Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Benjamin Činčila)
Ale tenhleten zákon vypadá – a myslím si, že to tady taky několikrát zaznělo, že ho nepsal národohospodář nebo národohospodářská, ale člověk, který hledá kličky. Takhle si asi paní ministryně financí představuje tu právní roli, že má se hledat ta klička v těch systémech, abychom nemuseli dodržovat ty pravidla, abychom nemuseli mířit k té nezadlužené budoucnosti. A já si myslím, že tady je fér se dotknout i koaličních partnerů, protože ty tady slibovali, že budou ty vyrovnané rozpočty za čtyři roky, samozřejmě, že to je nesmysl, ale my k tomu nebudeme se ani blížit a ani o to nemá nikdo snahu. Stejně tak SPD ve svém klubu má zástupce Svobodných nebo bývalého děkana Národohospodářské fakulty, kteří rádi mluví o liberální ekonomii, ale ta je asi ta tam, protože v tuhle chvíli děláme všechno pro to, abychom vůbec jakousi odpovědnost vůči budoucím generacím nemuseli dodržovat. Já si myslím, že je fér se podívat do zahraničí, ale ne podívat tam, kam se dívá současná vládní koalice. Ta se dívá směrem k zadluženým státům jako Francie, Itálie, Belgie a vlastně dnes už i Německo. To jsou státy, které mají to zadlužení vyšší, mají ho výrazně vyšší a taky to v minulosti komentovali tím, že se zadlužují jenom proto, aby mohli investovat. Ale ono se ve výsledku ukázalo to, k čemu teď právě směřuje i to Německo, že ano, oni se zadlužovali na investice, ale taky se zadlužovali na to, aby mohli rozdávat. A to přesně dělá tahle vládní koalice. Protože kdyby se držela současných pravidel, tak by v tu chvíli se ano, zadlužovali by se, ale pokud by se chovali odpovědně, tak částečně kvůli investicím, částečně kvůli provozu, ale nenavyšovali by obě ty složky, což se dneska děje.
K tomu nejdůležitějšímu. Myslím si, že je potřeba a bohužel to tady hodně zaznívá, přestat se pořád jenom vracet k té minulosti, co se nepovedlo vládě Petra Fialy, co se nepovedlo vládě Andreje Babiše, ale dívat se více do budoucnosti. Dívat se k tomu, jaké ty změny, reformní změny, nemyslím tím parametrické nějaké úpravy, ale myslím tím reformní změny chystáme pro tu budoucnost a tohle od té vládní koalice nezaznívá. Nenajdeme to ani v hospodářské strategii, kterou jsem si přečetl a kterou jsem už tady několikrát zmínil i v dobrém slova smyslu, protože jsou tam některé pasáže vyloženě výborné, ale bohužel říká jenom A a neříká B a ty potřebné změny. Změnu daňového mixu, neříká to, že tohleto, co tady dlouhé roky zaznívalo od hnutí ANO a dalších politických stran, že můžeme se tvářit, že můžeme snižovat daně, zvyšovat výdaje a tvářit se, že bude nezadlužená budoucnost, že tahle rovnice prostě nefunguje, že to nelze, a proto se tady musíme bavit o reformních změnách ve zdravotnictví, školství anebo změně daňového mixu. My jsme na tu diskusi připraveni, chceme u ní být, chceme na tom konstruktivně spolupracovat, protože nám tady nejde o nějaký chaos.
Chceme opravdu férově se o tady těch věcech bavit, ale tady ta diskuse vůbec na tom plénu nezaznívá. Pořád se tady vracíme do minulosti a vůbec neslyšíme tu odpověď na jednoduchou otázku, jaký bude ten schodek státního rozpočtu v roce 2027, jestli tedy bude lepší anebo horší. Já myslím, že tu odpověď naši voliči brzy zjistí. Děkuju vám za pozornost a pěkný den.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Načtu jednu omluvu: pan poslanec Kolovratník se omlouvá od 16 hodin do 18 hodin z pracovních důvodů.
Nyní vystoupí pan poslanec Haas. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, děkuju mnohokrát za slovo. Já věřím, že řada z vás, určitě ne všichni, takovou popularitu tady mezi vámi nemám, potvrdíte, že dokážu snad rozlišovat v politice věci podstatné od nepodstatných. To znamená, nehořím tady na barikádách za řadu drobností. Nepodléhám takovým těm mediálním šumům „klackovský“ některých stran a výrokům a tak dále. To znamená, snažím se opravdu v té politice komentovat, komunikovat věci podstatné. A na úvod tady říkám, že v zásadě za ten zaokrouhluju půlrok, necelý půlrok fungování nové vlády já považuju z toho, co přišlo do českého parlamentu, za nejpodstatnější, negativně nejpodstatnější to, co si zaslouží i ode mě, který se snad snažím být konstruktivní a věcný, velmi tvrdou kritiku, věřím, že bude věcná, tak já považuju za nejzásadnější tři věci.
