Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Já jsem měl na starosti dopravní infrastrukturu a snažil jsem se o to, aby tam šlo co nejvíce investic, ale vydělit je z těch sledovaných procent výdajů, respektive deficitu veřejných institucí vůči HDP, znamená jenom jedno. Dál si rozšířit možnosti pro růst mandatorních výdajů. Takhle to stojí.
Všechno, co zahrnují vaše předvolební sliby a dosavadní rétorika, přesně k tomu směřuje. To, že počítáme s investicemi, že je musíme započítávat do celkových výdajů státního rozpočtu, protože se pohybujeme pořád ve schodkových rozpočtech a všechno, co je navíc, si půjčujeme. To, kam směřuje tahle vláda – protože se tím také netajíte... Pokud říkáte 3 procenta, nominálně, to znamená nejenom v roce letošním, ale i v dalších letech, položky mezi 300 a 400 miliardami korun, to je nominální hodnota deficitu, ke kterému se tak blahosklonně vyjadřujete, jakože vlastně k možnému a ještě přijatelnému.
Pojďme si to přepočítat. V letošním roce zaplatíme na dluhovou službu 110 miliard korun. To je obrovský balík peněz. Pokud by dál rostlo zadlužování s výhledem do 3 procent deficitu veřejných institucí vůči HDP, tak na konci tohoto vládního období to bude 200 miliard korun. Připomenu jedno období, kdy chci zároveň zdůraznit i pro všechny, kteří vaše slova ráno brali vážně, že tomu není možné věřit, protože podle ovoce poznáte je, a my, Česká republika a občané České republiky, mají zkušenost s tím, jak se odehrávalo hospodaření České republiky v roce 2020 a 21.
Vy jim řeknete, byla covidová doba. Respektuji. Bylo potřeba nejenom v České republice, ale i v dalších státech udělat celou řadu neobvyklých kroků. Ale za ty dva roky jste prohloubili dluh státu o víc než 800 miliard korun. Když se potom věnoval Nejvyšší kontrolní úřad sledování toho, jak to vlastně bylo, jestli to bylo celých 800 miliard korun skutečně spojených s covidem a s pomocí po covidu, tak Nejvyšší kontrolní úřad říká: No, 300 miliard z toho rozhodně s covidem nesouviselo.
Pokud tímhle způsobem přistupujeme k výdajům státu, tak je to fakt na pováženou a znamená to, že reálně hrozí České republice dramatický propad. Dramatický propad do dluhů, dramatický propad a zvyšování schodků. Proč je to nebezpečné? Nebezpečné je to především proto, že tím ohrožujete jednak budoucí generace, ohrožujete tím ale i stávající situaci.
Mě vlastně hrozně mrzí, že ti, kteří teď tady seděli, poslouchali špatné zprávy o výhledu české ekonomiky pro budoucnost. Přitom současný stav, jak jste tedy před volbami říkala, spálená země, tak po volbách jste rychle konstatovali, že je to vlastně dobré. Teď se ukázalo, že Česká republika je mezi 20 nejúspěšnějšími státy světa. To má ke spálené zemi neskutečně daleko. Ale na druhou stranu, pokud ordinujete té zemi takovýto rozpočtový armagedon, tak reálně rezignujete na snahu a základní ambici posouvat Českou republiku výš.
Pojďme se podívat dál k tomu, co Česká republika zažívala a co nám v tomhle směru hrozí. My jsme se tehdy skutečně propadali v letech 2020 a 21 do mnoha set miliardového schodku. Když jsme přebírali v roce 2021, 2022, Českou republiku, tak návrh schodku státního rozpočtu byl bezmála 377 miliardy korun. Podařilo se poměrně rychle rozpočtovou změnou, zásahy, snížit ten schodek ve výsledku. Po krocích, které jsme udělali v souvislosti s energetickou krizí, se nakonec ten schodek vyšplhal na necelých 317 miliard korun. I to ukazovalo na reálnou snahu a výsledky, které nemůžete zpochybnit. Tak to prostě bylo. Startovali jsme s horšími podmínkami a dokázali jsme je zlepšovat jak v roce 2022, tak v roce 2023, v roce 24 i 25.
