Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Pod záminkou modernizace se bourají základní principy, na kterých Česká televize a Český rozhlas stojí. Místo stabilního a předvídatelného financování přichází větší závislost na rozhodování vlády a parlamentní většiny. A to je zásadní změna. Protože kdo rozhoduje o penězích, má vždycky i vliv. Místo jasných pravidel přichází vágní formulace, místo stability přichází nejistota. Místo posílení důvěry přichází prostor pro politický tlak, ať už přímý nebo nepřímý. A to je kruciální problém, protože média veřejné služby nepotřebují experiment, nepotřebují překotnou systémovou změnu, potřebují stabilní, srozumitelný a předvídatelný rámec. Potřebují jasně definovanou roli a především potřebují finanční a institucionální nezávislost na momentální politické moci.
Vládní návrh jde bohužel zcela opačným směrem. A pokud ho bude vláda i nadále prosazovat, neposílíme tím veřejnou službu, naopak otevřete tím prostor pro její oslabení, a tím i pro oslabení demokracie jako takové. A to je riziko, které bychom si neměli dovolit.
Vážené kolegyně, vážení kolegové. Za sebe jasně říkám, podporuji rozšíření působnosti NKÚ na hospodaření České televize a Českého rozhlasu, považuji nezávislou vnější kontrolu za legitimní a potřebnou. Považuji transparentnost hospodaření za důležitou pro důvěru veřejnosti, ale zároveň říkám, nespěchejme způsobem, který z této věcné ústavní změny udělá politický nástroj pro prosazování dalších vašich změn. V souvislosti s tím varuji před vládním plánem na systémové oslabení a likvidaci médií veřejné služby. Nedovolme, aby se dobrá myšlenka stala součástí špatného balíku.
Protože pokud dnes současně slyšíme návrhy na zásadní změnu financování, na oslabení právních pojistek a na větší závislost médií veřejné služby na státu, pak musíme být dvojnásob opatrní. Nemůžeme dát vládě možnost říkat, my přece jen posilujeme kontrolu. Ne. Posílení kontroly je jedna věc. Rozklad nezávislosti je věc druhá. A my podpoříme první, ale budeme se bránit tomu druhému.
Vážené kolegyně, vážení kolegové. Ústava se nemění každý den. A když už ji měníme, musíme vědět přesně proč, přesně jak a přesně s jakými pojistkami. V tomto případě smysl návrhu vidím a jsem rád, že na půdě opozice vznikl i pozměňovací návrh, který posílí právě ty zmiňované pojistky směrem k médiím veřejné služby. Děkuju za to kolegům.
Chci ale zároveň, aby byl celý ten návrh zákona projednán s respektem k ústavní vážnosti, nezávislosti médií veřejné služby a k tomu, že nejde o obyčejný politický spor. Jde o důvěru, o kontrolu, o nezávislost a o správné vyvážení těchto hodnot. Proto tento návrh v principu podporujeme. Ale budeme trvat na tom aby byl projednán odpovědně, bez zneužití, bez nátlaku, bez toho, aby sloužil jako zástěrka pro vládní snahu podřídit si a zlikvidovat Českou televizi a Český rozhlas.
Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych se ještě vyjádřil k poslednímu bodu navrhovaného programu této mimořádné schůze, kterým je sněmovní tisk 72, tedy návrh novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny předložený skupinou poslanců v čele s Radkem Vondráčkem. A hned na úvod chci říct jasně. My jako TOP 09 jsme pro moderní Sněmovnu, jsme pro moderní jednací řád, jsme pro to, aby Poslanecká sněmovna nebyla institucí, která sama sebe paralyzuje. Jsme pro to, aby se zde vedla věcná politická debata. Ne nekonečné procedurální války.
Ale současně musím dodat jedno velmi důležité ale. Ne každá změna jednacího řádu je automaticky modernizace. Ne každé omezení řečnické doby je automaticky racionalizace. Ne každý návrh, který se tváří jako boj proti obstrukcím, je skutečně vyváženou reformou parlamentní kultury.
Tento návrh obsahuje některé změny, se kterými v zásadě problém nemáme. Například přejmenování Výboru pro mediální záležitosti na Výbor pro média kulturu, to odpovídá přesunu agendy kultury a je to věc, která má samozřejmě svou logiku. Návrh také upravuje vystoupení k programu schůze, zařazování vratek od Senátu nebo prezidenta na mimořádnou schůzi, časy pro třetí čtení, interpelace a některé otázky eLegislativy. Řada těch věcí je věcně diskutovatelná, řada z nich může přispět k větší předvídatelnosti jednání. Řada z nich reaguje na zkušenost, kterou jsme v minulém volebním období zažili.
Připomeňme si minulé volební období. Stali jsme se tady rekordmany. Bohužel rekordmany ve špatném slova smyslu, v délce jednání, v četnosti nočních schůzí, v obstrukcích, v soutěži, kdo vydrží déle u řečnického pultíku. A připomeňme si, kdo tehdy soutěžil. Byli to zejména představitelé tehdejší opozice, dnešní pan premiér, dnešní pan předseda Poslanecké sněmovny. Pánové, kteří tehdy od tohoto pultíku dělali tribunu nikoliv k projednávanému bodu, ale k parlamentní politické kampani.
A dnes titíž lidé přicházejí s návrhem, jak omezit řečnické časy, přednostní práva a průběh rozpravy. Promiňte mi, ale to je zcela ryzí pokrytectví. Já si velmi dobře pamatuji jednání z minulého volebního období. Pamatuji si, jak tehdejší opozice reagovala na jakoukoliv debatu o omezení přednostních práv. Pamatuji si, jak nám bylo říkáno, že jestli na přednostní práva sáhneme, tak opozice od tohoto pultíku neodejde. A hlavní autor téhle novely dokonce říkal, že se k tomuhle pultíku přiváže. Pamatuju si, jak kategoricky tehdejší opozice odmítala pravidla, která dnes sama navrhuje.
A teď najednou, když se opozice stala vládní většinou, najednou je všechno jinak. Najednou se má omezovat. Najednou se má racionalizovat. Najednou je potřeba bojovat s obstrukcemi, které tady zatím nejsou. ***
