Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jenomže když se na to podíváte systematicky a řeknete, nebudeme dál zadlužovat, budeme se snažit zkrotit ty veřejné finance, jak jste slibovali; vy jste kritizovali nás a slibovali jste to zkrocení veřejných financí, snižování dluhu – jdete úplně obrácenou cestou a jdete cestou krátkozrakou. Ty peníze si teď půjčit abyste stříhali teď ty pásky, místo, abyste vytvářeli potenciál pro rozvoj téhle země i do budoucnosti. To je prostě populistický přístup. Vy chcete, říká se tomu rychlý prachy. Ale rychlý prachy jsou většinou moc drahý prachy.

Druhá věc, PPP projekty. Tak určitě, to jsme i jako Starostové poznali. Určitě jsme je tady realizovali a proti PPP projektům jako takovým rozhodně nic nemáme. Jenom upozorňuju na jeden argument, který zase celkem jasně říká Centrum veřejných financí. Ve svém druhém bodě píše: Nerozšiřovat únikové doložky z pravidel rozpočtové odpovědnosti na platby za dostupnost v rámci PPP projektů.

Proč to píší? Protože ten PPP projekt je obrovský, tvrdý, třicetiletý, mandatorní výdaj, který někdo splácet bude. A budou ho splácet další vlády, které přijdou. Je to mandatorní výdaj, který není na první pohled vidět, ale mandatorní výdaj to je, protože ty peníze se samozřejmě vracet musí.

Co vy teď zase říkáte lidem: Vezmeme si na ty dálnice leasing. Měsíční splátky, to bude pořádná pálka. Ale co je na tom nejlepší? Ty splátky začnou nabíhat až za několik let. My je tady splácet nebudeme. My si to užijeme, tu pásku střihneme. Tohle je ta rozpočtová odpovědnost, o které vy tady dlouhodobě mluvíte.

Potom tady máme to, co musím nazvat, vím, že vás to urazí, ale je to legalizace vlastního podvodu. To je taky, co tady navrhujete. Vy už jste totiž jednou zákon porušila a teď navrhujete doplnit do § 8 odst. 10 a do § 12 další výjimky, které se týkají situace, kdy se návrh státního rozpočtu vrací nebo mění. Takže vy se tady paní ministryně, přiznáváte. Vy se přiznáváte, že už jste zákon porušila. I když jste nám do hezkých vět říkala, že ne. Předložila jste vyšší schodek, než jaký umožňovala platná pravidla rozpočtové odpovědnosti. Sice jste do kamer suverénně tvrdila, že je všechno naprosto legální, ale v noci už jste asi přemýšlela o tom, jak to změnit. A tohle je ta změna. To je zpětná legalizace vašeho protizákonného postupu, který jsme tady zažili při schvalování rozpočtu na letošní rok.

Jaké je řešení? Nějak se polepšit do příště? Přistoupit k tomu nějak systematicky jinak? Ne, řešení je přece jednoduché. Tak teď vládnu, mám 108 tady, ne? Tak si ten zákon přepíšu. Píšu si omluvenku a amnestii pro vlastní neschopnost dodržet pravidla, která jsme si mimochodem tady v té sněmovně společně dohromady stanovili. Odborná realita? Co opět říká Centrum veřejných financí? Odmítnout vyjmutí opakovaně předloženého návrhu státního rozpočtu po jeho vrácení Poslaneckou sněmovnou z pravidel rozpočtové odpovědnosti, naopak bychom měli explicitně stanovit, že se pravidla vztahují i na tyto situace. To, co vy děláte, je znásilnění práva. To, co vy děláte, je změna pravidel během hry. To je prostě fotbal, kdy tři góly dáte z ofsajdu, rozhodčí vám je neuzná. A co vy uděláte? Pošlete hráče, kteří nevběhnou do ofsajdu? Ne, vy zrušíte ofsajd.

Tohle je přesně ten moment, který vy tady svým návrhem zákona teď děláte. Tohle je krok, za který by se fakt nemusela stydět nějaká vláda v banánové republice, ale tohle dělat ve členském státě Evropské unie, kde by měla být nějaká elementární úcta ke stabilitě právního systému, to je něco celkem neuvěřitelného.

Překlad čtvrtý. Větší flexibilita aneb pravidla jako guma. Celý ten balí vlastně zastřešujete slovem flexibilita. I jsme to tady několikrát od vás slyšeli. Musíme být flexibilní, musíme umět reagovat. No co tím budeme teď říkat? Natahujeme ta pravidla jako gumu, natahujeme je donekonečna. No a když náhodou ta guma nějak jako praskne, tak ji přestřihnu. Žádná úcta k nějakým pravidlům a žádná úcta hlavně, a to znovu opakuju a budu opakovat stále, k budoucnosti. Je to přece jenom klička, kterou tady můžete stokrát balit do hezkých slov. Jak teď získat ty takzvané rychlé prachy? Jak teď moci utrácet? Jak splnit sliby, které jste dali a které spočívají v plošném rozdávání místo nějaké odpovědnosti do budoucna.

