Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Klíčový problém ale není jen ve výši financování. Je v principu. Navržený systém znamená, že vláda, respektive parlamentní většina bude moci kdykoliv rozhodnout o financování médií veřejné služby. To znamená jediné – praktická moc, politická moc prakticky získává nástroj tlaku a není potřeba ho ani použít. Stačí, že existuje. K tomu připočtěme další prvky toho vládního návrhu. Rušení memorand, vládní definice veřejné služby, zavádění hierarchie obsahu, oslabování kontrolních mechanismů. To všechno dohromady vytváří systém, kde nejsou jasná pravidla, rozhoduje výklad a ten výklad bude bohužel vždy politický.
A podívejme se mimo tuto Sněmovnu, protože to, co se děje kolem médií ten obrázek jen doplňuje. Vidíme čím dál častější útoky na novináře. Vidíme tlak na moderátory ve veřejném prostoru, vidíme snahu diskreditovat redakce. To je atmosféra, ve které se tato pseudoreforma odehrává.
Další věc, která to celé dokresluje. Zaznívají výroky, a slyšeli jsme to tady od, je to cíl, místopředsedy Poslanecké sněmovny Patrika Nachera, že dojde ke zrušení poplatků nebo části poplatku a bude to schváleno do tohoto podzimu. No, já o tom trochu pochybuji, protože ten návrh byl slibován už před měsíci, byl slibován před čtrnácti dny a pokud se nemýlím, díval jsem se zhruba před hodinou, tak v systému není doposud, což je dobře. Já doufám, že nebude nahraný nikde. Ale to dokresluje, jak je to promyšlená koncepce. Na začátku byl politický slib, nejdříve slib, pak teprve hledání řešení. A to není odpovědná politika. To je experiment na základech, na páteři veřejné služby.
Když to všechno spojíme, podfinancování, závislost na státu, oslabení pravidel, tlak na novináře, politické zásahy do systému, takto vzniká jeden celek a ten celek ...(Předsedající vstupuje řečníkovi do řeči.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče, vím, že opět nebudou úplně populární, ale znění toho čl. 97 je Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem, poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního rozhlasového vysílání. Osobně mám pocit že se vzdalujeme obsahu tohoto znění, které nám předložil Senát.
Poslanec Jan Jakob: Pane předsedající, já se omlouvám, nevzdalujeme se obsahu. Já tady popisuji ten významný kontext v současné době a je důležité ho popsat, vykreslit ho velmi precizně proto, aby i vládní politici, ale i široká veřejnost pochopila, proč Ano.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, promiňte, že vám opět skáču do řeči... (Poslanec Jakob mluví současně s předsedajícím.)
Poslanec Jan Jakob: Proč předkládáme pozměňovací návrh a to je účel druhého čtení. Takže nechte mě dál hovořit.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, na to máte samozřejmě právo. Promiňte, že vám skáču do řeči, ale prosím, aby se to opravdu vztahovalo k NKÚ. Děkuji.
Poslanec Jan Jakob: Ano, vztahuje se to k NKÚ, vztahuje se to k pozměňovacímu návrhu a je důležité, aby tady jasně zazněl ten kontext, proč ten pozměňovací návrh jako zástupci všech opozičních stran předkládáme. A já jsem říkal, ano, budu delší, protože je to poměrně bouřlivé téma a v tom vládním chaosu v oblasti mediální legislativy, tak je potřeba tomu dát trošičku jasno. Omlouvám se, čím víc mi do toho budete zasahovat tím to bohužel bude trochu delší.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon moje povinnost je upozornit, pokud se vzdalujeme od tématu. Děkuji. (Poznámky ze sálu.)
Poslanec Jan Jakob: Jaké vyhrožování? Když to tady musím takhle obhajovat a prosím, aby na mě nepokřikovali kolegové z lavic. Žádné vyhrožování to není, to je fakt. Když tady budu muset opětovně zdůvodňovat, proč tady ten široký kontext musím vysvětlit, tak to přirozeně bude další. Já s dovolením budu pokračovat.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, promiňte, ať opravdu z toho vycouváme, ať tady není nějaká zbytečná animozita mezi námi. Prosím, aby nezasahovali do řízení poslanci, k řízení je určen předsedající. A vás prosím a žádám, abyste se tedy držel toho, co máme v jednacím řádu a držel se co nejblíže k tématu, které předložil Senát. Děkuji.
Poslanec Jan Jakob: Ano, to téma, já se ho pevně držím a je to problematika médií, veřejných služeb, to je neoddiskutovatelné. Takže zpět se vrátím k tomu, co vám chci říct, když to všechno spojíme. Podfinancování, závislost na státu, oslabení pravidel, tlak na novináře, politické zásahy do systému, tak vzniká jeden celek a ten celek má jasný výsledek: slabá, závislá, ovladatelná média. A to nakonec znamená jediné, oslabení demokracie. Tohle je debata o tom, jestli chceme svobodná média. A já říkám zcela otevřeně, budeme o tom tady mluvit, budeme o tom mluvit veřejně a budeme to opakovat tak dlouho, dokud si neuvědomíte, co děláte. Protože tohle není reforma, to je plán na likvidaci médií veřejné služby.
Teď mi dovolte ještě navázat a ten obraz doplnit o další skutečnosti, které mezitím vyšly najevo a které činí celou situaci ještě daleko alarmující, daleko výmluvnější a daleko nebezpečnější. Protože když jsem zde dříve mluvil o likvidaci médií veřejné služby, mnozí z vás se tvářili, jako by šlo o opoziční nadsázku, jako by šlo o nějakou přemrštěnou metaforu, jako by šlo o politicky ostrou formulaci, která má zaujmout, ale neodpovídá realitě. Jenže realita nás od té doby znovu a znovu přesvědčuje, že to žádná nadsázka není. Naopak události posledních týdnů a dnů ukazují, že obavy z politického tlaku na média veřejné služby byly zcela oprávněné a že ten tlak se už dnes odehrává přímo před našima očima. Tady totiž nejde jen o paragrafy. Nejde jen o grafy a tabulky. Nejde o řádky rozpočtu. Jde také politickou kulturu. Jde o způsob, jakým se představitelé moci chovají k novinářům. Jde o to, jaký signál vysílají směrem k veřejnosti. A jde o to, co se stane, když těm samým politikům dáte do ruky ještě přímou kontrolu nad peněžním kohoutkem, protože v takové chvíli se z arogance stává – nejde o přecitlivělost novinářů, tady nejde o profesní ješitnost. Tady jde o princip. Média veřejné služby musejí být schopna klást nepříjemné otázky komukoliv. Vládě, opozici, prezidentovi, ministrům, předsedům stran i předsedům klubů. A politik, který neunese nepříjemnou otázku, reaguje na ni mocenským tónem, ve skutečnosti neútočí na jednoho moderátora. Útočí na princip svobodné kontroly politické moci. A jestliže tyto útoky přicházejí paralelně s návrhem, který činí veřejnoprávní média existenčně závislými na státu, pak už se nebavíme o náhodě. Bavíme se o modelu, bavíme se o systému. Bavíme se o nebezpečném směru.
A já chci říct zcela jasně. Média veřejné služby nejsou žádný odbor ministerstva. Moderátoři nejsou žádní podřízení vlády. Šéfredaktoři nejsou žádní referenti kabinetu. ***
