Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Ještě bych se vrátila k tomu, jaká slova jste zde používala: pokrytectví, podfukáři, falešná hra a podobně. Také jste říkala, že tomu nerozumíme a že tomu nechceme rozumět. Tak já bych se chtěla dozvědět odpovědi na otázky, které zde jednak padaly a jednak například to, že jste vyčítala panu ministrovi, že nechce stavět kruhové objezdy a že to je špatně pro občany. Já myslím, že on měl na mysli dotaz, jakým způsobem se na deficitu budou projevovat ty únikové doložky, které se týkají dopravní infrastruktury. Nebo snad kruhové objezdy patří, jak argumentujete, do toho, že to povede k hospodářskému růstu, na kterém vy zakládáte svoje v budoucnosti vyrovnané rozpočty? Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli jsou faktické poznámky vypořádány. Já vám řeknu teďka to pořadí, které bude, protože předchozí předsedající v tom udělal trošičku zmatek, aby kolegové, co jste se s ním domlouvali také, v této chvíli vystoupí s přednostním právem Vít Rakušan, jestli můžu ho sem už pozvat, a Věra Kovářová, která má také přednostní právo, dala přednost tedy zpravodajům, kteří pak vystoupí, to znamená Janě Murové a s oponentní zprávou Vojtěchu Munzarovi. Pak by tedy vystoupila Věra Kovářová a pak teprve přednostní práva se stanovisky klubu. Tak takhle to tedy bude. Je to takové trochu nelogické, ale já jsem vstřícnost sama. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, ale zároveň i vážení občané, kteří doufám, že tuhle důležitou diskusi tady dneska v sále Poslanecké sněmovny sledujete, protože to, co dneska projednáváme, ten tisk číslo 90, to není jeden z mnoha tisků, to není jeden v řadě. Je to něco, co může po přímém zásahu paní ministryně Schillerové do projednávaného tisku po jejích pozměňovacích návrzích být doslova dokumentem přelomovým, který definuje, jak se tahle země bude vyvíjet ne v příštím roce, ale jak se tahle země bude vyvíjet třeba i v příštích desetiletích.
Požádal jsem o slovo a věřte, že ho dneska nevyužiju asi jenom na krátkých pět minut. Nechci tady rozhodně zdržovat, ale situace, kdy vláda přichází s možností, že další generace naše děti zadluží astronomickými sumami, tak si myslím, že tu diskusi vést máme, že si ji má paní ministryně vyslechnout. A dokonce si myslím, že by si měla být ochotná, stejně jako celá vládní koalice, vyslechnout dlouho dlouhé hodiny, že by se měla skutečně vést dlouho.
Jsem velmi zvědavý na to, jak hnutí ANO, současná vláda bude procedurálně postupovat. Jsem zvědavý, kdy se ta debata utne, kdy se řekne, že je tady konec. A jsem velmi zvědav, kolik prostoru tady při tom kritizovaném pevném hlasování o nějakém bodu, velmi jste nás za to kritizovali v minulém období, tak jestli to využijete. A pokud to využijete, tak jsem opravdu velmi zvědav, kolik toho prostoru nám dáte.
Tenhle návrh si určitě pozornost zaslouží. A myslím si, že skoro nejvíc času, který jsme tady zatím v Poslanecké sněmovně čím strávili.
Pojďme se nejdřív zastavit u procesu. Paní ministryně Schillerová dává dva pozměňovací návrhy, které mění, jinak ne nějak zásadně problematický tisk. Proč je to opět děláno tímhle stylem? No, odpověď je zřejmá. Kdyby tyhle návrhy prošly běžnou standardní diskusí, kdyby prošly odbornou oponenturou, tak by odborníci tyhle návrhy roznesli doslova na kopytech.
Máme tady pravidla, máme tady dluhovou brzdu, máme tady výdajové rámce. A to jsou pojistky. Proti čemu to jsou pojistky? Jsou to brzdy ve vlaku, ve vlaku populismu, rozdávání, nezodpovědnosti, ve vlaku vaší velké show, kdy máte pocit nejenom v tomhle tématu, že ta země je vaše, že vám tu zemi někdo dal. On vám ji nikdo nedal. Tu zemi vám voliči půjčili na čtyři roky, abyste ji řádně spravovali. A vy dáváte okamžitému efektu, rychlému rozdávání, plnění nesplnitelných slibů přednost před tím, abyste prokázali nějakou elementární odpovědnost za tuhle zemi.
