Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Vláda místo toho, aby předložila nějaký plán na další stabilizaci veřejných financí, tak nám předkládá plán pro bezuzdné utrácení a ještě větší zadlužování. Když se výdaje nevejdou do pravidel, vláda nechce měnit ty výdaje, chce měnit ta pravidla. Je to způsob, aby se vláda mohla při sestavování svých budoucích rozmařilých rozpočtů alibisticky schovávat za argument, že se řídí pravidly, které schválila Sněmovna. A jde o to, zda do českého rozpočtového systému zavedeme mentalitu: když pravidla překážejí, můžeme utrácet dále, tak ta pravidla pouze změníme.
Proč ale potřebujeme fiskální pravidla? Protože mají programově a systémově brzdit vládu v bezbřehém utrácení. Při sestavování rozpočtu každý ministr, každý rezort vám vždy řekne, že potřebuje více peněz, ale rozpočtová pravidla, ta dopředu dávají mantinely. Rozpočtová pravidla právě existují pro chvíle, kdy máme rozpočtově rozmařilé vlády, aby se právě vlády neutrhly ze řetězu.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče.
Prosím, prosím o snížení hluku v sále! Děkuji.
Poslanec Vojtěch Munzar: Jak už jsem tady říkal, my to považujeme za natolik zásadní změnu v přístupu k fiskální politice státu, že jsme přistoupili ke kroku, který se často nevyužívá, a tím je vytvoření oponentní zprávy, kterou podepsali všichni opoziční poslanci rozpočtového výboru. Považovali jsme tento návrh za tak závažný a hlavně pozměňovací návrhy paní poslankyně Schillerové, že jsme jako menšina rozpočtového výboru nepovažovali za dostatečné pouze hlasovat proti. Vypracovali jsme oponentní zprávu, protože je nutné zanechat v legislativním procesu jasné varování. Nevarujeme pouze před touto novelou a zejména návrhy poslankyně Schillerové pouze my z opozice, nevaruje před tím nejen Národní rozpočtová rada, která je za tímto účelem zřízena, aby hlídala vládu, ale varuje před tím i velké množství nezávislých ekonomů, a já vám, kolegyně, kolegové, doporučuji si například prostudovat komentář Centra veřejných financí k těmto pozměňovacím návrhům.
Zlehčovat tyto pozměňovací návrhy, vysmívat se tomu, brát to na lehkou váhu, promlčet se tím, když se dívám na prázdné lavice Motoristů, znamená podkopávat finanční budoucnost naší země a dalších generací. Jde totiž o mnohem víc. Jde o to, zda Česká republika bude mít i nadále pravidla, která vládu nutí přemýšlet v delším horizontu než do příštích voleb. Jde o to, zda budou veřejné finance svázány alespoň základními mantinely. Jde o to, zda si stát ponechá aspoň nějaké brzdy, které jsme si zavedli právě proto, že politický systém má přirozený sklon utrácet víc, než kolik vybere. A jde také o to, zda zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti zůstane zákonem, nebo po přijetí tohoto návrhu ve znění pozměňovacích návrhů zůstane jen pouhou prázdnou právní kulisou, kterou si každá vláda ohne podle toho, jak velký schodek právě potřebuje.
Než se dostanu k podrobnostem, argumentům a důvodům oponentní zprávy, tak chci ještě zareagovat na vystoupení paní ministryně nejenom ze dneška, ale zejména z minulého týdne, které jsem si podrobně prostudoval. Musím říct, že obě dvě vystoupení – jak dnešní, tak z minulého týdne – byla docela agresivní od paní ministryně a dala by se shrnout do věty, že nejlepší obrana je útok. Místo toho, aby paní ministryně tady podrobně vysvětlila důvody vedoucí ke změně pravidel, tak místo, abyste předložila dlouhodobý plán vlády k veřejným financím, tak jste radši celou dobu útočila na nynější opozici. Já to chápu, je to politicky pohodlné, ale není to odpověď na podstatu návrhu, protože se bavíme o zákoně, který může změnit pravidla hospodaření a ohnout veřejné finance státu na mnoho let dopředu. Já za tím vidím, za těmi vystoupeními pouze snahu zakrýt podstatu věci, vytvořit mlhu, rozmělnit pozornost, ale ve skutečnosti jsme se z vašich vystoupení o tomto konkrétním návrhu o důvodech nic nedozvěděli.
