Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuj. Další s přednostním právem bude na řadě pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Protože se množí dotazy, kdo tam ještě všechno je v pořadí, tak vám to přečtu. Následovat bude Michaela Šebelová, Martin Kupka, Vít Rakušan, Jan Skopeček, Marian Jurečka.
Pane poslanče, ještě než začnete, přečtu omluvy, které tady na mě vyskočily od předchozího předsedajícího, čímž připomínám, že jsme se vyměnili při řízení schůze. Tak vás také i já vítám, pěkné středeční odpoledne. Dovolte, abych omluvil Pavla Bartoně do 10 hodin z osobních důvodů, Marka Bendu od 9.30 do 14 z pracovních důvodů, Matěje Gregora od 9.30 do 11.30 z pracovních důvodů, Jakuba Jandu od 17.30 z pracovních důvodů, Vladimíra Pikoru od 9.30 do 11 z pracovních důvodů, Jiřího Strýčka od 17.30 ze zdravotních důvodů. Z členů vlády: Ivan Bednárik od 11 hodin – zahraniční cesta, Boris Šťastný od 12 do 14 – pracovní důvody a Adam Vojtěch od 10 do 12 – pracovní důvody. Tak máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Já děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já bych v kontextu toho, jaká je teď veřejná mediální debata o aktuálních tématech, rád na půdě Poslanecké sněmovny poukázal nebo okomentoval některé věci, kterým se konzistentně věnuji. Zaznamenal jsem ve veřejných zdrojích, že dochází k posunu ve výdajích na obranu. To je téma, kterému já se tady věnuju pořád, stále to tady komentuji a za sebe a za TOP 09 pořád upozorňuji na to, že zahrávat si s tím, že budeme dávat na obranu příliš málo, méně než 2 procenta HDP, jak na to poukazuje nyní NATO a jak tady byl i Mark Rutte Andreji Babišovi obrazně řečeno domluvit nebo vynadat, tak je to nebezpečné. Je to hazard s naší bezpečností a vody se tady trochu hýbají. Je to dobře. Za TOP 09 říkáme dlouhodobě, a máme plán, představili jsme ho, načetli jsme takové pozměňovací návrhy, které by umožnily zvýšit výdaje na obranu na tu dohodnutou mez, na to dohodnuté množství v rámci Aliance a u té dohody jsme jako Česká republika, připomínám, přece byli. Není to tedy jenom nějaká naše hloupá politická polemika, nějaká maličkost, to tady zaznívá opakovaně, a nejenom tedy z mých a z našich úst.
Je to debata o obraně České republiky, o bezpečnosti našich občanů a o důvěryhodnosti naší země. A stále je to debata o tom, zda jsme jako Česká republika v NATO spolehlivým, respektovaným, uznávaným partnerem, který plní své závazky, který má prokazatelnou snahu je plnit, má strategii a plán jak jim dostát, anebo který se pouze vymlouvá a snaží se všelijak účetně a účelně ty domluvené závazky obejít.
Začnu větou, která možná některé překvapí. Jestli premiér Andrej Babiš skutečně otočil a jestli jeho vláda skutečně chce ještě letos navýšit výdaje na obranu tak, aby Česká republika splnila alespoň 2 procenta HDP podle pravidel NATO, tak pak je to samozřejmě dobře. Ano, slyšíte správně, říkám, je to dobře, pokud Andrej Babiš teď otočil a bude hledat peníze na armádu, na naše výdaje, na obranu, na zbrojení, pro odstrašení, tak jak my jsme to už navrhovali, tak jak na to poukazujeme skoro půl roku, že je to nezbytné.
Je dobře, pokud se vláda rozhodla, že 2 procenta nebudou tématem pro příští rok, ale bude to téma už letos. Nebude to téma na další rozpočet, doufám, že to nebude jenom téma na další tiskovku, na další vyjednávání s NATO, ale že to bude skutečně závazek, který máme splnit a máme ho splnit teď, protože my víme, že to je možné, je to důležité, strategické a bezpečnostní. Je dobře, pokud vláda konečně uzná, že bezpečnostní situace je vážná. Je dobře, pokud premiér přestal tvrdit, že všechno je v pořádku, a začal připouštět, že i podle metodiky NATO nebo právě podle metodiky NATO to v pořádku není. A je dobře, pokud paní ministryně financí, která ještě před týdnem neviděla prostor, najednou ten prostor pro navýšení výdajů na obranu hledat musí.
