Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jsou to obce, města, kraje. Díky jejich přebytku, díky hospodaření obcí, měst a krajů, které hospodaří zodpovědně, přebytkově, tak se potom může celkový veřejný dluh České republiky v tom mezinárodním srovnání tvářit, že to vlastně je pořád dobré.

Kdyby paní ministryně Alena Schillerová byla zodpovědná ministryně, tak by také řekla a dost a dost návrhů, které znamenají demontáž klíčových opatření v důchodovém systému, které jsme udělali za naší vlády. Ona tu odvahu nemá to říct naplno, tak alespoň říká, zbrzděte ty návrhy z MPSV, zbrzděte sliby, které jsme dávali našim voličům, protože se nám to nehodí, protože kdybychom to schválili všechno letos, tak na to budou reagovat ratingové agentury a ten náklad na ten státní dluh se zvýší okamžitě už pro rok 2027 a vydávané dluhopisy v tom příštím roce. Takže tady se hraje taková dvojí hra, kterou občané úplně neumí sledovat a neznají ten detail. To znamená dají se nesmyslné sliby, které znamenají průšvih pro ty budoucí generace, pro všechny děti a vnoučata těch současných důchodců. Na ně se nahrne daleko větší dluh, daleko větší úroky. Do toho se slíbí celá řada věcí v důchodovém systému, včetně třeba věkově podmíněných valorizací a ministryně financí mlčí. Ministryně financí místo kdyby byla dobrá národohospodářka, tak by řekla: Ano, máme pomáhat tam, kde to je potřeba, budeme se o tom s kolegy z MPSV a ze zdravotnictví bavit, ale nebudeme rozhazovat plošně. Věkově podmíněná valorizace vůbec neřeší, jestli ten člověk ty peníze fakt potřebuje, jestli už tak nemá vysoký důchod, ale přestože pro mnoho domácností to nebudou peníze nutně potřebné, vláda říká, my tam ty peníze pošleme, ale že budou chybět rodinám, rodinám s dětmi, rodinám, které mají děti postižené nebo mají v rodinách někoho postiženého, o kterého musí pečovat, nemají dostatečné finanční prostředky v rámci příspěvku na péči, nemají dostatečnou infrastrukturu, že ty peníze budou chybět třeba ve vědě a výzkumu, to už ta vláda není schopna takto říct. Ale proto, protože se řekly nějaké sliby, proto, protože bylo potřeba nakoupit hlasy voličů před volbami, tak proto teď se tyto věci připravují a jediné, na co se ministryně financí zmůže, řekne, odložte to v čase, uděláme to na konci volebního období, aby nám to v roce 2027, 2028, 2029 tak nezhoršilo rating a hned to neprodražilo financování státního dluhu, taková je realita. Já to překládám do těch praktických dopadů. A dneska si můžeme veřejně přečíst, že Evropská komise se ptá vlády nejenom na to, jaká bude trajektorie zadlužování, ale jak to myslí i s těmi změnami v důchodovém systému, to zajímá Evropskou komisi, to zajímá ratingové agentury, ale to má zajímat každého občana. Ale hlavně by to mělo zajímat každého zodpovědného, alespoň trochu příčetného ministra nebo ministryni financí, který nejede ve stylu po mně potopa, který nejede ve stylu dostal jsem zadání, s šéfem se nediskutuje a nejsem schopná v rámci vlády říct, že máme nějaký plán, který neznamená jenom jedinou cestu, větší a větší deficit a větší a větší dluh, protože to je jediný plán, který má paní ministryně financí, proto tady je tento návrh zákonů na té mimořádné schůzi, který máme projednávat.

Jediný plán je schválit zákony, schválit zákon, který bude znamenat větší zadlužení České republiky. Vždyť se podívejme, tady není žádná konkrétní smysluplná reforma, která by vedla k tomu, že umíme něco udělat s mandatorními výdaji. My za vlády Petra Fialy jsme tyto reformní kroky dělali. Já jsem je jako ministr práce a sociálních věcí dělal a snažil jsem se je dělat zodpovědně, solidárně, solidárně. Solidárně v tom slova smyslu, že jsme pamatovali na ohrožené skupiny, na lidi, kteří mají nejnižší důchody. Minimální důchod se zvýšil z 10 na 20 procent. Výše průměrné mzdy. Zavedli jsme a udrželi jsme výchovné, přidali jsme rodinný vyměřovací základ, přidali jsme ocenění za péči nejenom o děti, ale i o osoby, které potřebují péči a pobírají příspěvek na péči. Pamatovali jsme vdovy a vdovce, to znamená, ta důchodová reforma měla pro statisíce lidí v této zemi opravdu velký solidární a sociální efekt, ale zároveň jsme řekli, že i solidarita má mít také hranice a zodpovědnost. A udělali jsme kroky, které vedly k tomu, že dneska tato vláda v letošním roce bude mít přebytek na důchodovém účtu až plus 20 miliard korun.

