Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Pokud tento návrh projde, nikdo nebude moci říci z tohoto sálu, kdo pro to zvedne ruku, že tato rizika nebyla pojmenována a že o nich nevěděl. Byla pojmenována a byla pojmenována v naší oponentní zprávě. Sněmovna nebude hlasovat v nevědomosti, bude hlasovat s plným vědomím, že mění pravidla, která měla vládu brzdit v dalším zadlužováním našich budoucích generací. A každý z vás, kdo pro tyto návrhy zvedne ruku, hazarduje s budoucím finančním zrazením(?) naší země a s budoucností dalších generací. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jenom připomínám že o návrhu na opakování druhého čtení budeme hlasovat po skončení rozpravy.
Než předám slovo paní poslankyni Kovářové, tak omluvy: od 13 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Faltýnek, od 16 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Vladimír Pikora.
Nyní tedy na základě pověření předsedkyně klubu STAN vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová, potom by následovala paní poslankyně Vendula Svobodová, potom paní poslankyně Lucie Sedmihradská a potom pan poslanec Michal Kučera. To jsou ti, kteří jsou vedeni s přednostním právem, ostatní vidíte na tabuli. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Paní ministryně Schillerová nám sdělila, že by nejlepší bylo kdybychom tento návrh zákona schválili. No, v podstatě by to nebyl špatný nápad, kdyby nebylo oněch pozměňovacích návrhů, protože v tom původním návrhu jde o to, že se stanovuje víceletý výdajový limit, který je zkrátka a dobře šitý na míru konkrétní zemi a hlídá hlavně tempo růstu výdajů, ne každý jednotlivý deficitový rok. Komise, tedy Evropská komise, spočítá technickou trajektorii a vezme aktuální dluh a deficit, ekonomický růst, demografii, úroky a rizika do budoucna. Na základě toho spočítá, jak rychle si stát může dovolit zvyšovat čisté výdaje, aby byl dluh dlouhodobě udržitelný a deficit byl pod kontrolou. Výsledkem je potom doporučená výdajová trajektorie technická, nikoliv politická. Stát poté předloží vlastní střednědobý plán, tedy ten fiskálně strukturální plán a například Česká republika řekne, kolik chce ročně zvyšovat čisté výdaje.
Zároveň ovšem by měla říci, jaké plánuje reformy, například důchody či daně a jaké investice do infrastruktury, obrany či klimatu. Důležité je, že základem jsou ty čtyři roky, ale může to být až na let sedm, pokud stát slíbí smysluplné reformy a investice.
Rada pak schválí takzvané čisté výdaje a poté posoudí komise plán a Rada EU stanoví konečný limit růstu čistých výdajů. A to, co je klíčové. Neříká se, že schodek musí být letos x procent, ale říká se, výdaje smějí růst maximálně o x procent ročně.
Jenom pro zopakování. Co jsou tedy ty čisté výdaje? Nejde o všechny výdaje státu. Odečítají se položky, které vláda úplně neovládá. Naopak do limitu se počítají běžné provozní výdaje, platy ve veřejném sektoru, sociální dávky po očištění o cyklus či národní investice. A z limitu se vyjímají úroky z dluhu, výdaje financované z fondů EU a cyklické výkyvy u dávek či jednorázová opatření.
Každý rok se poté kontroluje dodržení. Komise zkontroluje, jestli stát nepřekročil výdajový limit a sleduje se kumulativně, ne jen jeden rok. Když stát dočasně ujede, což se může stát, ale poté se mu to podaří dohnat, tak je vše v pořádku. Pokud ovšem porušuje systematicky, může se spustit sankční postup.
Teď: proč je to jiné, než tomu bylo dřív? Ten starý systém měl poměrně dost složité výpočty. Každoroční hádky byly na programu o strukturální deficit a občas to bylo málo srozumitelné. Naopak nový systém má jedno hlavní číslo, a to je výdajový růst. Víceletý horizont pak přináší menší chaos a je zde více prostoru pro investice, ale zároveň je zde tvrdší dohled, když stát pravidla ignoruje. Když to shrnu do jedné věty, jedná se o dlouhodobý strop na růst v uvozovkách ovladatelných výdajů státu nastavený podle jeho dluhu a ekonomiky místo slepého hlídání jednoho ročního deficitu. A potud bychom mohli říci ano, OK, s tím bychom mohli souhlasit. Ovšem mohli, ale nemuseli. Koukám zde na kolegu Skopečka.
Ovšem co se nestalo. Pak přišel sněmovní tisk 90 do rozpočtového výboru a je to takový otloukánek, takový chudáček. Scházíme se na to od půl osmé ráno, popřípadě se to projednává v noci. A přicházejí pozměňovací návrhy paní poslankyně Aleny Schillerové.
Na tom rozpočtovém výboru mně chyběla jedna věc a to řádné vysvětlení těch pozměňovacích návrhů. Místo toho jsme si tam vyslechli opravdu politickou agitku a také to, co špatně udělala minulá vláda.
Teď k oněm pozměňovacím návrhům. Ty už tady byly mnohokráte popsány, jenom je tedy pro – opakování, tedy matka moudrosti, zopakuji. Jedná se o ony únikové doložky, které se týkají výdajů na obranu. Ano, je to závažná geopolitická situace. Ovšem pak zde máme únikovou doložku v podobě výdajů na dopravní infrastrukturu. A v čem je rozdíl mezi těmi výdaji na obranu? Tam se říká, že co je nad dvě procenta, pak může být v té únikové doložce. Ale u té dopravní infrastruktury tam není žádné omezení. To znamená, že může v podstatě dojít k přesunu tedy mimo ten povolený deficit. A to je velmi nebezpečné.
Další pozměňovací návrh je také nebezpečný, a je to v podstatě útok na autonomní kapitoly státního rozpočtu, které schvaluje rozpočtový výbor. Týká se to například NKÚ, Ústavního soudu, Senátu, ale také Poslanecké sněmovny. A to jsou kapitoly, a to jsou instituce, které vládě zkrátka a dobře mohou vadit, a tím pádem je ochotna na ně tlačit i prostřednictvím omezení jejich finančních prostředků.
Třetím pozměňovacím návrhem jsou výdaje, které mohou být zvýšeny o 10 procent v případě mimořádné situace, tedy o cirka 240 miliard korun, a to jenom se souhlasem vlády, nikoliv Poslanecké sněmovny. A zde si myslím, že jsme se poučili a víme, že v těch krizových situacích se Poslanecká sněmovna dokáže semknout a reagovat velmi rychle na kritické a krizové situace. A v tomto případě nesmíme zapomínat, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoliv naopak.
Pak tu máme poslední, který chci zmínit, pozměňovací návrh, respektive výklad jednacího řádu, a to je, že v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna vrátí s doporučením vládě k přepracování návrh státního rozpočtu, tak zkrátka a dobře nebudou platit žádná rozpočtová pravidla, žádný zákon. Já se tedy ptám, proč tady dnes hodiny diskutujeme o tomto zákoně, když si vláda může prostřednictvím svých poslanců... ***
