Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
V době ekonomického růstu, když je ekonomika na hranici svého potenciálu, tak každá další koruna nevytvoří větší růst, vytvoří jen nerovnováhu a je i proinflačním tlakem, který si navíc zaplatíme ve splátkách dluhu. Čím více ho budeme splácet, čím větší podíl nám bude užírat dluhová služba z rozpočtu, tím méně zbude na běžné výdaje státu.
Samozřejmě v případě hluboké recese může mít nějaký krátkodobý fiskální stimul své místo, pokud ekonomika padá, pokud firmy propouštějí, pokud domácnosti omezují spotřebu a investice se zastaví, ale to není dnešní obecná situace. Jestliže je ekonomika v růstu, jestliže je navíc blízko svého potenciálu ekonomického, jestliže na trhu práce máme jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, pak další rozlévání peněz na dluh není skutečně neutrální, ale je dalším proinflačním tlakem, notabene v situaci, kde se budeme potýkat ještě dlouhodobě s dopady války v Íránu a zavření Hormuzského průlivu, které bude mít dopady do inflace nejenom co se týká cen ropy a plynu, ale také dalších produktů a také potravin. Vrtulníkové peníze zkrátka nejsou hospodářská strategie. A vy svými pozměňovacími návrhy, paní ministryně, chcete udělat jednu věc. Únikovými doložkami si chcete udělat výjimku například na dopravní stavby. Zároveň, když si uděláte tuto výjimku od první koruny, tak už si nebudete muset hledat úspory v běžných výdajích státu na tyto investice, takže si uvolňujete ruce dvakrát, pro investice i pro růst běžných výdajů.
Jen je potřeba vám připomenout a vládě připomenout, že i výdaje na dopravní stavby mají své limity. V ekonomice se to nazývá vytěsňovací efekt veřejných výdajů na soukromé investice a já jsem překvapený, že tady v tomto sále, ve Sněmovně, a v rozpočtovém výboru i takoví ekonomové, jako je pan docent Ševčík a pan docent Pikora k tomu mlčí, když to své studenty sami učí a budou pro to hlasovat.
Co je vytěsňovací efekt veřejných výdajů na investice? Stát není jediný investor v ekonomice. Vedle státu investují firmy, podnikatelé, domácnosti, obce a kraje. A právě soukromé investice jsou klíčové pro produktivitu, inovace, konkurenceschopnost a dlouhodobě bohatství země.
Pokud ale stát masivně navyšuje výdaje na dluh, nevzniká tím prostor navíc z ničeho. Stát si bere část kapitálu, kapacit, práce, stavebních firem, materiálu i pozornosti ekonomiky. To je vytěsňovací efekt. A v ekonomice, která je u svého potenciálu, pohybuje se na hranici svých kapacitních možností, tak každá vyšší státní poptávka vytlačuje soukromé investice. Tím neříkám, že není potřeba investovat do dopravní infrastruktury. Naopak, i za předchozí vlády se do ní investovalo rekordně, poměrově vůči výdajům státního rozpočtu, i v absolutních číslech. Pohybovali jsme se kolem 10 procent kapitálových výdajů, celkově kapitálových výdajů co se týká výdajů státního rozpočtu. Ale mělo by platit hledat i na investice zdroje primárně v běžných příjmech rozpočtu a ne pouze si na ně půjčovat a za druhé plánovat je tak, aby nedošlo k extrému vytěsňovacího efektu.
Na rozdíl od obranných výdajů, kde ta úniková doložka má aspoň nějaký spodní limit, a to je 2 procenta minimální hranice, tak ta úniková doložka platí pouze nad ta 2 procenta, tak vy nám u dopravních staveb vlastně předkládáte únikovou výjimku od první koruny. Od první koruny nám dáváte výjimku na dopravní stavby, že si na ně stát může půjčovat a nemusí hledat své zdroje v běžných příjmech státního rozpočtu. Vlastně chcete takovou stoprocentní hypotéku.
Stát nemůže donekonečna zalévat ekonomiku penězi na dluh a tvářit se, že tím automaticky vytvoří prosperitu. Prosperitu vytvářejí hlavně lidé, firmy a investice, které dávají ekonomický smysl. A i v těch dopravních stavbách vy nemíříte pouze na ty strategické dálnice a strategické železnice, které všichni potřebujeme, ale také míříte také na regionální a lokální dopravní stavby, které určitě nejsou od toho, aby si na ně stát půjčoval peníze.