Vám je tahle země jedno. Vy jenom chcete uspět ve volbách. A vy, paní ministryně, a vaši kolegové, chcete stříhat ty pásky u těch investicí, které budete realizovat. Ale k tomu se ještě dostanu.
My tu řešíme pozměňovací návrhy paní ministryně. My tady neřešíme ten návrh samotný. To je meritum dnešní diskuse. Načteny do systému těsně před druhým čtením. A to, co paní ministryně financí, jaký paradox navrhuje, je demolice rozpočtových pravidel ukrytá do pozměňovacího návrhu. Proč to děláte? No, ta odpověď je jednoduchá. Vy se bojíte. Bojíte se odborné debaty. Vy moc dobře víte, jak na to reagují ve veřejném prostoru odborníci, jak se na ty vaše návrhy dívají. Můžete to tady schovat do spousty slov. A je opravdu vtipné a legrační poslouchat, že vy tady někomu vyčítáte teatrálnost. Byl to dobře nacvičený kousek, co jste tady předvedla. Ale o podstatě vašeho návrhu jste nám neřekla vůbec, ale vůbec nic.
Ty návrhy jsou psané samozřejmě jako každý legislativní návrh takovým tím suchým, nesrozumitelným, úřednickým jazykem. Tomu rozumí členové rozpočtového výboru. Za nás se do diskuse určitě všichni zapojí. Lucie Sedmihradská, Jan Papajanovský, Věra Kovářová. Už to předvedli teď ve faktických poznámkách. A budou mluvit. Budou se vyjadřovat jako odborníci k jednotlivým parametrům daného návrhu.
Já se pokusím o něco jiného. Já se pokusím, paní ministryně, ty vaše návrhy, v kterých jako právnička, ne ekonomka, chodit umíte, trochu přeložit do lidštiny, do jazyku, kterému lidé budou rozumět a pochopí, co tady teď veřejnosti vzkazujete, co vlastně přinášíte.
Zastavím se u prvního pokusu o překlad. § 8 odst. 3 písm. b) – nazývám to betonování na dluh bez limitů. V novém znění se navrhuje, že od roku 2026 až do roku 2036 lze výdaje rozpočtu libovolně zvýšit o výstavbu dálnic, železnic, vodních cest a energetické infrastruktury. Takže co tady paní ministryně, vážení občané, vzkazuje? Chci utrácet vaše peníze. Ty svoje určitě ne. Neblázněte. Za to by mě lidi neměli rádi. My potřebujeme, aby mě a mého šéfa lidi v téhle zemi měli rádi. My potřebujeme být ti velcí budovatelé. My potřebujeme stříhat v téhle zemi pásky. A že na to nemáme v našich kapsách žádné peníze, to přece nevadí.
My jsme tady vymysleli geniální trik. My tyhle peníze, které si půjčíme, přestaneme počítat do schodku. Oni nebudou na papíře. Ono to nebude vidět. Nikomu to prosím vás neříkejte, ale jednou je někdo bude muset splácet. Jednou to bude muset někdo splácet, až, paní ministryně, vy ani já tady nebudeme, jak říkala jedna legendární reklama. Budou to splácet naše děti. Budou to splácet naše vnoučata. A možná to, do čeho vy půjdete, budou splácet i naše pravnoučata. Ale tihle lidé teď nemají volební právo. Na ty my kašleme. A kašleme na ty budoucí generace. Kašleme na to, že tuhle zemi vedeme do téhle nezodpovědné politiky, rušíme brzdy a umožňujeme financovat i mimo deficit.
Teď ekonomická odborná realita, abych tady jenom neříkal věci, které vzkazujeme lidem, aby té věci rozuměli. Cituji Centrum veřejných financí: „Přijetí těchto změn umožní výrazný nárůst deficitu. Neudrží se deficit pod 3 procenta HDP.“ A dluhový poměr bude v horizontu let dvacet jedna a dvacet tři směřovat k překročení stávající dluhové brzdy na úrovni 55 procent HDP. Slyšíte to? Rok 2031. Takže jestli se někdo utěšuje, že je to za horizontem toho, co vidíme, a nové generace se postarají, není. Je to tady za pět let. Ta obsluha státního dluhu už teď přece stojí desítky miliard korun ročně. A to jsou ty desítky miliard korun ročně, které se při dobrém hospodaření teď dají do budoucna investovat právě do těch škol, školek, nemocnic, infrastruktury, silnic, dálnic, železnic, o kterých vy tady mluvíte. ***
