Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
Zase ještě na úvod k tomu tématu – včera tisíce lidí vyjádřily podporu České televizi a Českému rozhlasu, vyšly ze Staroměstského náměstí před budovu Českého rozhlasu. Já, protože jsem byla v Poslanecké sněmovně, neúčastnila jsem se, tak jsem jenom viděla záběry na sociálních sítích. Ale opravdu, tisíce lidí vyjadřovaly podporu zaměstnancům České televize, Českého rozhlasu, zpívaly hymnu.
A zase – včera jste se tady zaklínaly jako vládní koalice, jak slyšíte hlas lidí, slyšíte hlas lidu, tak já věřím, že vyslyšíte volání občanů této země poté, že stojí na straně médií veřejné služby, že jsou připraveni hájit jejich nezávislost a jsou připraveni za jejich nezávislost bojovat.
My jako Starostové jsme připraveni dělat tady v této Poslanecké sněmovně úplně to stejné. A proto, že ta situace je nejistá, my nevíme, co aktuální vládní koalice připravuje – protože to je podobné jako se vším, všechno podáváte poslaneckými návrhy, vypouštíte různé balonky, odvoláváte, co jste odvolali, slibujete, co jste slíbili a neslíbili každý den to vyjádření je jiné – tak v atmosféře této nejistoty, přestože my jsme se v minulosti stavěli ke kontrole toho hospodaření České televize a Českého rozhlasu ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu pozitivně – protože se svěřenými prostředky se má nakládat hospodárně a kontrola NKÚ může k takovému způsobu hospodaření vést a měli jsme tento bod sami i ve volebním programu – tak aktuálně v té dané situaci, která je, přestože jsme dříve rozšíření pravomocí NKÚ podporovali, tak v současné situaci nechceme dělat žádné zásadní změny kvůli plánu koalice na změnu financování České televize, Českého rozhlasu. Je to prostě nejasné. Chcete jim (přiškrtit?) kohoutky. Za nás je to jednoznačně cesta k zestátnění médií veřejné služby, což je pro nás naprosto nepřijatelné. My určitě budeme v rámci opozice jednat o tom, jak dále s tímto zákonem naložit, ale pokud tam nebudou změněny některé parametry, neumím si představit, že bychom v tuto chvíli jako Starostové tento návrh předložili.
Vyzývám vás tedy, abyste dali ruce pryč od nezávislých médií veřejné služby, protože jsou základním pilířem demokracie. Jejich finanční ovlivňování skrze politiky by naprosto zásadně podkopalo pevné nohy našeho demokratického státu a myslím, že to by si nikdo z nás nepřál.
K ostatním věcem se vyjádřím v rámci projednávání jednotlivých bodů programu. Nyní nechám prostor dalším kolegům. Děkuji vám tedy za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Dalším přihlášeným je předseda ODS pan poslanec Martin Kupka. Máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč tu teď stojím? Je úplně jasné, že to, o čem dnes máme rozhodovat, rozhodně není nějaká rutinní transpoziční novela. Tím, co jste do ní nanosili – a zejména vy (Pokyne rukou k ministryni Aleně Schillerové.) jako ministryně financí – se z toho stalo obrovské téma a útok na odpovědné hospodaření České republiky a říkám to s veškerou vážností.
Já jsem poslouchal pozorně to ranní vystoupení. Bylo pozoruhodné, že z vysvětlování věcných argumentů se stala, podle pravidla nejlepší obrana je útok, tak se vlastně stalo nálepkování. Útok nejenom na předchozí vládu, předchozího ministra financí, ale třeba také na Národní rozpočtovou radu a na Mojmíra Hampla. Je to obvyklá figura, protože samozřejmě, když se to hodí, tak poznatky Národní rozpočtové rady se v tomto směru podtrhují, vynášejí do nebe, a když se to nehodí – jako v tomhle případě – tak se nálepkují a naopak ponižují s přezíravostí paní ministryni vlastní. To najednou zaznívá opakovaně i v různých článcích: Nemistrujte mě.
Tak já vystupuju s tím, že vás v žádném případě nechci mistrovat, nepovyšuju se nad vaše vystoupení, ale přísluší mi jako opozičnímu poslanci věcně a jasně kritizovat návrh, který jste přinesla a zároveň podívat se zpátky na to, jaké byly kroky v tom předchozím období vládním, když jste vy byla ministryní financí, a čemu Česká republika čelila a jak vypadaly tehdejší rozpočty.
