Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
To je návrh věcně srozumitelný, je ústavně čistý, je relativně úzce vymezený a je dlouhodobě diskutovaný. Není to žádný překotný nápad z posledních dnů. Není to účelová reakce na jednu aktuální politickou kauzu. Není to přílepek, není to bič na redakce. Je to návrh, o kterém se vede debata řadu let a který má logiku právě v tom, že posiluje veřejnou důvěru v hospodaření institucí, nikoliv politickou kontrolu nad jejich obsahem.
NKÚ má kontrolovat hospodaření, to je legitimní. Je to správné. To je samozřejmě veřejně obhajitelné. A to je také hranice, kterou musíme velmi pečlivě chránit, protože jakmile by se z kontroly hospodaření stal nátlak na obsah, byli bychom úplně jinde. A tam jít nesmíme. Právě proto říkám – ano, jsme pro tento návrh, ale současně dodávám – nepovažuji za správné v tuto chvíli tlačit na pilu. Nepovažuji za správné dělat z tohoto návrhu součást širší vládní ofenzivy vůči médiím veřejné služby. Nepovažuji za správné, aby byl návrh na rozšíření působnosti NKÚ zneužit jako politická zástěrka pro něco úplně jiného, protože vláda současně předkládá zásadní systémovou změnu médií veřejné služby. Změnu, která podle mého názoru vyvolává otázky ohledně – ani ne podle mého názoru – ono je to zcela zřejmé, vyvolává otázky ohledně financování, právní kontinuity, redakční autonomie, vymezení veřejné služby a politické nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. A v takové situaci je potřeba postupovat velmi obezřetně.
Jinak řečeno, kontrola hospodaření ano, zestátnění financování ne, transparentnost ano, politický dohled ne, nezávislá NKÚ ano, vládní peněžní kohoutek ne. To je rozdíl, který musí zaznít jasně. A já ho říkám proto, aby nebylo možné naše stanovisko překrucovat. Nejsme proti kontrole, naopak jsme pro kontrolu, ale jsme proti tomu, aby se slovo kontrola stalo kouřovou clonou pro oslabení nezávislosti médií veřejné služby. V důvodové zprávě se správně připomíná, že současný model kontroly hospodaření České televize a Českého rozhlasu stojí především na jejich radách a dozorčích komisích, tedy na vnitřních kontrolních mechanismech. Návrh argumentuje tím, že NKÚ představuje vnější nezávislost, svou kontrolu, která může posílit transparentnost a důvěru veřejnosti. S tím lze samozřejmě souhlasit a dokonce bych řekl, že v dnešní atmosféře je to argument ještě silnější než dříve, protože důvěra v instituce nevzniká tím, že kontrolu odmítáme. Důvěra vzniká tím, že kontrola je jasná, odborná, nestranná a nezávislá. A právě proto může být NKÚ vhodným nástrojem. A zde se dostáváme k důvodu, proč varuji před přílišným spěchem.
Změna ústavy není běžná novela. Není to technická úprava prováděcí vyhlášky, je to zásah do základního právního rámce státu. Důvodová zpráva sama správně říká, že při novelizaci ústavy je na místě velká zdrženlivost a že změny by měly být prováděny na základě pečlivé analýzy a široké odborné a politické diskuse. Právě to je důležité. My můžeme a patrně budeme pro, ale když jsme pro, neznamená to, že musíme rezignovat na pečlivost. Neznamená to, že musíme přistoupit na překotné projednávání. Neznamená to, že musíme přehlížet ten širší kontext, na který upozorňuji, a ten kontext je dnes mimořádně, mimořádně citlivý. Viděli jste tisíce, desetitisíce lidí včera na Staroměstském náměstí právě z tohoto důvodu a z těchto obav.
Proto říkám, pojďme tento návrh projednat věcně. Pojďme ho podpořit v principu. Pojďme se bavit o přesném rozsahu kontroly. Pojďme se bavit o návazné novele zákona o NKÚ. Pojďme se bavit o tom, jak zaručit, aby kontrola hospodaření nikdy nebyla vykládána jako oprávnění zasahovat do redakční autonomie. Ale nedělejme z toho součást politické kampaně proti České televizi a Českému rozhlasu. Nedělejme z toho další munici v debatě, jejímž skutečným cílem je oslabit a zlikvidovat média veřejné služby. Nedělejme z dobrého principu špatný nástroj.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem přesvědčen, že Česká televize i Český rozhlas se kontroly hospodaření ze strany NKÚ nebojí a nemusí se jí bát. Naopak. Pokud je kontrola nastavena správně, může jim i pomoci, může posílit jejich legitimitu, může posílit důvěru veřejnosti, může rozptýlit některé pochybnosti a může oddělit fakta od politických útoků. A to je důležité, protože média veřejné služby dnes čelí mnoha útokům. Často účelovým, často paušalizujícím, často vedeným nikoliv snahou zlepšit jejich fungování, ale snahou je oslabit a poškodit. O to důležitější je mít kontrolu, která bude odborná a hlavně nezávislá. Ne politickou, ne účelovou, ne selektivní, ale kontrolu, která obstojí.
Zároveň ale platí, že transparentnost nesmí být zaměněna za podřízenost, kontrola nesmí být zaměněna za řízení a odpovědnost nesmí být zaměněna za poslušnost. To jsou tři zásady, které musíme udržet, protože veřejná služba má smysl právě tehdy, když je nezávislá. Má smysl tehdy, když se nebojí klást nepříjemné otázky. Má smysl tehdy, když není finančně vydíratelná. A má smysl tehdy, když její hospodaření může být kontrolováno, ale její redakční rozhodování není řízeno politiky.
A právě proto musím znovu zdůraznit zásadní výhradu vládnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby. Ten návrh totiž nejde směrem k posílení a zpřesnění fungujícího systému, jde směrem jeho rozvolnění, rozvolnění pravidel, rozvolnění definice veřejné služby a především rozvolnění pojistek nezávislosti včetně vytvoření větší finanční závislosti na státu. Jinými slovy, likvidace nezávislé České televize a Českého rozhlasu a jejich zestátnění.***