Zároveň platí ale druhá věc. Není to asi žádné velké prozření. Není to nějaký nový nápad Andreje Babiše nebo nějaký odvážný strategický obrat vlády. Je to, já myslím, spíše návrat k realitě a je to návrat k realitě, na kterou TOP 09 upozorňuje nejenom v tomto volebním období, ale konzistentně roky, roky a roky jako na důležitou prioritu naší bezpečnosti a ten neblahý vývoj ve světě, neblahý vývoj v Evropě, válečná situace na východě Evropy a nestabilní partner v rámci NATO, Spojené státy americké, které donedávna stabilním partnerem tedy byly, tak nám bohužel dávají zapravdu a neradujeme se z toho, že se bezpečnostní situace ve světě zhoršuje. Není ale možné v takové situaci přece strkat hlavu do písku. Dlouho říkáme, 2 procenta na obranu nebo 2 procenta HDP na obranu nejsou nějakou politickou ozdobou, není to ani účetní kategorie, jak to někdo říká, ani číslo do grafu, jak se tím někdo prezentuje. Jsou to minimální vstupní náklady na bezpečnost státu v době a v situaci, ve které se Evropa teď znovu nachází, kdy se bohužel po dekádách v Evropě už čtyři roky otevřeně válčí a ukazuje se, že jsme měli pravdu. Bohužel, ale měli jsme pravdu. Naše politika je zodpovědná. Usvědčuje nás to z odbornosti, kompetentnosti a zodpovědné politiky.
Podívejme se prosím věcně, dámy a pánové, na to, co se stalo. Ještě nedávno premiér Babiš hájil letošní rozpočet s tím, že obsahuje 2,1 procenta HDP na obranu a byla to hlavní vládní linie. My splňujeme, není to problém, opozice straší, všechno je v pořádku. Ale pak se ukázalo, že podle metodiky NATO tomu právě tak vůbec není. A my jsme to říkali, že některé výdaje, které si vláda doma označila jako výdaje s obranným významem, NATO jako obranné výdaje vůbec neuznává a premiér následně sám přiznal, že podle metodiky Severoatlantické aliance české obranné výdaje letos dosahují nikoliv 2 procent, ale necelých 1,8 procenta. To je samozřejmě rozdíl, který těžko zametete pod koberec. To těžko může být nějaká chyba v excelové tabulce nebo tak něco, nebo technikálie pro úředníky. Je to politický problém, ale tady je to i bezpečnostní problém. A znovu říkám, výdaje na obranu a tyto hádky, debaty o plnění nebo neplnění 2 procent HDP by fakt neměly být tím polem, kde se budeme nějak politicky zviditelňovat nebo poměřovat NATO se neptá, jak si výdaje pojmenujeme v Praze, NATO se ptá, zda za ty peníze vznikají reálné obranné schopnosti naší země, jestli posílíme naši armádu, jestli máme vojáky, jestli máme a budeme mít munici, techniku, logistiku, protivzdušnou obranu, kybernetickou bezpečnost, kybernetickou odolnost, schopnost přijmout spojence, schopnost přesouvat síly a zejména, a to je to podstatné, přece schopnost odstrašit agresora. Pořád platí, že kdo chce mír, připravuje se na válku, staletí vyzkoušená osvědčená pravda. Kdo tomu nevěří, tak buď je demagog a lhář, anebo nedával v dějepisu pozor.
Ukázalo se, že česká vláda si chtěla pomoci položkami, které znějí hezky, ale u spojenců neobstály. My jsme to říkali a to je podstata celé věci. Nejde zase o to, že bychom my z opozice chtěli nějak vládě škodit zrovna v tak kardinální věci. Fakt máme tendenci se tady dohodnout a podpořit zvýšené výdaje na obranu. Nejde o to, že bychom chtěli popírat význam infrastruktury. Samozřejmě silnice, železnice, mosty, letiště, logistické uzly a tak dále, a tak dále, to je důležité. Je to využitelné v dobách mírových, o kterých já fakt doufám a chci pro to pracovat, jak to jenom bude možné, aby nepřestaly, tak je možné využít a nikdo soudný tohle přece nepopře. Ale musí být jasné, že jde o obrannou infrastrukturu, že odpovídá alianční metodice, že byla plánována jako součást obranných schopností a že skutečně umožňuje, skutečně umožňuje třeba přesun aliančních vojsk, podporu spojeneckých sil nebo odolnost státu v krizi. ***
