Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Dovolte mi jednu poznámku. Vy se možná snažíte tvářit, že jde jen o peníze. Jenže peníze v tomto případě nejsou neutrální. Peníze jsou moc. Kdo rozhoduje o financování, ten má potenciál rozhodovat i o atmosféře, o tlaku, o mantinelech, o odvaze. A jestliže chcete, aby o základním financování médií veřejné služby rozhodovala politická většina, pak se nemůžete divit, že veřejnost v tom vidí pokus o podřízení těchto institucí státu. A ta veřejnost to už dává hlasitě najevo. A já jim za to moc děkuju.
A je to veřejnost jak odborná, tak laická. A veřejnost má v tomto pravdu. Má pravdu, když má podezření. Má pravdu, když se obává. Má pravdu, když čte o vašem návrhu a dá si jej do souvislostí. Protože izolovaně se možná dá tvrdit, že každé jednotlivé opatření je vlastně svým způsobem nevinné, jenom drobná úprava, jenom výjimka, jenom technická změna, nová definice, nový model, nový vztah ke státu, nová rozpočtová logika, jenom jedno ukřiknutí moderátora.
Ale ve skutečnosti se to musí číst dohromady. Když to čtete dohromady, vyjde vám z toho jediný obraz. Obraz vlády, která chce média veřejné služby finančně oslabit, právně rozvolnit, politicky přiblížit státu a psychologicky zastrašit.
Já říkám jasně, my tohle nedovolíme bez boje. My to nenecháme přejít mlčením. My budeme každou tuhle věc pojmenovávat pravým jménem. A jsem rád, že to dělá i široká veřejnost. Když někdo říká změna financování, ať se ví, že jde o převod pod státní rozpočet a zestátnění. Když někdo říká úleva vybraným skupinám, ať se ví, že jde o nekompenzovaný výpadek příjmů, tedy zatnutá sekera v průběhu fiskálního roku. Když někdo říká efektivita, ať se ví, že ve výsledku půjde o méně tvorby, méně pořadů, méně zpráv z regionu a méně nezávislosti. Když řekne někdo moderátorovi, dávejte si na to pozor, ať se ví, že to v kontextu chystaného zestátnění financování působí jako vzkaz, který překračuje meze demokratické kultury.
Opravdu vám nevadí, že se zároveň veřejně oznamuje nekompenzované snižování příjmu v průběhu rozpočtového roku? Opravdu vám nevadí, že vedení obou institucí varuje před propouštěním a omezováním tvorby? Opravdu vám nevadí, že novinářské organizace, zaměstnanci, odborná veřejnost i ta laická před tímto modelem stejně jako my varují?
Jestli vám to nevadí, pak je problém ještě větší. Protože pak už nejde jen o špatný zákon. Pak jde o cynické pohrdání samotným smyslem veřejné služby. A veřejná služba není luxus. Není to ozdoba státu. Není to něco, co si ponecháváme jen tehdy, když zbudou peníze. Veřejná služba v médiích je základní infrastruktura demokracie, stejně jako nezávislé soudy, stejně jako férové volby, stejně jako svobodná soutěž politických stran. Bez ní se společnost rozpadá do chaosu, manipulace a mocenských monopolů.
A kdo si myslí, že slabá média veřejné služby nahradí trh, nějaký algoritmus nebo sociální sítě, ten buď nerozumí dnešnímu mediálnímu prostředí, nebo záměrně mlží. Nenahradí. Nenahradí investigativitu, nenahradí regionální servis, nenahradí vysílání pro menšiny, nenahradí krizové zpravodajství, nenahradí obsah pro děti, nenahradí kulturní a vzdělávací roli, nenahradí archivní a historickou paměť instituce.
A co je ještě horší? Když média veřejné služby oslabíte, nezískáte větší svobodu. Získáte... (Poslanec Babka nahlas zívá a vzdychá.) Ano, je to k uvzdychání. Ano. Získáte větší prostor pro oligarchizaci mediálního prostoru, pro koncentraci vlivu a pro mocenské zkratky.
Říkám to znovu, ač se vám to nelíbí. Jde o likvidaci veřejné služby. Ne nějakým vypnutím vysílače, ale rozkladem podmínek, na kterých stojí její skutečná nezávislost. Nejprve seberete prostředky, pak vytvoříte závislost, zpochybníte legitimitu, přiškrtíte provoz, vyvoláte krizi. A pak nabídnete nové řešení. To není česká inovace. Tohle je známý politický manuál.
Média veřejné služby nejsou číkoliv. Ani vaše kořist. Nejsou to instituce, které jste zdědili z vládních funkcí. Nejsou to trofeje pro vítěze voleb. Nejsou to servisní organizace vašeho kabinetu. Patří totiž veřejnosti. A slouží veřejnosti. A takto nemluví jen opozice. Nemluví tady jen ti, kdo před tímto návrhem varují z politických lavic. Teď už mluví i samotné instituce, odborná veřejnost, ale i umělci, studenti. A prohlášení těch institucí, kterých se to týká – vydaly společné prohlášení, vyjádření – je naprosto zdrcující.
Česká televize a Český rozhlas v tomto svém společném stanovisku jasně říkají, že vládní návrh nepřináší žádnou promyšlenou koncepci ani žádnou deklarovanou modernizaci, ale naopak celou řadu nejasností v úplně základních otázkách řízení, fungování a postavení médií veřejné služby.
A říkají ještě něco závažnějšího, že návrh neposkytuje dostatečné záruky pro skutečně nezávislou existenci obou institucí, že je vnitřně nekonzistentní, že trpí zásadními legislativními nedostatky, že místo posílení stability a důvěryhodnosti otvírá prostor pro právní nejistotu, vnější tlaky, oslabení redakční autonomie. To už není opoziční interpretace. To je stanovisko samotné České televize a samotného Českého rozhlasu.
Jinými slovy ti, kteří mají podle tohoto zákona dál zajišťovat veřejnou službu, sami říkají, že ten návrh jejich existenci neposiluje, ale destabilizuje. Sami říkají, že to není modernizace, ale právní a institucionální rozvrat. Sami říkají, že návrh nebuduje větší jistotu, ale větší nejistotu.
A já se ptám, co ještě chcete slyšet? Koho ještě chcete přesvědčovat, že je všechno v pořádku, i když samotné dotyčné instituce, ale i široká veřejnost říkají opak?
A teď prosím, poslouchejte. Tohle je velmi zásadní. Česká televize a Český rozhlas upozorňují, že návrh fakticky ruší její dosavadní zákonné zřízení, ne že je jen novelizuje, že upravuje jednu část financování, technicky mění nějaký jeden mechanismus. Oni říkají, tento návrh fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení obou institucí. A tím podle nich vzniká právní nejistota ohledně stávajících právních vztahů, tedy ohledně toho, na čem ty instituce stojí, jaké mají právní postavení, jaké mají vztahy, práva, závazky a pravidla fungování. ***
