Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jde o to, jestli vláda chápe a jak chápe, že bezpečnost moderní demokratické země stojí taky na důvěře občanů v systém. My jsme svědky toho, že se otřásá důvěra obyvatel naší země v systém vůbec a přispíváme k tomu my sami. Přispíváte k tomu vy, když něco slibujete, něco úplně jiného potom děláte, ale bohužel a pozor, přispívají k tomu taky dezinformace, které se v naší zemi šíří. Jsou to dezinformace, které cíleně a záměrně už léta, léta, léta a naše bezpečnostní složky na to upozorňují, šíří třeba různé trollí farmy. Je to cílená ruská dezinformační kampaň, hybridní válka, kterou vůči nám Rusko teďka už vede, i když tady zaplaťpánbůh žádné ruské drony ani tanky teď zrovna nemáme.

A také jde o to, zda se pod záminkou boje proti jakémusi politickému aktivismu nezačíná odehrávat pokus zúžit pojem bezpečnosti tak, aby z něj vypadlo všechno, co vládu politicky obtěžuje. To znamená nezávislá občanská společnost, kritická média. O tom tady hovořil před chvílí můj stranický kolega Honza Jakob. To je ještě válka, kterou spolu povedeme, pokud skutečně se odvážíte sáhnout na nezávislá veřejnoprávní média. Vzdělávání k mediální gramotnosti. Nesmírně důležitý pilíř odolnosti naší společnosti, to jest mé velké téma. Projekty proti dezinformacím a spolupráce státu s těmi, kdo v krizích často pomáhají rychleji než úřední aparát, který prostě má nějakou setrvačnost a dobu na reakci a proto jsem v této věci podal i interpelaci na pana premiéra, protože otázka není jen to, kdo přesně připomínkoval jeden dokument týkající se tady naší bezpečnosti, ale otázka je, zda pan premiér kryje politiku, která oslabuje odolnost České republiky v době, kdy ji máme naopak posilovat.

Já chci, aby jasně zaznělo, že společenská odolnost pro mě není nějaký ideologický výstřelek a politické téma, kterým bych se chtěl zviditelňovat, ale patří to na půdu Poslanecké sněmovny, protože to je otázka naší životaschopnosti a není to, prosím, ani krycí název pro nějaký můj politický aktivismus. To já fakt nemám zapotřebí. Je to nebo společenská odolnost je bezpečnostní nutností. Já myslím, že podle informací zveřejněných teď nedávno, myslím, Respektem, poradkyně premiéra Natálie Vachatová navrhuje v plánu priorit České republiky pro čerpání evropských peněz vypustit posilování společenské odolnosti. Ne zpřesnit nebo upravit, ale vypustit. A to z kapitoly, která se týká odolnosti a kyberbezpečnosti. Z kapitoly, která má reagovat na nedostatečnou připravenost České republiky na aktuální výzvy ohrožující společnost, demokratické hodnoty a demokratické procesy. A v tom dokumentu se podle zveřejněných informací mluví také, a to je naše velké téma, o hybridních hrozbách, o vlivu sociálních sítí na demontáž demokratických principů. O snižující se důvěře občanů v instituce, o mediální a digitální gramotnosti, o zvyšování odolnosti vůči dezinformacím a právě to má podle připomínky z Úřadu vlády zmizet.

Je to pravda? Opravdu má toto zmizet z té strategie? Nebylo by to šílené? Proč? Protože podle této argumentace má být odolnost vůči hybridním hrozbám posilována výhradně technickými nástroji, tedy posílením kapacit NÚKIBu, ochranou kritické infrastruktury a kritické kybernetické bezpečnosti. Dobře, ale to přece nemůže stačit. Já už jsem vysvětlil, že to je nefunkční, to je jenom jedna strana mince. A ptám se, opravdu si tedy někdo ve vládě myslí, že hybridní hrozby zastaví jen technické vybavení, když víme, jak to funguje? Opravdu si někdo myslí, že dezinformační kampaň zastavíme pouze firewallem? Že ztrátu důvěry občanů v instituce vyřešíme třeba nákupem serverů, že cizí vlivovou operaci možná pozná společnost sama od sebe, pokud jenom posílíme technickou infrastrukturu? Že v krizi budeme rozhodovat, zdali lidé věří státu, zda rozumí informacím, zda vědí na koho se obrátit a zda dokážou odlišit ověřenou zprávu od cílené manipulace?