Nikdo nemůže zpochybnit trajektorii zmenšování deficitu a přál bych si aby bylo to snižování ještě vyšší, ale zároveň při zvyšování investic a zároveň při nezbytné pomoci domácnostem i energeticky náročným podnikům. Tohle bylo maximum dosažitelného. Ten výsledek tady je jasně vidět. Pokud na tohle, paní ministryně, útočíte, pokud útočíte na snižování deficitů a ordinujete České republice pravý opak, pak se dopouštíte fakt reálného faulu. To už není jenom o rozbité kalkulačce, to je o totálně neodpovědném zacházení s Českou republikou.
My jsme zažívali hromady slibů o tom, co Česká republika má dělat. Teď se to vrací znovu, protože na jedné straně přinášíte EET 2.0. Původní představy, sliby, které jsem zaznamenal v předvolební kampani, bylo 30 miliard střízlivě. 14,4 je poslední odhad. Ale vedle toho děláte kroky, které z tohohle akademického výnosu tak najednou ukrajují a ukrajují dramatickým tempem. Takže i podle relevantních ekonomů už teď jsme vlastně – pokud vezmeme výnosy, ty potenciální, a proti tomu všechny možné sliby ohledně návratu některých výjimek, ohledně například návratu vyšších slev na jízdném, a tak dále a tak dále – tak už z toho vlastně nezbylo nic ve prospěch odpovědnějšího hospodaření České republiky. Takže žádný rozdíl 30 miliard, ale ve skutečnosti, jestli to vůbec půjde do plusu, tak to bude v řádu stovek milionů korun.
Tady se ozývá z vašich úst – nemistrujte mě – na adresu Mojmíra Hampla, na adresu každého, kdo dovolí vyslovit nějakou kritiku. Za mě pořád zůstávám u velmi jasných argumentů, u konkrétních čísel, která se objevují jak v těch návrzích, ke kterým se vracíme, když vyhodnocujeme fungování české fiskální politiky a fungování Ministerstva financí. To, co přinášíte, co nám navrhujete, představuje – jdu tady do finálního shrnutí – znamená opravdu ústavní rošádu. Znamená to, že berete reálné kompetence Poslanecké sněmovně a usurpujete si část toho, co přísluší zákonodárnému sboru v okamžiku, kdy za gumových podmínek říkáte, že můžete rozhodovat nebo budete moci rozhodovat až o 240 miliardách korun. Hovoříte a navrhujete únikové položky, které jsou vysoko nad rámec toho, s čím může v současné Česká republika pracovat.
Co je nebezpečné a na co upozorňují ekonomové, že tím reálně, ale naprosto reálně, rezignujete na ambici šetřit, protože pak vám tahle situace umožní navyšovat dál mandatorní výdaje a zvyšovat spotřebu státu. Slova o úsporách, to je fakt jenom chiméra, nikdy se ve vašem případě nedostavovaly. Tady ta čísla, ty grafy, to jasně ukazují. Jak máme věřit někomu, kdo tady jenom deklaruje, že se nezvýší deficit veřejných institucí nikdy nad 3 procenta, když spolu s tím ukazuje, oč mu jde, v podobě rozšiřování únikových položek, v podobě výjimky na výdaje ve výši 10 procent, 240 miliard korun? To přece nedává smysl.
Pokud byste to myslela vážně, tak s tímhle nemusíte nikdy přicházet. Ale to, co je nebezpečné, je reálné uvolnění stavidel a to, že... Myslím, že tohle zná každý z domácnosti. Každý úsporný rozpočet je z principu napjatý. Nemůže být jiný, pokud chcete šetřit. Ale to, co si připravujete, je naopak snaha prostě nešetřit, vytvořit si podmínky, ve kterých nemusíte šlapat po ostatních rezortech, aby šetřily, protože v okamžiku, kdy tam budou únikové doložky, tak splníte ta 3 procenta. Jedna dvě je splníte na úkor budoucích generací. To vám reálně vyčítám a reálně se toho obávám.
Ukazuje se to na každém kroku. Ukazuje se to na přístupu i například k návrhu EET 2.0, kdy spolu s tím naplňujete některé předvolební sliby a reálně místo toho, abyste ty finanční prostředky, které třeba získáte, investovali, abyste připravili lepší podmínky pro Českou republiku, tak jenom naplňujete předvolební sliby. Populistické předvolební sliby, protože například zvýšení slevy na jízdném neznamená nic jiného než neodpovědný krok. Už v současné době Česká republika – vy to nepochybně, paní ministryně, velmi dobře víte – vydává v porovnání s ostatními evropskými státy na veřejnou dopravu vůči HDP nejvíc finančních prostředků. ***
