Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně. Dostal jsem upozornění, že se v sále nenachází nikdo z vlády, já tím pádem, prosím, vyhlašuji přestávku na 2 minuty, aby se někdo z vlády dostavil. Děkuji.
(Jednání přerušeno od 12.50 do 12.51 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Vadí, pokud zkrátím prosím přestávku dvouminutovou? Nevadí. Máme tady paní ministryni, můžeme pokračovat. Máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Ano, děkuji paní ministryni, že jste dorazila, ovšem já jsem očekávala, že dorazí ministryně financí, která už pravděpodobně před chvílí měla hygienickou pauzu. Takže mě mrzí... (Ministryně Mrázová reaguje z vládní lavice.) Ano, samozřejmě chápu, paní ministryně. Děkuji, že jste zde.
Já se tedy vrátím k onomu pozměňovacímu návrhu, který říká, že – a v důvodové zprávě je to tak uvedeno – který říká, že pokud Poslanecká sněmovna vrátí vládě návrh státního rozpočtu k dopracování, pak následně pak už neplatí zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Toto jsme už zde měli, to už se zde ukázalo, kdy v podstatě si vláda nechala vrátit návrh státního rozpočtu ještě s doporučením, že má navýšit schodek v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Ten důvod, proč není možné podle paní ministryně aplikovat pravidla o rozpočtové zodpovědnosti, je ten, že se již nachází v parlamentní fázi projednávání, jelikož ho Sněmovna vrátila s doporučeními. Dámy a pánové, to je absolutně prachbídný výklad práva a absolutní ignorance znění zákona. Citace § 102 odst. 3 jednacího řádu: Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.
Ze znění tohoto ustanovení je evidentní, že pro vrácení návrhu státního rozpočtu Sněmovnou s doporučeními vláda předkládá nový návrh. Neexistuje tedy, že by se vrácením ze Sněmovny návrh nacházel v parlamentní fázi projednávání a že by se na něj zákon o rozpočtové odpovědnosti neaplikoval. Vláda po obdržení usnesení Sněmovny připravuje nový návrh státního rozpočtu od nuly. Parlamentní fáze projednávání tedy vůbec zde nefiguruje.
Já bych si to dovolila přeformulovat. Znamená to tedy, že v případě, že poslanci vrátí vládě návrh k přepracování, tak zkrátka a dobře se nemusí vláda držet žádných rozpočtových pravidel? Tak proč tady projednáváme tento velmi důležitý zákon? K čemu nám bude? To je moje otázka a ráda bych na ni slyšela odpověď od paní ministryně. Tak to bylo k pozměňovacím návrhům a proč nemůžeme podpořit návrh tohoto zákona právě kvůli těmto pozměňovacím návrhům.
Teď bych přistoupila k popisu situace, kdy paní ministryně tvrdí, že půjdou k Evropské komisi žádat o nový fiskálně strukturální plán. Jak to asi může vypadat. Na začátku jednání paní ministryně sdělí Evropské komisi, že tak trochu nevěděli o tom, že fiskálně strukturální plán byl schválen vládou již v roce 2024. Také sdělí, že vlastně nevěděli, že Česká republika obdržela v rámci technické informace požadavek dosáhnou primárního strukturálního přebytku ve výši 0,4 procenta HDP. A toto znovu zopakuji. Česká republika obdržela požadavek dosáhnout takovéhoto primárně strukturálního přebytku.
Já se tedy ptám, znamená to tedy, a tak to paní ministryně může říct, víte, my jsme tak také trošku nevěděli, že minulá vláda udělala takzvaná diskreční opatření, která vedla ke snížení strukturálních deficitů pod hranici 3 procent. Také jsme nevěděli o tom, že v případě let 2027 až 2028 bude nutné přistoupit k přijetí dalších opatření, jež přispějí ke snížení schodku a tak dále a takovéto reformy bude potřeba provést v následujícím volebním období. Toto stojí ve schváleném fiskálně strukturálním plánu. takže paní ministryně řekne prostě, my jsme o tom nevěděli, my jsme to zkrátka asi přehlédli, takže jsme připravovali volební programy a programové prohlášení vlády, které by se dalo shrnout pod následující: vrátíme občanům, co jim Fialova vláda vzala. To znamená, že zrušíme všechna ta diskreční opatření, tedy ta opatření, která vedla ke snížení strukturálního schodku. K tomu přidáme ještě další sliby. Ony jsou sice populistické, ale drahé, ale jsou to naše sliby, které máme ve vládním prohlášení. No a když to tak sečteme, tak nám to prostě nevychází a je potřeba udělat nový fiskálně strukturální plán, protože to oni, ta bývalá vláda to všechno způsobila.
Já se tedy ptám, doposud jsem si myslela jako ekonom, že státní rozpočet konstruujeme ne podle toho, kolik chceme utratit, ale kolik vybereme peněz, tedy podle příjmů, a státní rozpočet a jeho strukturu pak musíme přizpůsobit těmto příjmům. A pokud to nedokážete, tak vám i nám a celé České republice to trhy spočítají, protože porostou úroky, porostou nároky na dluhovou službu a také platí, a na to prosím nezapomínejme, že snižování strukturálního deficitu, to není sprosté slovo, snižování strukturálního deficitu vede k levnějším dluhopisům. Tedy pokud se vám to podaří, dostanete odměnu a tou je důvěra trhů. Když však někdo chápe snižování strukturálního salda jako něco, co vám brání v rozletu a plnění populistických a drahých slibů, pak se této odměny zkrátka a dobře nedočkáte.
Na závěr mi dovolte říci jednu věc. Zaznívá tady dost často, že myslet na generace příští, na naše děti a vnuky, je pouhá fráze. A já myslím, že to, co se chystá, postihne příští generace. A to je to, co vám vyčítáme nejvíce. Pro nás to zkrátka a dobře fráze není. My tomu říkáme zodpovědné udržitelné finance i pro generace příští. A mělo by to platit pro každou vládu, ať už Fialovu nebo Babišovu nebo jakoukoliv jinou. Děkuji. ***
