Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Toto musíme napravit. Neexistuje realistický scénář, jak během jednoho roku snížit deficit na úroveň odpovídající 150 miliard korun bez kolapsu investic, ohrožení zdravotnictví, oslabení bezpečnosti a ekonomické recese. Bez našeho zákona by byl rozpočet nesestavitelný, neměl-li být v rozporu se zákonem. Jedinou alternativou našeho zákona je rozpočtová paralýza. Stát by nemohl investovat, rezignoval by na svou bezpečnost a nebo by měl rozpočet v kolizi se zákonem. To jako právník odmítám.
Chceme snižovat deficity, ale takovou dráhou, která nepošle naši ekonomiku do recese, umožní dostavět tolik potřebnou páteřní dopravní infrastrukturu, která nám neznemožní posilovat vnitřní i vnější bezpečnost. Česko si zaslouží takovou dráhu, která bude respektovat rozpočtovou a hospodářskou realitu. Ne takovou, která vypadá, jako by sem přiletěla z Marsu.
Jinými slovy, řešíme past, nekompetenci nebo lest, do které Českou republiku chytila vláda, která ji paradoxně zadlužila nejvíce v historii této země, která se pohoršuje nad deficity v období covidu, ale sama navrhovala opatření, která by v covidových letech znamenala nejméně o 200 miliard vyšší schodky. Vláda, která se zaklínala provozními úsporami, ale sama je zvýšila o 50 miliard ročně. My jenom ten nepořádek po ní řešíme mimo jiné i předloženým zákonem.
Teď jsem reagovala na věci, které se týkaly tohoto zákona z minulého týdne, protože, jak víte, reagovat jsem nemohla. Vzhledem k tomu, že jste neumožnili – opozice – otevřít rozpravu.
Teď bych si dovolila ještě pár vět na dnešní vystoupení. Poslouchala jsem předřečníky a víceméně problematiky tohoto zákona se týkalo vystoupení, částečně vystoupení pana předsedy Jurečky. No, musela jsem se nadechnout, jednou, dvakrát, třikrát, když jsem ho poslouchala, ale už se mi tep zase zklidnil, takže mohu naprosto v klidu zareagovat.
Pan předseda Jurečka tady hovořil o podání pozměňovacích návrhů, kdy jsem je podala příliš pozdě podle něho, kdy nebyla diskuse. No já si pamatuju na jiný příklad. Já si pamatuju na důchodovou reformu, kde dva klíčové pozměňovací návrhy, které naprosto změnily její obsah, které jsem tehdy nazvala politickým handlem, a to byl návrh ODS, zastropovák, věk odchodu do důchodu na 67 letech, původně tam bylo skoro nekonečno, a druhý byl osekání takzvaných náročných profesí a jejich nárok na předčasný důchod bez sankčních dopadů, říkám to velmi jednoduše o asi 100 000 lidí, což byl zase návrh TOP 09 nebo obráceně. Obráceně. TOP 09 měla KDU, ODS měl jeden a TOP 09 a ODS... KDU mělo jeden a TOP 09 a ODS měly druhý. A já jsem to nazvala politickým handlem, výměnou, kdy byly načteny za deset minut před koncem druhého čtení. Bylo to tak. My jsme se obrátili na Ústavní soud, samozřejmě ze spousty jiných důvodů. Ten jsme nevyhráli, to je potřeba tady říct, je to tak, nevyhráli. A dnes poslouchám, že načtení pozměňovacích návrhů v podstatě x hodin před druhým čtením, kdy se potom o tom debatovalo, kdy jsme měli šestihodinovou, sedmihodinovou debatu na rozpočtovém výboru za účasti představitelů Národní rozpočtové rady, tak to nestačí. Tehdy vám to stačilo a šlo o budoucnost lidí, o jejich životy. Dnes vám to nestačí. Taky jde o budoucnost celé této země. Takže ono to trošku ty příklady nesedí.
Když jsem poslouchala, jak tady chceme sebrat tu budoucnost těm lidem, té naší budoucí generaci, těm našim dětem. Naopak. Naopak my ji chceme zajistit. Tím, že se tu bude investovat do infrastruktury, do bezpečnosti, do zdravotnictví, a tak dále. Ne škrtit, jak jste to naplánovali vy. Ale vy jste to ani nechtěli dodržet. My nechceme lhát. My chceme to postavit pravdivě. A já a naše vláda to unese, tu odpovědnost, kterou s tímto samozřejmě neseme a i tuto složitou debatu, do které nás dostáváte. Ale to nevadí, to je vaše právo, a my to respektujeme.
