Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jinými slovy, dopravní stavba může být obranným výdajem, ale jen tehdy, když skutečně té obraně slouží a poslouží, a to i s uznáním stratégů a expertů nejenom našich vojenských, ale i aliančních, těch z NATO. Bezpečnostní politika prostě v našem pojetí – já to říkám pořád – není a nemá být, nesmí být kreativním účetnictvím.

Chci říct – je to potřeba říct naprosto jasně – pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard korun, tak to udělejte poctivě. Nehledejte dalších 20 miliard na papíře. Hledejte 20 miliard korun pro skutečnou obranyschopnost České republiky, najděte reálných 20 miliard korun. TOP 09 může poskytnout... Budeme rádi, když podpoříte naše pozměňovací návrhy, kde jsme ukázali, jak je skutečně najít, kde jsme řekli, že státní rozpočet může být zákonný. Ukázali jsme naprosto konkrétní opatření, jak ušetřit na provozu státu a zároveň posílit naše výdaje na obranu o 21 miliard korun. Pokud chcete poradit a pomoci, jsme tady. Jde o obranu státu.

Dámy a pánové, ještě před týdnem paní ministryně Schillerová říkala, že růst obranných výdajů na úroveň 2 procent letos nevidí jako pravděpodobný, doslova. Pokud vás mohu citovat: „Nevidím to. Byla by to otázka pro celou vládu, ale ten prostor tam prostě nevidím.“ Vláda se podle ní měla soustředit až na příští rozpočet a to je velmi zásadní. Protože to ukazuje, že problém nebyl v tom, že by vláda neměla informace. Problém byl v prioritách.

To je to, na co pořád poukazuju. Když jde o politické sliby, prostor se hledal. Když šlo o výdaje, které se dobře prodávají voličům, tak se prostor hledal. Ale když šlo o to, aby státní rozpočet unesl další sliby, vláda prostor taky hledala. Když šlo o obranu země, ministryně řekla: Já tam ten prostor nevidím. Teď, po slovech premiéra v Jerevanu – to jsem si přečetl z veřejných zdrojů – se najednou dozvídáme, že mezi premiérem a ministryní financí panuje naprostá shoda na strategickém cíli dosáhnout výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP.

Teď najednou Ministerstvo financí připouští urychlení. Já za sebe říkám, já jsem rád. Teď tedy ministerstvo to urychlení připouští. Najednou vláda říká, že proces maximálně urychlí v reakci na aktuální bezpečnostní situaci. Tak dobře, aktuální bezpečnostní situace nezačala včera. Ta nezačala ani před měsícem, ani v době, kdy vaše vláda nastupovala. Aktuální bezpečnostní situace začala přece už před čtyřmi lety.

Stáli jsme tady jak opařeni, 24. února 2022, ještě ten večer, kdy Vladimir Putin a Rusko zaútočili na Ukrajinu a Poslanecká sněmovna vestoje tleskala. Vítala velvyslance Ukrajiny jako našeho bratra, protože jsme si dobře tenkrát uvědomovali – a stále to platí – že Ukrajina je naše bojiště. Ukrajinci bojují za svobodu a bezpečnost nejenom České republiky, ale celé střední Evropy. To tak prostě je.

Myslím, že je naprosto jasně třeba říct, že pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard, fakt prosím, udělejte to poctivě, nakolik je to možné. Myslím, že vláda neotočila proto, že by objevila novou bezpečnostní realitu. Ta, jak jsem říkal, tady čtyři roky je. Každý, kdo chce, tak to vidí. Kdo to nevidí, tak to vidět nechce. Vláda otočila proto, že ji ta realita dohnala, a my na to upozorňujeme měsíce a pořád. Dohnala ji metodika NATO, dohnaly ji spojenecké závazky, dohnala ji válka na Ukrajině a dohnalo ji vlastní podhodnocení rozpočtu.

Dohnalo vládu i to, že 2 procenta HDP nejde jen doma odvyprávět, ale musí se to taky skutečně splnit. Naši mezinárodní spojenci v rámci NATO se na to dívají. Co jiného tady byl Mark Rutte řešit? Protože on objíždí – jak jsem to tady už říkal – v zásadě jenom ty zlobivé země. TOP 09 v této debatě nestojí na půdě náhlého politického oportunismu. To nikdy, to není naše politika. Naše politika je vždycky o odpovědnosti, racionalitě a budoucnosti, i když to třeba nepřináší aktuální politické body.

My nejsme strana, která by na obranu vzpomínala pouze ve chvíli, kdy je to moderní téma nebo kdy je to naléhavé. To už může být pozdě. Munice se prostě nedá koupit v supermarketu. To jsou ale kontrakty, které se objednávají na řadu měsíců dopředu. Však to dobře víte. My jsme říkali v době, kdy to nebylo moderní téma, kdy to nebylo fancy, kdy se o tom nepsalo. Teď to je a teď máme být připraveni. My jsme o bezpečnosti, obraně, NATO a naší odpovědnosti mluvili dlouhodobě, a to už i v době, kdy se mnozí tvářili, že 2 procenta jsou přehnaný závazek.

