Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
Musím říct, že když se ten zákon začal projednávat a poprvé šel na plénum Sněmovny, tak mě osobně, a myslím, že ani nikoho z našeho klubu Starostů, nenapadlo, v co se změní, jaké pozměňovací návrhy k němu budou načteny, a mám pocit, že z poměrně v zárodku jako nekonfliktního zákona se stává návrh, který je problematický, se kterým máme problém, ke kterému se budeme velmi vyjadřovat, jakmile potom bude otevřena rozprava do jiné na projednávání toho bodu, tak za náš poslanecký klub jistě vystoupí velice fundovaně naši zástupci z rozpočtového výboru, jak místopředsedkyně rozpočtového výboru Věra Kovářová, tak Lucie Sedmihradská, Jan Papajanovský a jistě celá řada dalších kolegů se k tomu tisku vyjádří, protože ty pozměňovací návrhy, které paní ministryně Schillerová načetla a jsou nahrány, tak nejenom, že nám se nelíbí ten způsob, že nebyla k tomu dostatečná diskuse, o tom kolegové budou mluvit v rámci rozpočtového výboru. Ta diskuse nebyla dostatečně dlouhá. Neodpovídá vůbec té změně, která se tady na nás valí. Politické zastoupení ministerstva bylo opravdu slabé.
Co nás čeká? My jsme zvyklí, že paní ministryně Schillerová vždycky tuhle zemi zadlužovala v každé vládě. Teď to ale bude dělat tak, že to nebude vidět. Nebude to vidět, bude to dělat tajně. Bude to dělat skrytě a bude to nekontrolovatelné, protože vlastně nikdo nebude vědět, jak ten dluh skutečně je vysoký, jaká je jeho skutečná výše, protože úplně není jasné, co se do toho dluhu bude započítávat, jak to bude vycházet. Ty konstrukce v tom pozměňovacím návrhu jsou velmi vágní. Není úplně jasné, co všechno bude moci být označeno za strategickou investici. Ono to vlastně vypadá, že si bude moci Ministerstvo financí dělat, co chce. Nebudeme jim vidět pod ruce. Je to... Vlastně můžeme říct, že to chronické zadlužování, které se na nás valí, je nemoc. A není dobře, že ten dluh neuvidíme. Tím, že jej neuvidíme, on nezmizí. A je tady i pan ministr zdravotnictví – ono když nějaká nemoc se neléčí, neléčí se včas – a pravda, u toho ozdravení těch veřejných financí ta léčba je nepopulární a ono se to populistické vládě nehodí konsolidovat veřejné finance – tak ta nemoc se tak jako bude v tom systému rozlézat skrytě. Jako zhoubný nádor se prostě ponese tím systémem a bude ničit naši budoucnost. A to není dobře.
Kolegové se v rámci rozpravy k tomu bodu vyjádří mnohem podrobněji a fundovaněji než já, ale optikou té zdravotnické terminologie – není dobře když pacient nechodí na pravidelné preventivní prohlídky ke svému lékaři – a nám na tom návrhu vadí, že paní ministryně najednou nechce, aby se předkládaly čtvrtletní zprávy dvakrát ročně do Poslanecké sněmovny. Říká, že je to zbytečné, protože je všechno transparentní, že jsou zveřejněny nějaké tabulky na internetu. Ale ono něco jiného je se skrývat za tabulky na internetu a něco jiného je přijít fyzicky do Poslanecké sněmovny, které se vláda zodpovídá, a vést konstruktivní dialog, diskusi, čelit kritickým otázkám poslanců. A ano – je normální i čelit kritickým otázkám novinářů. Já jsem pozorně poslouchala paní ministryni v jejím úvodním projevu, kde nás jako opozici nařkla z toho, že šíříme nějaké dezinformace, že na ty narativy naskakují ta zlá média, ta soukromá média, nezmínila tady žádné médium veřejné služby. No, ono je to normální, že nejenom opozice, ale i třeba kolegové – a měli by pokládat tvrdé dotazy, jít na tělo, měla by probíhat konstruktivní diskuse – a je prostě lidsky pochopitelné, že někdy je nepříjemné těm otázkám čelit, ale my bychom se neměli té parlamentní diskusi vyhýbat, myslím si, že je chybou, že nebude vláda obhajovat pravidelně svůj rozpočet a že ta diskuse v rámci toho rozpočtového výboru prostě nebude probíhat. Není to správně? Není možné říkat, že omezujeme administrativu, ale my se de facto zbavujeme veřejné kontroly. My jako starostové jsme přesvědčeni, že tento návrh, pokud projde, a bohužel věřím, že ta sněmovní většina si jej nakonec protlačí, nakonec nás zválcujete, protlačíte si to na sílu – už jsou avizována nějaká třeba pevná zařazení bodu toho hlasování, kdy to bude, tak uvidíme, jak to bude probíhat. My opravdu se k tomu budeme vyjadřovat dlouze, protože je to zásadní ohrožení naší budoucnosti. Myslíme si, že to naprosto nezodpovědné.
