Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.30 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Dluhová brzda totiž má brzdit, nemá být objížděna po krajnici. A ještě jedna věc – čím dřív se dostaneme k hranicím dluhové brzdy, tím budeme méně svobodnější i jako politická, jakákoliv politická, reprezentace v tom, jak reagovat na potřeby státu. Už nebudeme mít takovou volnost rozhodovat o výši či nevýši daní, o růstu nebo nerůstu některých nebo snížení nějakých výdajů, ale budeme pod tíhou dluhové brzdy a budeme muset o to víc případně zvyšovat příjmy, a to je snad situace, do které se nikdo nechce dostat. A dluhy, které chcete udělat, nezmizí tím, že se přestanou počítat do nepohodlného ukazatele.
Čtvrtý bod oponentní zprávy reaguje na jeden důležitý pozměňovací návrh, důležitý i z ústavně právního hlediska. V oponentní zprávě říkáme, že návrh narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou tím, že umožní měnit Ministerstvu financí návrh rozpočtu v kapitolách svěřených rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny – to znamená v kapitolách Kanceláře prezidenta republiky, Poslanecké sněmovny, Senátu, Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu, Kanceláře veřejného ochránce práv a úřadu Národní rozpočtové rady.
Dále se snažíme v oponentní zprávě připomenout, že návrhy a změny rozpočtu těchto kapitol podléhaly dosud autonomnímu schválení rozpočtového výboru, aby nedocházelo k nepřiměřenému tlaku moci výkonné prostřednictvím rozpočtu na moc zákonodárnou a tím se omezovala kontrolní role těchto institucí. To není technikálie, to není být víc efektivní, jak to obhajovala paní ministryně. To je jeden z vážných bodů celého návrhu, protože díky možnosti měnit a umožnit Ministerstvu financí měnit rozpočty institucí, které mají kontrolovat vládu, tak je to nevyvážení té vyvážené pozice mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a mocí soudní. Tyto kapitoly totiž nejsou běžná ministerstva podléhající vládě. Ústavní soud není úřad podřízený Ministerstvu financí a Poslanecká sněmovna už vůbec ne. Naopak, Poslanecká sněmovna má vládu kontrolovat.
Národní rozpočtová rada, která má rovněž kontrolovat vládu, nemá být v pozici, kdy o jejím rozpočtovém rámci bude rozhodovat moc výkonná, jejíž fiskální politiku má třeba Národní rozpočtová rada hodnotit. Orgán, který má kontrolovat vládu, nemůže být rozpočtově závislý na dohodě s vládou. To není politická fráze, to je podstata dělby moci v našem ústavním systému. A pokud se tato pojistka oslabuje, pak se dostáváme na půdu, která může být významná i pro případný ústavně právní přezkum. Pokud, protože jde o systém brzd a protivah a jak jsem tady řekl o rovnováze mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, protože rozpočtová závislost je často krok, první krok k institucionální závislosti.
V pátém bodě oponentní zprávy říkáme, že z výše zmíněných důvodů není správnou cestou rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti prostřednictvím pozměňovacích návrhů poslankyně Aleny Schillerové. To je jádro politického sporu. Rozvolnění pravidel v současné ekonomické situaci není správnou cestou. Česká republika se nemá řídit logikou a cestou těch nejzadluženějších států Evropy. Ano, evropský fiskální rámec se změnil. Ano, Evropská unie přestoupila k flexibilnějším pravidlům mimo jiné proto, že řada členských států je dlouhodobě výrazně zadlužená. Ale to není důvod, abychom se této měkčí fiskální kultuře přizpůsobili jako vlastnímu standardu.
Evropské minimum nemá být českým maximem. Česká republika má vlastní tradici zdravých veřejných financí, máme rašínovskou tradici střídmosti, odpovědnosti a vědomí, že stát nemá žít na dluh jen proto, že si politicky neumí vybrat priority. A proto odmítáme, aby se evropská transpozice stala záminkou pro ještě větší domácí rozvolnění.