Jednu z nich projednáváme dnes, to je rozvolnění rozpočtové odpovědnosti naší země. Druhá bohužel Parlamentem České republiky prošla. To byla ta regulace cen pohonných hmot bez soudní ochrany a bez kompenzací pro podnikatele, kterým by stát přikázal prodávat pod nákladovými cenami. A třetí věc, kterou schválila vláda, nová vláda po volbách jednomyslně, projednávání jsme zatím nezačali, protože to bude podle mě oříšek pro celou Českou republiku a to je ta právně šílená hrůza a útok na osobní svobodu, osobní majetek v podobě návrhu zákona o odebírání podezřelého majetku.
Dnes tedy k té první věci, kterou zmiňuju, rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. Já jsem se snažil při vystoupení v druhém čtení upozornit na tři věci, které budu vyvracet tak, jak mě můj hlas ve veřejném prostoru bude stačit. V něčem se překrývám se svými předřečníky.
Za prvé, není to návrh bývalé vlády. Už to tady velmi dobře shrnula ctěná kolegyně Sedmihradská, vaším prostřednictvím. Návrh bývalé vlády prošel mezirezortním připomínkovým řízením a to, co projednáváme nyní, se od toho návrhu, který prošel mezirezortním připomínkovým řízením, byl schválen ještě naší vládou, se liší o parník nebo o světelné roky, je jedno, jak to uvést.
Za druhé je naprostou nepravdou a zase je to jenom hledání obezličky k tomu, aby se politici, odborníci, média nešťourali v těch hrůzách, které uvnitř jsou skryté. Nejedná se rozhodně o nějakou technickou novelizaci, tak jak je to, ať paní ministryní nebo paní zpravodajkou velmi často komentováno.
Třetí věc, kterou vyvracím, nejedná se rozhodně o holou implementaci. Z té implementace je tam naprostá menšina a zase ty největší hrůzy, které ve sněmovním tisku jsou, tak se implementace nijak netýkají.
Chápu, že národ, veřejnost, média určitě ne koalice by nemusely, řeknu věřit tyto výhrady jednotlivému opozičnímu poslanci Karlu Haasovi, tak odcituju stanovisko Národní rozpočtové rady. Začíná citace: „V transpoziční novele, která již v minulosti prošla připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády, Ministerstvo financí totiž na poslední chvíli udělalo zásadní úpravy, které mění jak pravidlo dluhové brzdy (s ohledem na budování jádra), tak i nové klíčové pravidlo růstu čistých výdajů.“ Konec citace. Je to citace Národní rozpočtové rady, to znamená opravdu tvrzení, návrh bývalé vlády, technická novela nebo implementace, všechny tři výroky, které tak často Ministerstvo financí, paní zpravodajka používají, jsou nepravdivé.
V úvodu, než se dostanu k sedmeru těch klíčových výhrad, tak ty dopady jsou naprosto fatální a teď se na ně koukám z nadhledu ve třech rovinách.
Za prvé ty dopady jsou ekonomické, finanční pro naši zemi. Z rozvolnění rozpočtových pravidel – já se pak dostanu k těm jednotlivým ustanovením, ono se to těžko dopočítává, pokud nemáte na to úplně odborný aparát, tak já přesto jdu s kůží na trh, tak jsem zkusil dopočítat částku, která se díky tomu, jak je návrh zákona navržen, dostane v zásadě mimo pravidla rozpočtové odpovědnosti, mimo pravidla schodku, mimo pravidla dluhové brzdy. Mně vychází, že to, co má takzvaně uniknout ze světel reflektorů, je částka mezi – a teď říkám celková, zdůrazňuju, ne za volební období, je částka někde mezi dvěma až 3 biliony korun. Proč si to dovoluju tvrdit? A já s některými těmi položkami souhlasím. Třeba v nově nadefinované únikové doložce na strategickou infrastrukturu jsou – a z mého pohledu správně, třikrát podtrhuju, všechny čtyři bloky jádra, dva plus dva, Dukovany, Temelín, tak tam je můj odhad 1,2 bilionu korun. Je tam kompletní dostavba dálniční sítě. Můj odhad hrubý 0,3 bilionu korun. Jsou tam všechny jedničky, dalších zhruba 0,3 bilionu korun. ***