Také se nám tady jako tenká červená niť nesou výdaje na obranu. Já myslím, že se shodneme, a měli bychom se na tom shodnout společně opozice s koalicí a my jsme k tomu připraveni konstruktivně se bavit o výdajích na obranu, protože ony opravdu mají růst. Mají růst postupně, nemáme tady rozhazovat dárečky svým voličům. Za nás je chybou za Starosty, že nebyl dodržen ten původní návrh, kde na výdaje na obranu bylo o 21 miliard více. Je zajímavé – už to tady padlo, jak vládní politici i třeba v médiích – nedávno pan kolega Vondráček školil moderátora ohledně výdajů na obranu a sám Andrej Babiš jej pak usvědčil ze lži. Pan Vondráček hájil, že ty výdaje dosáhnou oněch dvou procent. My se různě všichni hádáme o to, jestli je to jenom číslo. Ale on je to nějaký měřitelný výdaj, to musíme k něčemu vztahovat. A je to prostě jasně měřitelné číslo, které ukazuje, že ty výdaje nerostou nebo nerostou dostatečně rychle. No a pan Vondráček školil toho moderátora, že prostě to vláda dodrží. A pak sám Andrej Babiš řekl, že to vláda nedodrží. Tak jak vám máme věřit, když vy sami neustále ty výdaje měníte, neustále měníte své výroky, tak jak vám máme věřit, že to, co jste třeba tady tvrdila ve své řeči, že je pravda? Že opravdu to tak bude?
Ale mě z oblasti toho zdravotnictví s ohledem na ty výdaje na obranu zajímá jiná záležitost, a to je téma nemocnice v Praze. Je to téma, které by nás mělo zajímat, a proto jsem ráda, že zrovna teď tady přišel pan ministr Adam Vojtěch, protože je to projekt, který je za mě důležitý. Je zásadní. Já v zásadě obecně tu myšlenku výstavby nového moderního areálu v Praze podporuji, protože opravdu to má celou řadu dobrých příležitostí, protože opravdu i v té nemocniční péči potřebujeme, aby ta infrastruktura byla moderní, aby byla efektivní. A opravdu jeden kompaktní areál může znamenat efektivní provoz, může znamenat eliminaci vysokých nákladů na opravy těch nevyhovujících starých budov, které mají mnoho oddělených pavilonů. A to je pravda, že ty staré pražské nemocnice sídlí prostě v zastaralých areálech. Ten provoz tam opravdu je složitý, ať už je to třeba Všeobecná fakultní nemocnice nebo Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice Bulovka. A opravdu ta úvaha o transformaci těchto nemocnic je v zásadě správně.
Ale určitě všichni chceme, aby ta kvalita péče v těch nemocnicích byla vysoká. Určitě to nové moderní zařízení může přinést koncentraci moderních technologií, vysokého komfortu pro pacienty. Opravdu se může stát, že se na tom místě budou soustředit špičkoví odborníci, špičkové technologie. A ta péče, která tam bude poskytována, bude vysoce kvalitní. To jsou všechno pozitivní věci, které bych chtěla vyzdvihnout. A určitě je dobře, že na takto zásadní věc vláda stanovila zmocněnce, přestože si myslím, že těch zmocněnců v té vládě už je nějak moc, že tak trošku přeszmocněncováno, ale konkrétně rozumím tomu, že toto je tak zásadní projekt, že opravdu potřebuje kvalitní řízení. Myslím si, že opravdu i osoba Pavla Scholze – je člověk, který věci rozumí, prokázal vysoké manažerské schopnosti. Ale otázka je, kdo ve skutečnosti ten projekt bude řídit? A tady teď se dostávám k tomu, co mě znepokojuje. Protože se k tomu tématu vyjadřuje sám premiér Andrej Babiš, takže je otázkou, kdo ten projekt bude řídit?Bude to zase pod mikromanagementem pana premiéra, jak jsme už tady zažili a jak se toho trošku všichni bojíme? Nebo to bude řídit pan ministr? Bude opravdu nasloucháno odborníkům, jako je třeba vládní zmocněnec? Protože co se také může stát – když prostě ten projekt nebude strategicky dobře naplánovaný, nebudou jasné kroky, kdy a jak se má co udělat? ***
