Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Viděli jsme tedy masakry civilistů v Evropě v 21. století, zničená města a viděli jsme ruské rakety dopadající na obytné domy, civilní infrastrukturu, elektrárny, nemocnice, školy. Já jsem se evakuoval společně s dětmi z mateřské školky při leteckém útoku do krytu. To byl mimořádně tísnivý pocit vidět ty malé děti, být s nimi v tom krytu, jak ta lidská dětská nevinnost je tak strašně drcená, traumatizovaná, vražděná tím putinovským Ruskem.

Prostě vidíme a viděli jsme, že imperiální válka se bohužel vrátila do Evropy. A přesto jsme u nás stále museli vést debatu, jestli 2 procenta HDP na obranu nejsou moc, jestli na to máme. Dnes po summitu NATO v Haagu už se bavíme o úplně jiné úrovni odpovědnosti. Spojenci se zavázali k tomu, že do roku 2035 budou výdaje na obranu a související bezpečnostní oblasti dosahovat 5 procent HDP a z toho právě 3,5 procenta na přímé výdaje, a připomínám: 1,5 procenta na tu související infrastrukturu. To je to, co třeba můžeme potom využít vždycky v běžném životě i pro svou budoucí prosperitu.

Těch 1,5 procenta má být taky využito na kybernetickou bezpečnost. Máme počítat ve svých obranných výdajích s obranným průmyslem a dalšími prvky odolnosti. Já připomínám, že nesmíme zapomenout na hybridní hrozby. To je mimochodem oblast, které se za TOP 09 15 let věnuje paní poslankyně Helena Langšádlová a řada těch jejich výstupů, varování, konferencí a toho, co tady třeba na plénu Poslanecké sněmovny předestírala jako budoucí hrozby, se bohužel stala realitou.

Stává se to tedy novým bezpečnostním standardem Evropy, na který prostě musíme odpovědět dříve, než bude pozdě. Možná lépe pozdě nežli později. A kdo dneska říká, že 2 procenta jsou maximum, tak to vůbec nepochopil. Nepochopil dobu. Nepochopil realitu. Žije asi v jiném vesmíru. 2 procenta nejsou maximum. Ani to není ambice. Nemůže to být ambice. 2 procenta jsou minimum teď v tuto chvíli, která by měla být samozřejmostí a měla být už dávno.

A proto říkáme, pokud dneska vláda konečně hledá 20 miliard, aby ta 2 procenta splnila, my jsme vám je našli už, když jste sestavovali státní rozpočet. Fajn, je to dobrý začátek. Ale nesmíte se tvářit, že tím končí debata o obraně. Ta tím teprve začíná.

Proto všechno, co jsem tady zmínil, otázka není jenom, jak letos dosáhneme těch 2 procent, ale ta otázka je, jak bude Česká republika vypadat jako spojenec za pět roků? Jak bude vypadat naše armáda v roce 2030? Jak naplníme cíle schopností NATO v roce 2030, 2032, 2035? Jak posílíme protivzdušnou obranu? Jak získáme munici? Jak má ta munice vypadat? A kolik jí potřebujeme? Budeme jí mít dost? Jak vybudujeme odolnost proti dronům a proti raketám? Jaká bude naše odpověď na moderní válku, kterou vidíme na východě Evropy? Jak zajistíme mobilitu spojeneckých sil přes naše území? Jak zrychlíme akvizice? Jak stabilizujeme personál armády? Jak zapojíme český obranný průmysl? To je přece velmi důležité. A jak přestaneme být zemí, která je skvělá v papírech, ale pomalá v realizaci? To je ta důležitá, ta seriózní debata, kterou tady máme vést.

V dodaných informacích zaznívá, že Česká republika v rámci NATO patří mezi země, které dlouhodobě investují především do armádní infrastruktury a méně naopak do vojenské techniky. Je to podle mého názoru trochu varovný signál. Ta infrastruktura je bezesporu důležitá. Samozřejmě o tom není debata. Základny, letiště, sklady, logistické trasy, kasárna, železnice a tak dále a tak dále. Nemáme s dostatečnou propustností, pokud tedy mluvím o infrastruktuře, pro nějaký větší přesun vojska z důvodu obranyschopnosti Evropy a České republiky.

Ale armáda tedy bohužel není jenom infrastruktura. Jsou to samozřejmě vojáci. A ti vojáci musí být nějak vyzbrojeni. Ti vojáci musí být taky nějak vycvičeni. Musí mít k dispozici adekvátní a moderní technologie, munici. Musí používat zabezpečenou moderní komunikaci a tak dále. Mohl bych jít do detailů, a nechci.