Ano, bylo to tady zmíněno několikrát, já vím, že jste v tom nebyli sami, ale vy jste přece hlasovali pro zrušení superhrubé mzdy, protože se vám to před volbami hodilo jako takový ten vzkaz lidem: My vám snížíme a my vám přidáme do peněženek. No, tak paní ministryně, vy nejlíp víte, kolik to přineslo těm chudým a nízkopříjmovým. Kdybychom radši slevu na poplatníka převedli do bonusu, to by těm lidem mohlo něco přinést. Ono to přineslo peníze těm vysoce příjmovým, možná nějaké, ale že to omezilo možnosti rozpočtování bez těch velkých deficitů na dlouhá léta dopředu, to je prostě teď jednoznačný fakt, který víte i vy, i vy, kteří jste pro to hlasovali, protože řešíme problém, který by tady jinak v té chvíli neexistoval.

Teď už v téhle chvíli se musím obrátit ale i na všechny ty, kteří říkali, že tady budou hlídat tu Babišovu vládu, budou tady hlídat rozpočtová pravidla a rozpočtovou zodpovědnost. Pamatujete si, že do voleb kandidovala jedna strana, teď je vládní, která říkala, že by chtěla do konce volebního období dosáhnout rozpočtu, který nebude mít žádné schodky, který nebude mít deficity? A teď budete zvedat, poslankyně a poslanci jmenované strany, ruce pro to, že rozvolňujete rozpočtová pravidla a řítíme se takovým směrem a rychlostí do zdi, jak jsme si neuměli před několika měsíci představit? A teď jsem četl výrok, myslím, že to byl pan ministr Červený, který říkal, ne, možná Boris Šťastný, omlouvám se, nevím, který z nich, který říkal, že teď už není naším úkolem hlídat Babiše. Teď už je naším úkolem hlídat, jestli vláda plní svůj program.

To je dost velká logická přesmyčka a dost velký úkrok stranou, Protože ano, ta Babišova vláda evidentně chce plnit program ve všem jiném než v rozpočtové odpovědnosti, kterou právě Motoristé měli hlídat. To už není jenom neuvěřitelné. To je prostě cesta do směšnosti. A co potom budete vy tady dělat? Budete mačkat čudlíky, budete pro to hlasovat? Odbydete si tady pár hodin diskuse, podíváte se na hodinky, řeknete to už by mohlo stačit, kdyby náhodou byla ústavní stížnost, aby to prošlo, neprošlo tohle budete teď tady dělat? A nebo budete dávat i nějaké argumenty? To, co předvedla paní ministryně na začátku – slyšeli jste tam jiné argumenty než útok na nás? Útok do minulosti? Svádění všeho na tu minulou vládu? Já ne. Vysvětlil nám někdo tady ten proces, který zvolila, proč tohle neprošlo nějakou řádnou diskusí? Proč tady Mojmír Hampl mluví o tom, že rozvolnění fiskálních pravidel je moment, který možná jednou bude zapsán v dějinách české fiskální politiky?

Možná si v rámci svého sebevědomí tahle vláda paní ministryně myslí, že tenhle moment bude pozitivně zapsán v dějinách české fiskální politiky. Já vás chci ubezpečit, že tak to Mojmír Hampl nemyslel. On myslel, že to tam bude zapsáno tím nejčernějším písmem jako zlomový moment pro něco, co do té doby nebylo možné. Jako odstranění něčeho, co nezodpovědné populistické vlády alespoň v určité míře drželo od toho, aby dělaly takovou politiku, kterou plánujete vy. To znamená absolutně nezodpovědného zadlužování naší budoucnosti.

Vy jste tady narážela na naši vládu. No, já rozhodně nebudu, paní ministryně, tvrdit, že se nám všechno povedlo, dělali jsme dobře. Ale právě tyhle pojistky a brzdy drží každou vládu a měly by ji tu vaši v nějakých mantinelech A vy říkáte, ty mantinely nebudou existovat, nebudu je mít. Můžu si půjčovat, jak chci, kdy chci a nebudu to splácet já, ale budou to splácet všechny další vlády. Vy tady děláte past. Vy jste mluvila o Stanjurově pasti, vy ji děláte na všechny další vlády, protože když přijdou další vlády, které budou myslet vážně to, že nebudeme zadlužovat naši budoucnost, no, tak jednoznačně se dostanou do velmi obtížné situace, kdy budou muset splácet, kdy budou muset škrtat, kdy budou muset opět konsolidovat. ***