Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Pokud ale platí jen tehdy, když se vládě hodí, nejsou to pravidla, pak jsou pouhou dekorací. A právě proto považuji vládní pozměňovací návrhy za naprosto nepřijatelné nejen z hlediska jejich obsahu, ale především z hlediska principu, který zavádějí; principu, že místo odpovědnosti zavedeme výjimky, místo konsolidace zavedeme únik, místo disciplíny zavedeme flexibilitu bez hranic.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes stojíme před velmi jednoduchou volbou. Buď potvrdíme, že pravidla platí i pro vládu, že schodek veřejných financí má své limity a že odpovědná fiskální politika není volitelná, anebo dáme vládě bianco šek na další zadlužování, legitimizujeme rozpočty s deficitem přes 400 miliard korun a definitivně rezignujeme na rozpočtovou odpovědnost.
A dovolte mi říct ještě jednu větu zcela jasně. Pokud dnes připustíme tyto výjimky, nebudeme to za rok řešit, nebudeme za rok řešit, jestli je schodek 400 miliard korun. Budeme řešit, proč je ještě vyšší, protože bez pravidel neexistuje brzda. Proto považuji dnešní debatu za naprosto klíčovou. Není to debata o technickém vyřešení. Je to debata o tom, zda tato Sněmovna ještě bere vážně vlastní zákony.
Vážení kolegové, já vás vyzývám, abyste vládní pozměňovací návrhy odmítli, abyste podpořili naopak naše návrhy, které naopak posilují vymahatelnost pravidel, omezují prostor pro výjimky a vracejí fiskální politiku k odpovědnosti, protože stát, který si upravuje pravidla podle aktuální potřeby vlády, není silný stát. Je to stát, který ztrácí kontrolu nad vlastními financemi, a to je cesta, která nemá a nemůže mít dobrý konec.
Dalším bodem, který má být na této mimořádné schůzi projednáván, je vládní novela zákona o podpoře bydlení. Na první pohled jde o technickou úpravu, kterou vláda označuje jako racionalizaci systému, ale při bližším pohledu je zřejmé, že návrh v sobě nese zásadní problémy, které nelze přehlížet.
Za prvé, novela omezuje dostupnost pomoci. Zavádí například podmínku dvouleté vazby na území a současně zužuje okruh lidí, kteří mají nárok na poradenství. Jinými slovy, pomoc se posouvá až do okamžiku, kdy je problém akutní, a to je krok špatným směrem, protože smyslem systému podpory bydlení má být prevence, ne řešení situace ve chvíli, kdy už je krize naplno rozvinutá.
Za druhé, návrh přenáší odpovědnost na obce, aniž by jim dal odpovídající nástroje. Stát říká samosprávám: budete řešit bytovou nouzi, ale zároveň nepřináší tomu odpovídající podporu, a to i tu finanční. Metodická podpora je jistě důležitá, ale sama o sobě nezaplatí provoz kontaktních míst, ani práci lidí v terénu, a to je problém, který z praxe velmi dobře znají starostové a starostky.
Za třetí. Vláda mluví o úsporách, ale není schopna je přesně vyčíslit. Současně přesouvá prostředky uvnitř rozpočtu, často na úkor jiných důležitých programů, například rozvoje regionů. To nepůsobí jako promyšlená koncepce. To působí jako improvizace.
A konečně, návrh přichází v době, kdy celý systém podpory bydlení ještě není plně funkční. Digitalizace je nedokončená, řada procesů má probíhat manuálně ještě několik let a obcím hrozí další nárůst administrativní zátěže. Místo stabilizace systému tedy přichází další změna.
Abych to shrnul, návrh v této podobě omezuje dostupnost pomoci, oslabuje preventivní funkci systému, přenáší odpovědnost bez odpovídající podpory a zvyšuje nejistotu v době, kdy by měl systém začít fungovat. Pokud chceme skutečně řešit problém bydlení, nemůžeme pomoc zužovat, nemůžeme ji odkládat až do krizového okamžiku a nemůžeme ji stavět na bedrech obcí bez dostatečné podpory. Proto tento návrh potřebuje zásadní úpravy a především poctivou debatu o tom, jak má systém podpory bydlení v České republice skutečně fungovat.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se nyní vyjádřil ještě k dalšímu bodu, kterým je senátní návrh ústavního zákona, sněmovní tisk 47, tedy návrh na rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na hospodaření České televize a Českého rozhlasu. Chci říct hned na úvod zcela jasně, tento návrh v principu jednoznačně podporujeme. Podporujeme nezávislou vnější kontrolu hospodaření médií veřejné služby, podporujeme transparentnost, podporujeme odpovědnost, podporujeme to, aby veřejnost měla jistotu, že prostředky, které jsou vybírány na základě zákona, jsou využívány účelně, hospodárně a transparentně. Tento návrh však nelze v současné rozjitřené situaci brát zcela izolovaně od vládního plánu na likvidaci České televize a Českého rozhlasu. Jedna věc je nezávislá kontrola hospodaření ze strany NKÚ, druhá a v tuto chvíli neoddělitelná věc je systémová změna, která by média veřejné služby učinila finančně a institucionálně závislými na státu, vládě nebo na momentální parlamentní většině. Jedna věc je kontrola, druhá věc je ovládnutí. Jedna věc je transparentnost, druhá věc je mocenský tlak, jedna věc je vnější auditní pohled nezávislé instituce, druhá věc je zásah do financování, autonomie, právní kontinuity a redakční nezávislosti médií veřejné služby. A já považuji za mimořádně důležité, aby se na tyto věci nezapomínalo.
Senátní návrh říká v zásadě jednoduchou věc. Do čl. 97 ústavy se má doplnit, že Nejvyšší kontrolní úřad bude kontrolovat také hospodaření právnických osob zřízených zákonem, které poskytují veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, tedy České televize a Českého rozhlasu. ***