Ale není možné, aby se obranná politika zredukovala na to, že budeme přesouvat letiště z jedné kapitoly pod armádu, investovat do dráhy a tvářit se, že jsme tím vyřešili celou obranu státu. Ani náhodou. Úvaha o letišti v Karlových Varech může mít smysl. OK. Já neříkám, že nemá. To pozor. Ale pokud letiště skutečně může sloužit vojenské mobilitě, logistice, výcviku a tak dále, pojďme se o tom bavit věcně. Nesmí to být zástěrka, nesmí to být nějaká položka, která se narychlo najde, protože potřebujeme zaplnit tu díru ve výši 20 miliard.

To samé platí pro všechny ostatní položky. Pokud mají být započteny do obranných výdajů, musí mít přece jasnou obrannou funkci, kterou posoudí naši odborníci, ale musí to být taky uznatelné podle odborníků, stratégů a expertů ze Severoatlantické aliance. Musí to být součástí strategického, a to podtrhuji, strategického plánování obranyschopnosti celé Severoatlantické aliance a musí to zlepšovat schopnost České republiky bránit se a plnit alianční závazky. Jinak je to zase rozpočtový a účetní trik.

A ptám se vlády, co z těch 20 miliard korun bude tedy skutečně nová schopnost? Kolik z toho půjde na munici, kolik na protivzdušnou obranu, kolik na bezpilotní prostředky, kolik eventuálně na kybernetickou obranu, kolik na výcvik, kolik bude na aktivní zálohy, kolik na schopnost přijmout spojenecké jednotky, kolik třeba na modernizaci armády a kolik na projekty, které NATO uzná, protože opravdu podle nich, podle našich spojenců posilují obranyschopnost? To je debata, která teď musí začít.

To, že najdete 20 miliard, doufám, znovu říkám, ano, je to správně, jsme tady, to je dobře. Ale teď pojďme dělat i tuhletu debatu. Protože jsou to vaše slova, že ty prostředky mají být zejména účelně vynaloženy. Samozřejmě jsem první, kdo pléduje za to, abychom peníze, a jsou to obrovské peníze, ve výši stovek miliard korun z kapes daňových poplatníků, vynakládali účelně, aby nezůstávalo za nehty nic lidem, kde se to nepatří, aby nebyly zakázky předražené.

Ano, jsme první, kdo za toto tedy bojuje. A proto by ta debata, kolik na co, měla teď začít. A měla by být transparentní. A měla by se vést před veřejností. Má to vláda říct této Poslanecké sněmovně nejenom: najdeme 20 miliard někde tak jako mimochodem přes média, ale najdeme 20 miliard korun na tyto konkrétní schopnosti v tomto harmonogramu s touto odpovědností a s tímto dopadem na armádu a máme v tom takovou a takovou strategii.

Dámy a pánové, premiér také jmenoval nového vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči Alianci, jak víme, bývalého velvyslance při NATO, pana Jakuba Landovského. Já nebudu zpochybňovat jeho odbornost, to v žádném případě. To já ho pokládám za člověka skutečně erudovaného. Jeho zkušenost z NATO je naprosto zjevná. Ale kladu si otázku, proč vláda potřebuje zmocněnce pro plnění závazků, které mají být základní odpovědností celé vlády. Já nevím, na co ten zmocněnec je potřeba, když to jsou podle mého názoru pouze kupecké počty – dopočítat se toho, abych našel peníze na splnění aliančních závazků. A znovu říkám a naposled, pokud nevíte, podívejte se na ty naše pozměňováky, my vám v tom rádi poradíme, a ne abychom na tom nahnali politické body, ale protože jde opravdu o obranyschopnost našeho státu.

Já myslím, že ten zmocněnec může jistě pomoci s komunikací, eventuálně koordinací nebo porozuměním alianční metodice. Dobře. Ale zmocněnec nemůže nahradit politickou vůli a nemůže být taky úplně zástěrkou pro politickou odpovědnost, kterou v obraně země má pochopitelně celá vláda. Nemůže nahradit rozpočet. Nemůže nahradit ani armádní akvizice, strategii. Ale taky nemůže nahradit odvahu říct obyvatelům naší země pravdu, že bezpečnost něco stojí. Ano, to je to, co si musíme všichni uvědomit. A my to říkáme dlouhodobě, pravdivě a na rovinu. Ano, bezpečnost je drahá, stojí to spoustu peněz z vašich, z našich kapes. Ale pochopte, to je to hlavní, to je to nejdůležitější.

A tady je dlouhodobý problém hnutí ANO Andreje Babiše. Když jste v opozici, bezpečnost používáte jako klacek. A když jste ve vládě, snažíte se bezpečnost vměstnat do marketingu. ***