To nejzávažnější, co vyčítám tomu návrhu, je snaha odvést reálnou roli Poslanecké sněmovny směrem k jakémusi otrokovi Ministerstva financí, protože o klíčových položkách podle toho ustanovení bude moci rozhodnout vláda, nebo dokonce o ní budete moci rozhodnout vy jako ministryně financí – o 10 procentech výdajů, v letošním roce 240 miliard korun. To je úplně reálně snaha zákonodárné moci vytáhnout z její konkrétní kompetence velmi významnou část. To by opravdu znamenalo, že tu sice můžeme hlasovat o rozpočtu, ale když vy uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, 240 miliard bude hned jenom ve vaší kompetenci bez toho, aniž by o tom zákonodárný sbor rozhodoval.
V čem je to tak závažné? V čem je to tak zásadní? No, protože právě zákonodárný sbor vychází z voleb lidí a rozhodování o rozpočtu není jenom jen tak ledajaká věc. V ní se právě musí promítat rozhodování lidí o tom, komu dali důvěru. A ta snaha tímhle jednoduchým krokem – 240 miliard přenést do kompetence ministryně financí nebo ministra financí – je fakt reálný útok na ústavní pořádek a vyvážení vah a protivah české demokracie. Prostě to tak je. Je to ústavní převrat na splátky – 240 miliard korun, když uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, šup a budou v rozpočtu chybět. Respektive, co se stane – ještě o to víc se zadluží Česká republika.
Pojďme se na ten princip podívat ještě blíže – 10 procent výdajů bez souhlasu Sněmovny, tak se to jmenuje. A proč tenhle krok tolik vyčítám? No, protože je navíc formulován totálně gumově.
Pojďme si přesně popsat, oč tam vlastně běží, za jakých okolností by vláda, potažmo ministryně financí, mohla rozhodnout o 240 miliardách korun. Pro představu těch, kteří se teď tady dívají (Vzhlédne a pokyne k levé galerii.) 240 miliard korun v roce, je například mnohem víc, než kolik dáváme na dopravu jako Česká republika prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Je to jenom o něco málo méně, než jde každým rokem do školství na vzdělávání. Je to obrovská suma peněz a v tom návrhu zákona je to formulováno tak, že stačí, když vláda rozhodne o tom, že platí zhoršená bezpečnostní situace. Nemusí být vyhlášen mimořádný stav, dokonce se to opatření nevztahuje jenom na článek 5 Severoatlantické smlouvy, kde se bavíme o tom, že v případě, že by někdo zaútočil na členský stát, tak pochopitelně podle principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“ budeme muset sáhnout hlouběji do kapsy a budeme se muset bránit a budeme muset bránit naše partnery. Ale ta mimořádná nebo zhoršená bezpečnostní situace je spojená i s článkem 4 a tam už se bavíme jenom o takzvaných společných konzultacích.
Jenom za poslední dva roky byly společné konzultace vyhlášeny několikrát. Ne v případu, kdy nepřítel zaútočil na území Severoatlantické aliance třeba vlastními letouny, ale i v okamžiku, kdy například došlo o neúmyslný – aspoň pevně doufám v případě Ruska neúmyslný – dopad těch dronů na území Polska. Tohle byly příklady takzvaných společných konzultací. Tak to bude znamenat nově, že když uznáte, že už ty konzultace proběhly nebo probíhají, takže šup – 240 miliard navíc bude možné rozhodnout z pozice ministryně financí jeden konkrétní člověk.
Tohle je velmi vážná situace – gumové varování a ještě navíc pouze demonstrativní výčet, protože dokonce ani není řečeno jasně, v jakých případech je možné to využít. Je dokonce řečeno například nebo zejména, abych byl úplně přesný, tak nemistruji, ale upozorňuji na vážná rizika a kritizuju krok, který by v obvyklém parlamentu mohl těžko projít, protože i vládní poslanci by se u toho ježili. A takový dotaz – kdyby ta předchozí vláda Petra Fialy přišla s nějakým takovým návrhem, že bude rozhodovat sama o 240 miliardách nebo že o nich bude rozhodovat jenom ministr financí, schválili byste to tehdy? Tleskali byste tomu? ***