Ale v jedné věci jste, paní ministryně, ve svém projevu měla pravdu, v jedné věci, a to bych chtěl vyzdvihnout. Řekla jste, a já vás odcituji, že hlavní čísla, která se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo OECD, je to deficit veřejných financí v poměru k HDP a dluh veřejných financí v poměru k HDP. Já v tom s vámi naprosto souhlasím. Jen tedy upřímně řečeno nechápu, že ve veřejných debatách i vy, vaši ministři, ministři vaší vlády, vaši poslanci, poslanci hnutí ANO, SPD i Motoristů používali a používají pouze nominální absolutní čísla jako bič na předchozí vládu. Vždy se dovíme, kolik dosáhl kumulativní dluh, ale to, že se snížilo roční tempo zadlužování za minulé vlády z 5 procent vůči HDP v roce 2021 na 2,1 procenta HDP v roce 2025, to už se od vás veřejnost nedozví.
Není to naopak od vás trochu pokrytecké, když jste nás tady kritizovala za pokrytectví? Měla byste totiž poučit své poslance o tom, že z 5 procent na 2,1 procenta HDP je zkrátka pokles tempa zadlužování. A co vy nám slibujete v programovém prohlášení vlády a tady jste to několikrát zmínila? Růst tempa zadlužování, až ke 3 procentům HDP ročně. Mimochodem, Česká národní banka v posledních dnech zhoršila výhled schodku veřejných financí na 2,7 procenta tento rok, což je víc než 2,1 v minulém roce a 3,1 procenta, což už je překročení té tříprocentní hranice, na příští rok, a to ještě neplatí tato nová fiskální pravidla.
Ano, já rozumím tomu politicky, naše vláda i vaše vláda hospodařila v minulosti v těžkých obdobích, ano, já jsem také nebyl úplně spokojen s výší dluhů posledních let, ale to přece není argument pro to, paní ministryně, abychom teď rezignovali na pravidla. To není argument pro to, abychom otevřeli stavidla dalšímu zadlužování. A už to vůbec není argument pro to, aby vláda, která vyhrála volby mimo jiné na kritice schodků, dnes sama rozvolňovala pravidla tak, aby mohla dělat schodky ještě vyšší.
Opomíjím to, že i dnešní rozpočty se potýkají se zvýšením výdajů, které vznikly ještě za vaší předchozí vlády, protože zvedly základnu pro běžné výdaje do dalších let, z kterých se počítají, z té vyšší základy, mandatorní a kvazimandatorní výdaje.
Často vytváříte dojem a vlastně i tady ve vašich vystoupeních jste vytvořila dojem, že po minulé vládě zůstala ekonomika a státní finance v rozvratu. Ale fakta jsou jiná. Česká ekonomika v roce 2025 rostla jako jedna z nejvyšších v Evropské unii o 2,6 procenta. Inflace se vrátila k normálním hodnotám. To není ekonomika v rozvratu. To je ekonomika po těžkých externích šocích, která se začala zvedat a začala se stabilizovat. Po covidu, po energetické krizi, po inflační vlně způsobené mimo jiné válkou na Ukrajině a cenami energií se ekonomika vrátila k růstu. Inflace se snížila, veřejné finance se dostaly na trajektorii postupné konsolidace a postupného snižování tempa zadlužování. Už jsem tady o tom mluvil.
To nejsou dojmy, to jsou čísla. Sama paní ministryně na vašem stranickém sjezdu naši ekonomiku nazvala, že hrajeme Ligu mistrů, ale dalšími dluhy tuto stabilitu, kterou dnes se snažíme vytvářet, rozkolísáme. Ekonomika má stát na pevných nohou, nikoliv na těch hliněných. Paní ministryně nám tady opakovaně říká, že potřebujeme podpořit, a řekla to i minulý týden, že potřebujeme podpořit ekonomický růst dalšími veřejnými výdaji. A to je právě stavění ekonomiky na hliněných nohách, ekonomicky nesprávná mantra, že budoucí ekonomický růst nám zaplatí naše dnešní dluhy. Je to, jako byste si doma řekli, že si teď vybavíte domácnost stoprocentně na dluh a možná v budoucnu si na to někdy vyděláte, ale zapomenete na to, že i v budoucnu budete muset za něco žít a začnete si půjčovat na splácení starých dluhů a dostanete se do spirály vedoucí postupně k vašemu rodinnému krachu a k exekuci. A stát by neměl tuto mentalitu podporovat a neměl by jít stejnou cestou jako ti, kteří se dostávají díky svým nesprávným rozhodnutím do finančních problémů. ***