Já připomínám třeba tu příručku, kterou všichni dostali do schránek prvních 72 hodin, co dělat v době krize? Tak to tady taky bylo označeno, že strašíme válkou, strašíme krizí, není to potřeba. Pro pána krále, to je přece hluboké nepochopení moderní bezpečnosti, pokud by to takto mělo fungovat. Ta technická kyberbezpečnost je naprosto nezbytná. Ano, NÚKIB musí mít silné kapacity. Kritická infrastruktura má být ochráněna. Jistě, o tom není debata. Stát musí investovat do systému varování, do ochrany sítí nemocnic, energetiky, úřadů, vodáren a tak dále. Ale ani to nestačí, protože protivník dneska neútočí jenom na kabely, servery nebo na databáze, ale útočí na důvěru. Útočí na soudržnost, na schopnost demokratické společnosti shodnout se. Útočí na schopnost nás všech orientovat se v elementární realitě.

Útočí na to, abychom v krizi nevěřili vlastním institucím, abychom nevěřili spojencům, sdělovacím prostředkům, nevěřili (nesrozumitelné) odborníkům. A nakonec, abychom nevěřili třeba ani jeden druhému, rozmontovat sociální síť, rozmontovat důvěru našich lidí ve stát. To je velmi účinná zbraň, která tak moc nestojí, ale je to vlastně aktuální ohrožení České republiky, české společnosti. Proto potřebujeme odolnou společnost.

Dámy a pánové, podívejme se na země, které bezpečnost dlouhodobě vážně berou. To je třeba Finsko, Švédsko nebo teď notabene pobaltské státy. Země, které mají historickou zkušenost s ruským tlakem. My ji snad nemáme? S cizí propagandou s pokusy rozkládat společnost zevnitř a tyto státy velmi dobře vědí, že obrana není nějakou věcí armády, ale že připravenost je důležitou odolností celé naší společnosti. Je to celospolečenský úkol. Finsko mluví o komplexní bezpečnosti a mně se ten termín docela líbí. Komplexní bezpečnost. Švédsko rozvíjí koncept totální obrany a Evropská unie mluví o takzvané připravenosti celé společnosti a naše vlastní bezpečnostní dokumenty mluví o spolupráci veřejné správy, soukromého sektoru, akademické sféry, občanské společnosti i jednotlivců. A co na to říká Úřad vlády? Podle těch zveřejněných informací, které jsem našel, chce z dokumentu vypustit právě tu část, která tento celospolečenský rozměr obsahuje. To není modernizace bezpečnostní politiky, ale její zploštění, střelení se do vlastní nohy. To je návrat k představě, že stát je jen aparát, občan jen pasivní příjemce rozhodnutí a všechno mimo státní struktury je automaticky a rovnou podezřelé. To snad už máme přežité.

A jestli někdo učí lidi rozpoznávat dezinformace pomáhá při povodních, pracuje třeba s uprchlíky posiluje mediální gramotnost nebo spolupracuje se školami tak je hnedka označen za politického aktivistu a to je nebezpečná logika. Dámy a pánové, já nechci z této debaty dělat nějaké osobní kádrování jedné poradkyně. Jistě veřejně zazněly velmi závažné informace o názorech a minulých vyjádřeních paní Vachatové zaznělo, že byla spojována s nekritickým pohledem na putinovské Rusko. Dohledal jsem si to. Zaznělo zde v minulosti, působila v prostředí Trikolóry. Zaznělo, že se vyjadřovala způsobem, který bagatelizoval situaci v Rusku a tvrdě útočila na Evropskou unii. Zaznělo, že podporovala snahu napsat zákon o registru organizací a jednotlivců placených ze zahraničí, tedy ten koncept nebezpečně připomínající nástroje, které v autoritářských státech slouží k likvidaci nezávislé občanské společnosti.

A já chci vést debatu o tom, jaká je odpovědnost premiéra v této věci. Pan premiér se veřejně zastal paní Natálie Vachatové a podle zveřejněných informací dokonce řekl, že ji vzal proto, že se takzvaně vyzná v tom „deep state“ to byla citace, vyzná se v tom „deep state“ a vyzná se v těch neziskovkách. Není to podstata problému? Předseda vlády České republiky přebírá slovník konspiračních teorií o „deep state“. Mluví o občanském sektoru jako o podezřelém prostoru, který je potřeba rozkrývat, dává dohromady neziskové organizace, kritiky vlády, opozici a údajné temné spolčení proti vládě. Pan ministr, mi to tady ze zad přikyvuje, vy to neslyšíte, ale říká ano, ano, je to tak. Není to, pane ministře, podstata toho problému? A pak se v připomínkovém řízení objeví návrh vyškrtnout společenskou odolnost. To je přece politická linie a je třeba ji pojmenovat.

Vláda si tady podle mého názoru plete bezpečnostní politiku s bojem proti vlastním kritikům. Pane premiére, já se na to chci znovu zeptat tady v Poslanecké sněmovně, kdo rozhodl, že právě Natálie Vachatová bude za Úřad vlády připomínkovat tuto část strategického bezpečnostního dokumentu? ***