Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Jakou má k tomu odbornou kvalifikaci? Kdo jí dal politické zadání? Je návrh vypustit společenskou odolnost stanoviskem Úřadu vlády? Je to vaše osobní stanovisko, anebo je to snad stanovisko celé vlády? Souhlasí s tím třeba Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost? Souhlasí s tím Ministerstvo vnitra? Co na to říká Ministerstvo obrany? Souhlasí s tím Bezpečnostní rada státu? A co zpravodajské služby? Jaký k tomu mají postoj? A co konečně odborníci na hybridní hrozby? A hlavně, uvědomujete si vůbec, jaký signál tím vysíláte spojencům, občanům i našim protivníkům? Protože pokud vláda říká, že společenská odolnost je tedy nějaký politický aktivismus, pak tím taky říká něco velmi nebezpečného. Říká tím, že obrana demokratické společnosti před manipulací, dezinformacemi a cizím vlivem je podezřelá. Říká, že spolupráce státu s občanskou společností je podezřelá. Jako by se stát měl občanské společnosti bát. Proboha, každý demokratický svobodný stát na kritické a nezávislé živé občanské společnosti staví a stojí. A říká tím, že mediální gramotnost je podezřelá. Říká tím, že vzdělávání občanů k orientaci v informačním chaosu je třeba podezřelé. To je zcela proti mému občanskému i politickému přesvědčení. A já na to říkám, ne, to není politický aktivismus, to je obrana demokracie a obrana svobody slova, vyjadřování demokratických principů v naší zemi.
Pojďme si říci, co společenská odolnost znamená prakticky. To přece znamená, že občané reálně vědí, kde získat spolehlivé informace při krizové situaci. Věří, že se na ně mohou spolehnout, protože to jsou informace pravdivé. Znamená, že školy učí děti a mladé lidi rozpoznávat manipulaci. Učí je rozpoznat falešné účty, deep faky anebo třeba cílenou propagandu. Znamená to, že senioři nejsou bezbranní vůči těm šíleným řetězovým mailům a dezinformačním kampaním třeba na Facebooku. Znamená to, že starostové mají kontakty na organizace, které umějí pomoci při povodních, požárech, blackoutu nebo třeba uprchlické krizi. Znamená to také, že stát umí včas komunikovat a hlavně, že lidé tomu státu věří. Nikdy nesmíme dopustit to, aby lidé přestali věřit svému státu. A znamená to, že média, školy, akademici, neziskové organizace, bezpečnostní instituce i samosprávy dokážou jednat v předstihu, předvídatelně a dřív, než nějaká krize skutečně přijde a udeří. A znamená to, že společnost není snadné rozeštvat, rozdělit a zmást, protože to by tu společnost účelně – účinně paralyzovalo. Tomu se říká společenská odolnost. Takhle ji chápu. Takhle by se měla definovat podle mého názoru.
A položme si otázku, komu to nejvíc vadí, pokud je společnost odolná? Vadí to těm, kdo chtějí společnost rozkládat, a těm, kdo chtějí šířit lži bez jakéhokoliv odporu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby občané nevěřili ničemu a nikomu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby demokratické instituce v krizi selhaly a zdiskreditovaly se, protože pak je přestanou lidé poslouchat. A pochopitelně to tím pádem vadí cizím vlivovým operacím, autoritářským režimům a předpotopním, třeba ruským válečným štváčům. Ale nemělo by to prosím vadit vládě České republiky. Vláda demokratického státu má mít zájem na tom, aby společnost byla odolná, ne aby byla bezbranná. Má mít zájem na tom, aby lidé poznali manipulaci, aby dokázali identifikovat toho, kdo manipuluje, a nevydali se mu napospas. Ne, aby předem nálepkovali občanskou společnost jako nepřítele.