Doteď platilo, že pravidla jsou mantinel, že vláda má povinnost sestavit rozpočet tak, aby se do zákonných pravidel vešla, že pokud má nové priority, musí hledat úspory, přeskupovat výdaje, určovat, co je skutečně důležité a co nikoliv. Vaše návrhy říkají ale něco jiného. Říkají, když pravidla překážejí, vytvořme výjimku. Vy zpravidla uděláte síť výjimek, nezůstane vám odpovědná rozpočtová politika, zůstane vám jen prázdná právní kulisa pro vyšší dluh. A přesně před tím v naší opoziční správě varujeme.
Nyní po tomto stručném a obecném úvodu se dostávám k naší oponentní zprávě. Jak už jsem tady zmínil, považovali jsme tyto vaše návrhy za tak závažné, že jsme jako menšina vypracovali tuto oponentní zprávu, kterou naleznete ve sněmovním systému pod číslem 90/4.
Míříme tím na několik věcí. V bodě jedna oponentní zprávy uvádíme, že pozměňovací návrhy poslankyně Aleny Schillerové zásadně narušují udržitelnost veřejných financí. Tím právě reagujeme na nové únikové doložky, o kterých jsem mluvil před chvílí. Nejde o úpravu techniky výpočtu, nejde o zpřesnění formulací. Nejde o běžnou rozpočtovou změnu. Jde o zásah do pravidel, která mají vládu brzdit právě ve chvíli, kdyby chtěla utrácet víc, než si stát může dlouhodobě dovolit.
Tady je potřeba říct ty věci natvrdo. Vláda neřeší problém výdajů. Vláda řeší problém pravidel, nechce snížit tlak na rozpočet, chce snížit tlak pravidel na sebe samu, a to je přesně opačný přístup, než který má stát v odpovědné fiskální politice mít. Když se výdaje nevejdou do pravidel, odpovědná vláda hledá úspory. Tato vláda hledá výjimky.
Centrum veřejných financí upozorňuje právě k těm pozměňovacím návrhům, ke kterým míříme v oponentní zprávě v prvním bodě, že u dopravní infrastruktury by podle navržené únikové doložky mohlo jít o dominantní část investičních výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury, zhruba 65 až 85 procent plánovaných výdajů pro následující roky, tedy de facto bez limitu.
U únikové doložky na obranu se jedná o peníze překračující výdaje o dvě procenta vůči HDP. Tam chcete si tu únikovou doložku o 3 roky prodloužit. Ale u únikové doložky na dopravní infrastruktury žádný spodní limit není. Do výjimek tak mohou spadnout všechny investice od první koruny. A nejen investice, ale i výdaje splátky na PPP projekty, které nejsou jenom na investice, ale například na údržbu již postavených dopravních staveb. A u těchto peněz tak dojde k dvojímu efektu v povoleném schodku. Vláda si jednou započítá investice do únikové doložky a místo toho, aby na ně hledala peníze z běžných příjmů státu, tak si na ně půjčí a tím si zároveň uvolní ruce pro další růst běžných výdajů a pro další zadlužování.
V druhém bodě oponentní zprávy říkáme, že v případě přijetí těchto pozměňovacích návrhů, cituji, hrozí nekontrolovatelné rapidní zvyšování zadlužení České republiky a následné zvyšování výdajů na obsluhu státního dluhu, což je v současné ekonomické situaci neodpovědné. To není, kolegyně a kolegové, žádné strašení, to je základní rozpočtová matematika. Veřejné finance nejsou majetkem vlády, jsou závazkem vůči občanům. Únikovými doložkami si vláda vytváří předpolí pro vyšší dluhy a vyšší dluh znamená vyšší úroky. Vyšší úroky znamenají méně peněz na skutečné priority, na dopravu, na školy, na bezpečnost, na investice, na služby státu.
To je zvlášť neodpovědné právě teď. Nejsme v hluboké recesi, nemáme kolaps pracovního trhu, nemáme dvoucifernou inflaci. Ekonomika se vrátila k růstu a právě v takové době se pravidla nemají rozvolňovat. Tady teď šel kolem mě pan poslanec Králíček, který mi řekl, že to je strašné. Máte pravdu, souhlasím s vámi prostřednictvím pana předsedajícího. Ty návrhy jsou strašné.
Finanční stabilita, kolaps veřejných financí a dluhová brzda je v třetím bodě. Tam říkáme, že zmíněné pozměňovací návrhy mohou ohrozit finanční stabilitu České republiky a v případě jejich přijetí hrozí, že vyvolají kolaps veřejných financí a brzké dosažení dluhové brzdy. ***
