Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Chvíli říkáte, že splňujeme, pak, že nesplňujeme kvůli metodice. Pak, že budete jednat s NATO, pak, že se výdaje navýší a pak, že tomu podřídíte všechno, protože když vás někdo k tomu vyzve, tak po tom konečně jdete. Obrana státu, prosím, dámy a pánové, není výzva na sociálních sítích, obrana státu není, nemůže být soutěž kdo koho přechytračí. Obrana státu přece není situace, kdy premiér čeká, až někdo vyzve a pak po tom takzvaně jde, jak bylo řečeno.
Odpovědný premiér nečeká na výzvu, odpovědný premiér ví co je národní zájem, co je hlavní národní zájem a jedná dřív než ho do toho dotlačí okolnosti.
Já chci zdůraznit ještě další věc vůči našim občanům, obyvatelům České republiky. Když mluvíme o obraně, tak nehovoříme o abstraktním požadavku NATO. Nemluvíme o tom, že někdo v Bruselu, Washingtonu nebo třeba v Haagu chce, abychom utráceli víc. To je falešný rámec, který se v komunikaci některých dnes vládních politiků objevuje velmi často. My přece nevydáváme peníze na obranu vůči NATO. My vydáme peníze na obranu České republiky v rámci NATO. A NATO je naše bezpečnostní pojistka, která nemá alternativu. Pojistka funguje přece ale jenom tehdy, když do ní všichni přispívají a když je důvěryhodná. Pokud chceme, aby naši spojenci brali vážně bezpečnost České republiky, musíme brát my vážně bezpečnost jejich. A musíme přece taky plnit, co jsme si dohodli. To by ten článek 5, na který se tak často odkazuje veřejná debata, mohl být opravdu jenom na papíře a nemusel by na něj být spoleh.
Česká republika musí být důvěryhodným partnerem v rámci Severoatlantické aliance. To je pro nás existenčně životně důležité. To nemá alternativu. Jsme středně velká země uprostřed Evropy, vůbec ne malá. Ale nemáme ten luxus geopolitické samoty a nejsme to my, kdo může účinně zařídit geopolitickou stabilitu v Evropě ani ve světě. Přiznejme si to. A naše moderní dějiny nás přece velmi tvrdě naučily, co se stane, když budeme stát sami. Naučily nás, co znamená i ztratit spojence. Naučily nás, co to znamená, když o nás rozhodují jiní. O nás bez nás – všichni to ze školy znáte. Naučily nás, že svoboda bez bezpečnosti je křehká. A také přece víme, že bezpečnost bez spojenců je pro Českou republiku jenom úplná iluze. Proto je členství v NATO jedním z největších bezpečnostních úspěchů české moderní historie. A proto je nebezpečné, když někteří politici, teď vládní politici, zlehčují naše závazky, bagatelizují výdaje na obranu nebo naznačují, že se to všechno tak nějak vykáže.
Nenahradíme tanky tabulkami! Nenahradíme munici tiskovou zprávou, ani protivzdušnou obranu nějakou účetní operací! Nenahradíme důvěru spojenců domácím populistickým politickým marketingem. Obrana se musí skutečně budovat, nejenom vykazovat.
Dámy a pánové, pojďme si taky říct, co znamená to, co jsem už říkal, to moje: Je to dobře. Je dobře, že vláda bude chtít snad, doufejme, dvě procenta splnit, ale není dobře, že k tomu dospěla až po tlaku. Je dobře, že premiér mluví o navýšení, ale není dobře, že předtím tvrdil, že už je splněno, že už máme hotovo. Je dobře, že ministryně financí nyní navyšování připouští, ale je špatně a vadí mi, že ještě před týdnem říkala, že ten prostor nevidí. Je dobře, že vláda jedná se Severoatlantickou aliancí, ale je zásadně špatně, že musíme našim spojencům vysvětlovat položky, které prostě neobstojí. Když to víme. Je dobře, že se mluví o infrastruktuře, ale není dobře, pokud infrastruktura slouží jenom jako náhražka za skutečnou modernizaci bojeschopné armády.
Naše pozice je úplně jednoduchá. Podpoříme skutečné posílení obranyschopnosti České republiky. Nikdy nepodpoříme jenom nějaké účetní kouzlení. A chceme, aby vláda přišla do Poslanecké sněmovny – a o to naléhavě prosím – s komunikací jasného plánu: za prvé, odkud přesně vezmete dodatečných 20 miliard korun? Ne obecně, ne frázemi, slovy, ale konkrétně. Ono to jde a některé i ekonomické okolnosti spojené teďka třeba s vyšším výběrem DPH tomu nahrávají. Rádi poradíme, pokud budete potřebovat.