Já myslím, že je zvláštní nebo absurdní, že se to všechno děje v době, kdy vláda zároveň mluví o zvyšování výdajů na obranu. O tom jsem tady hovořil v úvodní části. Na jedné straně tedy premiér říká, že chce plnit závazky vůči NATO, OK, palec nahoru, že chce hledat miliardy a posilovat obranu, na druhé straně ale Úřad vlády podle těch zveřejněných informací, a to pokládám za důležité tady pojmenovat, připouští návrh, který oslabuje za jednu ze základních složek moderní bezpečnosti, a to je odolnost naší společnosti. A to je přece rozpor. My nemůžeme říkat, že bereme bezpečnost vážně a zároveň škrtat mediální gramotnost. My nemůžeme říkat, že čelíme hybridním hrozbám, ano, je to tak, a zároveň odmítat nástroje, které prokazatelně proti hybridním hrozbám fungují. A my nemůžeme říkat, že chráníme demokracii, a zároveň označovat občanskou společnost za deep state. Nemůžeme říkat, že jsme spolehlivý spojenec, a zároveň demontovat princip celospolečenské odpovědnosti, který naši spojenci už dávno považují za samozřejmý. Bezpečnost České republiky pochopitelně není jen otázkou obranného rozpočtu. Je to otázka schopnosti státu a společnosti obstát v krizi. K čemu nám prosím budou nové systémy, pokud jim lidé nebudou v krizi věřit? K čemu nám bude krizová komunikace, pokud stát předem zničí důvěru v ty, kdo pomáhají informace šířit? A k čemu nám budou technické nástroje, pokud veřejný prostor ovládne chaos, panika anebo cílená manipulace? A prosím, dámy a pánové, k čemu nám bude komunikace, pokud jí prostě nikdo nebude věřit? Formální strategie, pokud vláda v praxi škrtá jejich nejdůležitější části?
Chci také odmítnout jeden falešný argument, že peníze na společenskou odolnost jsou peníze na nějaký politický aktivismus. Ano, platí samozřejmě, že veřejné prostředky nemají sloužit v nějaké stranické agitaci, a znovu říkám, jsem první, kdo by proti něčemu takovému bojoval, ale taky platí, že dotace mají být transparentní, kontrolované a účelové. A taky platí, že stát nemá financovat propagandu jakékoliv politické strany nebo ideologie. Samozřejmě, ale vláda tady vytváří falešnou rovnici podle mého názoru: občanská společnost rovná se aktivismus, aktivismus rovná se ideologie a ideologie rovná se hrozba. Občanská společnost rovná se hrozba? Nevěřím, nechci, nepřipustím. A to je účelová karikatura. Když organizace pomáhá lidem při povodních, tak to přece není politický aktivismus. Když někdo pomáhá obcím zvládat krizové situace, tak to taky není politický aktivismus. A když odborníci a profesionálové učí děti a mládež rozpoznávat dezinformace, pak to taky není politický aktivismus. A když někdo posiluje mediální gramotnost, můžeme to nazvat politickým aktivismem? Když se společnost připravuje na hybridní hrozby, naše velké téma, není to politický aktivismus. A když občané vědí, jak reagovat v krizi, tak to prosím, proboha taky není politický aktivismus. To je bezpečnostní politika, jak si ji představujeme a jakou občanům naší země nabízíme. Je vyzkoušená, je prostě prověřená a funkční. Jestli vláda není schopna rozlišit mezi stranickou agitací a posilováním odolnosti společnosti, pak má problém vláda, nikoliv tedy občanská společnost.
Dámy a pánové, já jsem chtěl poukázat na to zejména, že obranyschopnost České republiky závisí na zvýšených výdajích na obranu. Shrnuji a podtrhuji, pokud vláda bude hledat prostředky, jak zvýšit obranyschopnost České republiky, jsme tady. Budeme vás kontrolovat, abyste ty peníze vynakládali účelně, ale budeme kritizovat a ptát se, pokud budete obranyschopnost a odolnost naší společnosti omezovat pouze na ty účetní položky. Já jako celoživotní učitel pokládám za nesmírně důležité odolnost společnosti budovat i na těch soft věcech, jako je odolnost vůči dezinformacím, schopnost kriticky vyhodnocovat informace, ptát se, odkud je ta informace, zda je ten zdroj relevantní, jaký může mít smysl, že mi ten který zdroj něco takového píše, ten který člověk něco takového říká, něco po mně chce. To je taky důležitá složka naší bezpečnosti. Já bych byl moc rád, aby se na to nezapomnělo. Moc bych si přál, aby tyto věci nebyly ve strategii naší České republiky nějakým způsobem bagatelizovány, naopak, aby se na nich mnohem více stavělo. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další přihlášenou s přednostním právem je předsedkyně klubu Starostů paní poslankyně Michaela Šebelová.
Ještě než začnete mluvit, prosím, já bych udělal jednu omluvu. Od 11.30 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Beran.
Máte slovo.
Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážená paní ministryně, pane ministře, kolegové a kolegyně, já se také jako předsedkyně klubu Starostů a nezávislých vyjádřím. Nebudu tak dlouhá jako můj předřečník, ale považuju celou řadu bodů za zásadních, tak se také vyjádřím k navrženému pořadu schůze, kterou jste tedy svolali jako mimořádnou. Máme tam navrženy čtyři body: Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, sněmovní tisk 90. ***

