Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Když jste byli v opozici, byla to pro vás obrana demokracie. Když jste ve vládě, je to najednou problém, který se musí rychle řešit. To opravdu není konzistentní postoj, to je účelová změna pravidel podle momentální politické role. A to je přesně důvod, proč říkáme: Ano, modernizace jednacího řádu je potřeba, ale nesmí být účelová, nesmí být psána na aktuální většinu, nesmí být psána jako reakce na to, že vládě vadí opoziční kontrola, a už vůbec by se pravidla hry neměla měnit uprostřed rozehraného utkání.
Pokud chceme skutečně moderní jednací řád, pojďme vést debatu o celém novém jednacím řádu, nejen o dílčích změnách, nejen o tom, co se zrovna hodí vládní většině, nejen o tom, jak zrychlit průchod vládních návrhů Sněmovnou, protože Poslanecká sněmovna není převodová páka vlády, Poslanecká sněmovna není razítkovací úřad a už vůbec není žvanírna, jak o ní opakovaně mluví pan premiér. Poslanecká sněmovna je místo politické diskuse, místo kontroly vlády, místo, kde má zaznívat i nepohodlný názor opozice.
Jistě, obstrukce může být legitimní nástroj, ale jen tehdy, když je výjimečná, když upozorňuje na mimořádně závažný problém, když opozice říká: S tímto návrhem zásadně nesouhlasíme a využijeme všechny zákonné prostředky. Ale pokud se obstrukce stane každodenní praxí, tak jak jsme to viděli v minulém období, ztrácí svůj smysl, stává se rutinou, stává se divadlem a nakonec přestane zajímat i veřejnost. To jsme tady zažili. A obětí toho nebyli jen poslanci, obětí byli zaměstnanci Sněmovny, obětí byla kvalita legislativního procesu a v konečném důsledku i veřejná důvěra v parlament.
Proto neříkáme nic neměňme, neříkáme zachovejme všechny skuliny, neříkáme nechme Sněmovnu paralyzovat. Říkáme něco jiného: Měňme pravidla poctivě, měňme je předvídatelně, měňme je, pokud možno, s účinností od dalšího volebního období. V tomto smyslu s kolegy budeme podávat pozměňovací návrh. Měňme je tak, aby chránila jak právo většiny rozhodovat, tak právo menšiny mluvit a vyjádřit svůj názor. Protože demokracie není jen vláda většiny, demokracie je také ochrana opozice.
Chtěl jsem se vyjádřit k jednotlivým ustanovením a to si asi nechám potom až do věcné diskuse, až se dostaneme k projednávání tohoto bodu, ať už dneska nebo v příštích dnech nebo v příštích týdnech.
A dovolte mi závěrem k tomuto tématu říci ještě jednu obecnější věc. Jednací řád může pomoci, může odstranit některé excesy, může zavřít některé skuliny, může zpřehlednit jednání, ale sám o sobě politickou kulturu nevytvoří. O tom, zda bude Sněmovna důstojná, nerozhodují paragrafy. Rozhodují o tom sami poslanci, rozhodují o tom lidé, rozhoduje to, zda většina respektuje menšinu, zda menšina nezneužívá svá práva trvalé blokády, rozhoduje to, zda se u tohoto pultíku vede debata k věci, nebo osobní exhibici, rozhoduje to, zda vláda chápe Sněmovnu jako kontrolní orgán, nebo jako překážku, kterou je potřeba obejít.
My jsme pro moderní Sněmovnu, jsme pro moderní jednací řád západního střihu, ale nejsme pro účelové změny, které si většina píše sama pro sebe. Nejsme pro změny, které se tváří jako modernizace, ale ve skutečnosti mají jen zrychlit vládní legislativní válcování. A nejsme proto, aby ti, kdo včera obstrukce povýšili na každodenní metodu, dnes moralizovali o efektivitě.
Proto říkám, pojďme jednat. Pojďme změnit to, co změnu potřebuje, pojďme přiblížit Sněmovnu modernímu parlamentu. Ale dělejme to poctivě, s respektem k opozici, s respektem k rozhodnutím Ústavního soudu, s respektem k parlamentní debatě a hlavně s vědomím, že pravidla nemají sloužit jedné aktuální většině, ale této instituci jako celku.
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi závěrem shrnout společného jmenovatele všech bodů, o kterých jsem mluvit. Na první pohled spolu možná nesouvisejí – veřejné finance, podpora bydlení, média veřejné služby, jednací řád Poslanecké sněmovny. Ale ve skutečnosti je spojuje jedna zásadní otázka – zda v této zemi budou platit pravidla a zda budou platit pro všechny včetně vlády.
U veřejných financí vidíme snahu obejít rozpočtová pravidla výjimkami. U podpory bydlení vidíme zužování pomoci tam, kde by stát měl problémům předcházet. U médií veřejné služby vidíme tlak na instituce, které mají být nezávislé na momentální politické většině. A u jednacího řádu vidíme pokus změnit pravidla hry ve chvíli, kdy se to vládní většině hodí.
My nejsme proti změnám, nejsme proti kontrole, nejsme proti modernizaci, nejsme proti odpovědnému zpřesnění pravidel. Ale jsme proti tomu, aby se správné pojmy zneužívaly jako zástěrka, aby se pod slovem flexibilita skrývalo obcházení rozpočtové odpovědnosti, aby se pod slovem racionalizace skrývalo oslabování prevence, aby se pod slovem reforma skrývalo zestátňování a politický tlak, aby se pod slovem modernizace skrývalo účelové omezování parlamentní debaty.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, stát nestojí jen na zákonech napsaných na papíře. Stát stojí na důvěře, že se podle těchto zákonů bude také jednat, a právě tato důvěra je dnes v sázce. Proto budeme podporovat návrhy, které posilují odpovědnost, transparentnost a nezávislost, ale budeme odmítat návrhy, které oslabují pravidla, obcházejí kontrolu nebo koncentrují moc v rukou momentální většiny. Protože pravidla buď platí, anebo neplatí. Neplatí jen v dobrých časech, neplatí jen tehdy, když se to hodí, a rozhodně neplatí jen pro ty druhé. A vláda nám bohužel ukazuje svojí každodenní prací opak. Děkuju vám za pozornost. ***