TOP 09 říkala, že jde o minimum v době, kdy se říkalo, že 1,5 musí přece stačit. Už v době, kdy se u nás obrana odsouvala na vedlejší kolej, jsme říkali, že profesionální armáda je základem české bezpečnosti. Už v době, kdy se mnozí ptali, proč máme vydávat víc, tak jsme říkali: Protože my jsme členem NATO, my jsme NATO, protože jsme součástí západního společenství, a protože obrana svobodné země prostě něco stojí, obrana není zadarmo.

Neodpustím si to, co říkám vždycky. Obrana je to hlavní, proč si lidé založili stát. To všechno, co stát dělá pro své občany dál, je důležité, je správné. Dokáže se postarat o lidi, kteří jsou znevýhodněni, kteří se dostali do neštěstí, dokáže dobře vzdělávat budoucí generace, ale to hlavní je obrana. Ten zbytek nedává smysl, pokud je stát napadený nebo pokud je stát dokonce ve válečném stavu.

V roce 2015 TOP 09 kritizovala tehdejší stav, kdy byly české výdaje na obranu zhruba poloviční oproti tomu, co po nás požadovalo NATO. O čtyři roky později, v roce 2019, jsme to byli my, kdo podporoval uzákonění dvou procent. Ve vládě Petra Fialy se podařilo vytvořit zákonný rámec, podle kterého má vláda každoročně navrhovat výdaje na obranu ve výši 2 procent nominálního HDP. V programu pro další období jsme šli dál, odvážně před volbami, na rovinu, pravdivě a zodpovědně. Minimálně 3 procenta HDP na obranu do roku 2030 a splnění Haagského závazku. 3,5 procenta na obranu a 1,5 procenta na související bezpečnostní výdaje do roku 2035. Žádná improvizace, konzistentní zodpovědná linie.

Dneska, když premiér Babiš říká, že udělá všechno pro to, abychom ještě letos minimálně dvě procenta splnili, říká vlastně opožděně to, co TOP 09 říkala dávno ústy našich představitelů, našich ministrů i poslanců za léta, léta, léta. Říká to pozdě, říká to pod tlakem, říká to po popírání problému. Říká to po tom, co vláda tvrdila, že splňuje a pak musela přiznat, že podle NATO tedy vlastně nesplňuje. Ale říká správnou věc.

My nemáme problém, nebudeme mít, správnou věc podpořit. Transparentně dlouhodobě to říkám, v médiích, všude, kudy chodím. Pokud půjde o zvýšení výdajů na naši obranyschopnost, jsme tady. TOP 09 takovou věc podpoří ráda. Mám ale problém s tím, když vláda nejdřív problém vytvoří, pak ho popře, pak ho přizná a nakonec se začne tvářit jako zachránce. To je věc, kterou chci pojmenovat.

Připomeňme si, dámy a pánové, ještě širší kontext. Dvouprocentní cíl není nový. Členské státy NATO se k němu přihlásily už na summitu ve Walesu v roce 2014, před 12 lety. To bylo přece už dávno. Už tehdy bylo jasné, že bezpečnostní situace se mění. Už tehdy bylo po anexi Krymu – připomínám – už tehdy bylo čitelné pro každého, kdo chtěl, že Rusko své imperiální záměry přestává šířit pouze ústy, ale začíná je skutečně realizovat. Už tehdy bylo šíleně nezodpovědné strkat hlavu do písku. Už tehdy bylo zřejmé, že Rusko přestalo být standardní partner, ale revizionistická mocnost, která je ochotna měnit hranice silou a bude to dělat, protože to tenkrát už udělala. Přesto Česká republika podle zpráv Severoatlantické aliance dlouhodobě toho cíle, kterému jsme se zavázali, nedosahovala.

Pak přišel rok 2022 a ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Přiznám se, že jsem si v tom únoru 2022 myslel, že se to nestane. Nevěřil jsem tomu, že to nakonec Vladimir Putin udělá. Udělal. V tu chvíli už nemohla být přece řeč o žádné hypotetické hrozbě. Viděli jsme masakry civilistů. Osobně jsem se byl podívat se v Buči, v Irpini, v Kyjevě, tam všude, kde se prohnala ruská okupační vojska, kde potom byla vytlačena. To se člověku skutečně tají dech, když přijde na válečná místa a uvědomí si, že to všechno, co jsme byli zvyklí vidět v televizi a bohužel se to ve světě děje, tak se děje teď v Evropě.

Ta válka je úplně stejná. Když se na ni podíváte ánfas, jako známe druhou světovou válku, zničená evropská rozbombardovaná města z fotografií a filmových záběrů. To úplně stejné může vidět každý na Ukrajině dnes, pokud se tam bude chtít podívat, pokud bude mít odvahu se tam jet podívat. Pokud ale nebude takový cynik, jako třeba kolega Turek, který tam před těmi rozbombardovanými paneláky vykládal něco o tom, že tu válku přece zavinilo NATO. Ježkovy voči. ***