Jenom připomenu od roku 1996, kdy se to sleduje, naprosto jednoznačně saldo důchodového účtu České republiky, tak máme za sebou 7 let, kdy jsme byli v přebytku. Zbývající období jsme byli vždycky v deficitu a ten deficit kumulovaný je minus 578 miliard korun. Teď letos tato vláda bude mít asi rekordně nejvyšší přebytek na důchodovém účtu. A proč? Protože jsme udělali klíčové změny v důchodovém systému průběžného pilíře. Kdybychom se chovali jako vláda Aleny Schillerové, Andreje Babiše, tak tady letos žádný přebytek na důchodovém účtu nebude, byl by tady minus, byl by tady minus 15 až 20 miliard korun. To už ta vláda neřekne. A co je průšvih? Že ty peníze vezme a rozfrcá je úplně v běžných výdajích. Místo aby ta vláda řekla, máme-li přebytek na důchodovém účtu, tak ten přebytek necháme třeba na krytí budoucích deficitů na tom zvláštním důchodovém účtu.

Ne, ta vláda ten zvláštní důchodový účet ruší. Už žádný nechce mít. Místo, aby ta vláda řekla, máme přebytek 15 až 20 miliard korun, budeme to investovat na budoucnost, na zajištění potřeb lidí, kteří budou potřebovat sociální a zdravotní péči s ohledem na stárnutí populace už za tři, čtyři, pět let. Ne, nic takhle zodpovědného národohospodářského od té vlády a od ministryně financí neslyšíme a uslyšet ani nemůžeme. To znamená, ta vláda nemá žádnou vnitřní disciplínu, aby řekla, někde musíme udělat opravdu jasné rozumné reformní kroky. Jediné, co říkají, uděláme další výdaje v důchodovém systému, v jiných částech státního rozpočtu, rozdáme peníze plošně z vrtulníku a uděláme tedy to EET, kde jestli to bude sedm nebo 8 miliard korun, nevím, jestli nás to tedy vytrhne. No, nevytrhne. Tak já tady upozornil na ty souvislosti, které v té pěně nebo mlze mediálních různých kauz úplně zapadají. Ani novináři nestíhají pokrývat. My přijdeme minulý týden na tiskovku, mluvíme tam o tomto zákonu a novinářské dotazy se ubírají úplně k jiným tématům, které za půl roku, za rok, za dva nebudou nikoho zajímat, ale deficity a zadlužení tohoto státu tady už bude jednou provždycky a proto považujeme za klíčové, abychom z opozice jasně pojmenovávali ty věci, říkali ty důsledky, říkali na koho dopadnou, v jaké výši a to, že prostě tato vláda nemá tu vnitřní odvahu, disciplínu opravdu dělat i potřebné nutné změny. Ano, podotýkám někdy do určité míry i nepopulární. Co mně vadí ale hodně. Tak teď budu mluvit procesně, protože ano, už tady padají argumenty, které určitě bude posuzovat, předpokládám za pár měsíců Ústavní soud, my rozhodně podpoříme a budeme se chtít spolupodílet na tom opravdu kvalitním podáním k Ústavnímu soudu, pokud tento návrh balíků zákonů projde touto Sněmovnou teď v příštích dnech, protože doporučuju a i novináři a široká veřejnost ať se podívá, kdy vlastně na první pohled ten příběh začal nevinně. Je tady nějaká nutná implementace evropské legislativy, která se týká rozpočtových pravidel. Tak začal příběh v loňském roce. Říká se tomu takzvaná transpoziční novela. Takto Ministerstvo financí připravilo ten návrh, takto ho ještě paní ministryně vlády Alena Schillerová přinesla na vládu. Pořád to byla, řekněme, z velké části ta transpozice. Ale – a teď poslouchejte ty časy. Patnáct, šestnáct, sedmnáct hodin před druhým čtením poslankyně Alena Schillerová a její kolegové z vlády a z vládní koalice jako poslanci načetli pozměňovací návrhy, který zásadním způsobem z toho už nedělají transpozici evropské legislativy. Ta už je tam dneska v menšině ta evropská legislativa, ale dělají z toho opravdu vládní návrh zákona měnit poslaneckými návrhy, který znamená zákon o zadlužování České republiky, tak je správné pojmenování toho, co se děje. A já to říkám proto, že jestli mně něco vadí na tom, že opravdu na to není prostor a dělá se to naprosto legislativně špatně, tak je několik věcí. Předloží se na vládu podstatně jiné zdůvodnění toho, proč ten zákon jde do legislativního procesu, vláda se ve svém záměru, který potom předloží v pozměňovací návrzích ve druhém čtení, vyhne připomínkovému řízení účelově, předloží to tady v předvečer jednání ve druhém čtení a připomínám a my to uvedeme potom do té argumentace Ústavnímu soudu, to není pozměňovací návrh na jednu A čtyřku, to jsou pozměňovací návrhy, které mají opravdu významný počet stran. A na druhý den v 9 hodin začíná schůze k druhému čtení. ***