Za druhé: do kterých kapitol a projektů tyto prostředky skutečně půjdou? A za třetí: které z nich byly předem konzultovány s našimi spojenci v Severoatlantické alianci a budou uznatelné, budou uznatelné podle té alianční metodiky?
Za čtvrté, jaký konkrétní dopad budou mít na schopnosti Armády České republiky? A ještě, jak vláda zajistí, aby se v příštích letech neopakovala stejná situace, kdy doma tvrdíme jedno číslo a NATO uznává číslo jiné? Jaká bude trajektorie růstu výdajů po roce 2026 směrem ke třem procentům HDP v roce 2030? A doufám, zase jsme tady – podpoříme to, pomůžeme, poradíme, pokud budete potřebovat k výdajům pěti procent HDP v roce 2035, jak jsme si to v Haagu dohodli. Žádná opoziční šikana z mé strany. Normální otázky odpovědné opoziční strany v demokratickém parlamentu.
Já myslím, že existuje ještě jeden argument, který je fér tady nahlas říct. Obranné výdaje nejsou samozřejmě jenom spotřebou, ale dobře nastavené obranné výdaje jsou investicí do budoucnosti, do obranyschopnosti České republiky. Jsou investicí do bezpečnosti, bez které prostě není prosperita. Investicí do průmyslu. Pokud zapojíme české firmy a prosím, ať se to stane, investicí do technologií, inovací a výzkumu. Všechny velmi úspěšné technologicky pokrokové státy ve světě investují jako prioritně do inovací a do výzkumu, do technologického pokroku.
Jsou to investice do regionů, kde působí obranný průmysl. Jsou to investice do kvalifikovaných pracovních míst a taky do odolnosti státu. Ale platí to prosím jenom tehdy, pokud jsou ty výdaje řízené, pokud jsou samozřejmě strategické a také do značné míry hospodárné. Ne, pokud se na poslední chvíli hledá 20 miliard, aby se vyplnila tabulka. Ale zaplaťpánbůh za to, že aspoň teď pozdě nežli později se hledá.
A proto TOP 09 dlouhodobě říká dvě věci najednou. Obranu musíme posilovat a každou korunu musíme utrácet odpovědně. A to není rozpor. To je přece ten správný přístup. To má jít ruku v ruce. Když nás kritizovala tehdejší opozice, někteří třeba poslanci současné vládní koalice, za to, že ty výdaje jsou tupé, že se utrácí jen tak, aby se to splnilo, tak to není pravda za prvé a za druhé, to bychom nikdy nechtěli. Vždycky se na to díváme tak, že když utrácíme hodně peněz a stát nemá jiné peníze než ty, které si vybere od firem a od svých občanů, tak pokud je utrácíme, tak musíme vědět proč, musíme vědět jak a musíme dávat sakra pozor, aby to byly peníze, které nezůstanou někomu za nehty. Když jde o bezpečnost, není možné škrtat naslepo a říkám to jako předseda rozpočtově odpovědné strany. Když jde o veřejné peníze, tak je také nesmíme utrácet naslepo a musíme investovat rychleji v případě obrany. Nedá se nic dělat. Nicméně udělat všechno pro to, aby ty investice nebyly chaotické. To je velmi důležité.
Ano, musíme posilovat armádu, ale zase nevytvářet zlaté doly pro spekulanty a nevytvářet tady nové oligarchy. To je velká výzva. Ale my jsme připraveni se s tím popasovat. Musíme modernizovat, ale zároveň musíme přece vyžadovat kontrolu, transparentnost a výsledky. Obrana není bianco šek. Obrana není místo, kde se šetří pro politický potlesk.
Dámy a pánové, já si myslím, že dnes je ten správný okamžik připomenout rozdíl mezi populismem a mezi odpovědnou politikou. Populismus vždycky říká, že všechno lze slíbit a nic nebude bolet. Slibem nezarmoutíš, to se přece říká. Ale odpovědná politika říká ano, ta bezpečnost něco stojí. Mě, tebe, vás, naše firmy, naše daňové poplatníky, ta bezpečnost prostě bude stát šílené peníze. Ale to se nedá nic dělat, jenom tak budeme v bezpečí. Válka by byla mnohem dražší a možná už bychom se neviděli. Já na to nechci ani myslet, kdyby se Česká republika musela do války dostat. Ale fakt platí: Kdo chce mír, připravuje se na válku. Populismus říká: Nějak to vykážeme. Ale odpovědná politika říká: My musíme vybudovat schopnosti, ne výkaz, ale schopnosti. ***