Ještě jedné věci se to dotýká – je návrh pana ministra Havlíčka, který je jedním z pozměňovacích návrhů. Jedná se o trvalou výjimku na jaderné zdroje a o takovou výjimku, že ten dluh nebude započítáván do salda veřejného rozpočtu. Zkrátka nebude vidět. Jestli si dobře vzpomínáte, i vy jste naši vládu tehdy z opozice kritizovali za to, že si Státní fond dopravní infrastruktury půjčil půjčku, a kritizovali jste nás velmi silně a velmi hystericky za to, že to je způsob, jak schovat finanční prostředky mimo rozpočet. My jsme vám argumentovali tím, že se bude započítávat do toho mezinárodně uznávaného srovnání, kde se vykazuje dluh procentem, celkový dluh veřejných financí vůči HDP. A je trochu pokrytecké, že to, ten způsob, který vy jste tak silně kritizovali, teď si dáváte systémově do zákona.
Nechci opomenout jednu věc, a to je šestý bod oponentní zprávy, kde naše skupina menšinová opozičních poslanců rozpočtového výboru navrhujeme – pane předsedající, poprosím, abyste tento návrh zaznamenal – že podle § 95 odst. 2 jednacího řádu navrhujeme opakování druhého čtení, a to z důvodu uvedených ve zprávě a také kvůli možnosti podat pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům. To proto, že ty největší zhůvěřilosti, ty naprosté výjimky od první koruny na dopravní infrastrukturu, byly předloženy ve druhém čtení paní ministryní Schillerovou a my jsme už na ně nemohli reagovat vlastními pozměňovacími návrhy.
Tolik k oponentní zprávě. Ale chtěl bych ještě reagovat na původní předložené znění zákona už jen velmi stručně i na to, co říkala paní ministryně. V prvním bodě, který my kritizujeme, je možnost vlády, takový bianco šek, zvýšit si o 10 procent výdaje při zhoršení bezpečnostní situace Ten návrh obsahuje velmi vágní formulaci, která skutečně znamená pouze bianco šek bez kontrolní role parlamentu svévolně si zvýšit výdaje dle vlastního uvážení. Není totiž přesně definováno, co je zhoršení bezpečnostní situace. Samozřejmě, že i my z opozice si pochopitelně uvědomujeme, že situace v Evropě a ve světě z bezpečnostního hlediska je velmi vážná. Proto jsme třeba navrhovali zvýšení obranných výdajů, které přesahují dvě procenta, ke kterým se bohužel v letošním roce díky vašemu změněnému rozpočtu nedostaneme. Ale o to se teď nepřeme. Ale přeme se o to, že bezpečnost státu nesmí být záminkou pro vlastní rozpočtovou svévoli. Protože pokud je něco vágně formulováno, tak to znamená, že vláda se může jakkoliv rozhodnout – řekne si: Je zhoršená bezpečnostní situace – a bez kontrolní role moci zákonodárné si zvýší až o 10 procent výdaje státního rozpočtu.
Paní ministryně tady mluvila o zrušení aktiv důchodového účtu. Je to nesprávně nazváno, nemáme důchodový účet, ale je to případný přebytek mezi příjmy ze sociálního systému, ze sociálního pojištění a výdaji na sociální výdaje. No, ona se tady snažila vytvářet dojem, že je přece efektivnější, když máme přebytek z příjmu sociálního pojištění. Takto vydáme na všechny ostatní běžné výdaje státu, abychom si víc nemuseli půjčovat. A tam je trošku zakopaný pes, protože i toto, že ty přebytky mají sloužit ke stabilizaci důchodového systému do budoucna, nemají sloužit k utrácení za běžné výdaje znamená, že se zase sníží tlak na vládu, kde hledat úspory v běžných výdajích. Zkrátka přebytky důchodového systému nemají být kasička na běžné výdaje státu.
Tím se dostávám k závěru svého vystoupení. A bylo sice delší, tak mi dovolte, abych ho velmi stručně shrnul. Varujeme před tím v oponentní zprávě, že návrh narušuje udržitelnost veřejných financí. Varujeme před tím, že může vést k rapidnímu růstu zadlužení, že zvýší výdaje na obsluhu dluhu, že může ohrozit finanční stabilitu a přiblížit nás k dluhové brzdě, že narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou a že rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti není správnou cestou pro budoucnost České republiky. ***
