bych tedy jako shrnutí k té situaci, kterou bychom si měli představit, že nejde jenom o financování jako takové, ani nejde jenom o změnu fungování veřejnoprávních médií skrze tu změnu financování, ale přímo v tom návrhu zákona jsou kroky, které to fungování velmi mění.
Takže to je situace, ve které se ocitnou veřejnoprávní média, pokud tedy tento návrh odolá tomu tlaku, který tady ještě ani naplno není, ale asi není pro všechny představitelný.
Já jsem si tady připravila, protože jak říkám, vnímám snahu o marginalizaci veřejnoprávních médií, skutečně vidím, že je možné vytáhnout jakoukoliv malou věc a na základě té usoudit, že skutečně tato instituce, toto médium vykonává svou službu velmi špatně, tak bych tady prezentovala jako jeden příklad za všechny to, co se odehrávalo na výboru pro mediální záležitosti, když byla projednávána výroční zpráva Českého rozhlasu za rok 2024. Já jsem ji zpravodajovala v tomto volebním období. V minulém volebním období jsem tu nebyla, nicméně tato výroční zpráva byla projednána i na výboru v minulém období, jenom se nedostala k projednání na plénu Poslanecké sněmovny.
Já jsem si četla tedy zápisy z předchozího projednání, abych viděla, jaká byla ta zpravodajská zpráva a jaká k výroční zprávě proběhla rozprava. A všimla jsem si tam jedné věci. Pan zpravodaj Igor Hendrych, myslím, že tady teď není, právě přednášel tu zpravodajskou zprávu. Shrnul, co ta výroční zpráva Českého rozhlasu říkala. Nicméně z toho vytáhl jednu věc. Konkrétně se jednalo o výzkum, který říkal, že je Český rozhlas vysoce důvěryhodným médiem u české veřejnosti.
Konkrétně když se podívám na zápis z mediálního výboru, tak pan zpravodaj sdělil, že výzkum, který tuto důvěryhodnost dokládá, není uveden přímo v té výroční zprávě. Ona tam proběhla ještě docela dlouhá rozprava o tom, jestli mají být zdroje a metodologie výzkumu uváděny ve výročních zprávách, nebo nemají. Diskutovalo se tam, skutečně jakoby je to podklad pro výroční zprávu. Je to jeden údaj, který se vyjadřuje k míře důvěryhodnosti toho média, u kterého tu výroční zprávu řešíme. Ale stačilo se zaměřit na to, že tam nebyl uveden zdroj.
Potom pan ředitel Českého rozhlasu reagoval tím, že metodologie i výsledky toho výzkumu samotné jsou dobře dohledatelné, uvádí je i Rada Českého rozhlasu na svých webových stránkách. ***