To znamená, když tady na mě mluví předseda KDU-ČSL, bývalý ministr práce sociálních věcí a vyčítá mi nějak budoucnost, že tady chceme projíst, někdo, kdo okradl důchodce o mimořádnou valorizaci v průměru o 1 000 korun, také jsme skončili u Ústavního soudu a bohužel jsme také prohráli, to je potřeba říct, tak mi tady vyčítat tyto věci, to si myslím, že opravdu kulhá ne na jednu, ale na obě nohy.
Argumentace veřejnými financemi, porovnání těch veřejných financí, to je snad úplně nejhloupější argument, který tu zazněl. Bohužel tu není pan předseda, takže mluvím k nepřítomnému Marianu Jurečkovi. Jak jinak byste to chtěli porovnávat? Vždyť to dělá celá Evropa. Jinak je to neporovnatelné než přes veřejné finance. A říkat je to díky, tam to máte dobré díky výborným přebytkům krajů, měst a obcí.
Já si myslím, že to je také na nějakou debatu, na jiné téma, na jiném plénu, že jste dopustili, že přebytky krajů, měst a obcí jsou 500 miliard. A podle prognózy Ministerstva financí budou do 10 let bilion. To je v pohodě? Jsme s tím v pohodě? No já nejsem. A říkat, že je to dobrým hospodařením? Určitě u některých ano. A patří jim za to dík a respekt. Ale Ministerstvo financí umí spoustu věcí, jeho experti, a umí zanalyzovat, jak to je s promarněným investičním potenciálem. To znamená umí očistit ty přebytky od peněz, které náleží na provoz, které náleží na plánované investice, já tomu říkám zamašličkované, od volných peněz.
Víte, kdo je na tom nejhůř z tohoto pohledu? No, Praha. 170 miliard na účtech leží z těch pěti set. Samozřejmě, že ty peníze s tím volným investičním potenciálem jsou tam obrovské. A kdo nám vládne v Praze? No vy, zástupci opozice, parlamentu.
Doufám, že jsem odpověděla na všechno jak z minulého týdne, tak z tohoto, ale jsem připravena odpovídat dál. A jsem ráda že konečně mohu, protože otevřená rozprava. Děkuju vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní ministryně. Je to tak, je otevřená rozprava. Já vám v této chvíli řeknu, co se bude dít. Zároveň vás vítám. Vyměnili jsme se při řízení schůze. Pěkné dopoledne.
V této chvíli jsou tam čtyři faktické poznámky. Až ty faktické poznámky jaksi skončí, tak jsou dvě přednostní práva, Vít Rakušan a Věra Kovářová, která nahrazuje, moment, která nahrazuje... Která byla pověřena paní předsedkyní. Pak vystoupení zpravodaje, oponentní vystoupení, to je až potom, takže prosím, respektujte to pořadí. A pak jsou přednostní práva se stanoviskem klubu, a teprve poté jsou poslanci, kteří jsou přihlášeni na té obrazovce. Jo, tak jenom takhle, aby bylo jasno, jak je to v pořadí.
Předtím, než pozvu Jana Berkiho, který je první na řadě s tou faktickou, tak přečtu omluvy. Pane poslanče... Ondřej Matěj Havel od 10.35 – pracovní důvody, Matěj Hlavatý od 10.40 – pracovní důvody, Hayato Okamura od 15 hodin – rodinné důvody, Jana Patková do 10.30 – zdravotní důvody, Barbora Pipášová od 9.30 do 11.45 – pracovní důvody, Gabriela Svárovská od 18.40 do 21.30 – pracovní důvody, Michaela Šebelová bere zpět svou omluvu – celý jednací den – pracovní důvody, ale zároveň mi teďka tady zase naskočilo do 14 hodin – pracovní důvody. No, jinak by nemohla mít Věra Kovářová přednostní právo.
Já vám spouštím vaše 2 minuty, pane poslanče.
Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové. Já nebudu s paní ministryní polemizovat o těch věcných argumentech, to, předpokládám, bude součástí té diskuse a rozpravy.
Zaujaly mě tam ovšem dvě věci. Zoufalá teatrálnost, to si dovolím ale teď nekomentovat. Nechť po jejím vystoupení si každý udělá obrázek o tom, kdo zoufale teatrálně vystupuje. ***
