Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Chcete odečítat hotovostní rezervy na financování dluhu, mimořádné výdaje na bezpečnost, ale taky financování výstavby, například nového bloku jaderné elektrárny. Co znamená ten praktický dopad? No, že si stát pak bude moci půjčit stovky miliard korun, ale pro účely dluhové brzdy se ty stovky miliard nebudou zdánlivě tvářit jako dluh. Ale to je právě účetní trik, to není žádná fiskální odpovědnost, jenom vy řeknete: pro účely dluhové brzdy to nevidíme. Posouváte tak fakticky hranici dluhové brzdy nad těch 55 procent HDP. Formálně možná v zákoně stále napsaná bude, ale prakticky fungovat nebude. Její účinek se oslabí, vy pak budete říkat: všecko je v pohodě, dluhová brzda se nespustila. Jenže ona se nespustí ne proto, že by ten náš český dluh skutečně byl tak nízký, ale proto, že vy část, velikou část dluhu přestanete započítávat. To je fingování účetnictví namísto zodpovědného hospodaření. Budeme platit stále vyšší úroky jako země, ale u klíčového pravidla a pojistky se budeme tvářit, že se nás vůbec netýká. To je hrozně nebezpečné.
Já se blížím k závěru toho, co vy teďka v dnešním návrhu chcete dosáhnout, ale i k popsání toho, co je skutečný účel vašeho konání. Vy chcete obranné výjimky, investiční výjimky, nezapočítávání úroků z dluhu, nezapočítávání jednorázových opatření, možnost navýšit výdajový rámec – a v součtu se můžeme dostat ke stovkám miliard korun, v některých letech klidně až čtyřem stovkám miliard korun, které takto navíc zadluží naši zemi. A to jenom proto, že vy se chcete dostat mimo pravidla rozpočtové odpovědnosti – na papíře chcete plnit, ale skutečný deficit bude obrovský... jenom proto, abyste mohli investovat tam, kam se vám zlíbí, jenom proto, abyste mohli financovat agromamuty, Agrofert, aby dotace proudily, jak vám to vyhovuje, a ještě navíc chcete škrtat svévolně, například Kanceláři prezidenta republiky, čili prezidentu republiky, v průběhu rozpočtového roku. Chcete naprosto svévolnou možnost trestat ty, kteří se vám vzepřou, kteří se vám nebudou líbit, ať už v Kanceláři ombudsmana nebo na Nejvyšším kontrolním úřadě. Je to zcela bezprecedentní, co tady plánujete, a namísto těchto pozměňovacích návrhů s obrovským dopadem je potřeba normální odborná debata, která opatření České republice pomůžou a která jsou jenom příjemná a pohodlná pro vás jako vládu svévolníků. Kritiku těch návrhů ministryně Schillerové samozřejmě vznesla Národní rozpočtová rada. Jsem zvědavá, jaký to bude mít dopad na jejich rozpočet.
A poslední věc. To, že to základní nastavení může prostor pro deficit zvýšit o stovky miliard korun, to nejsou abstraktní čísla. To jsou peníze, které budou znamenat vyšší dluh čili vyšší úroky, my budeme muset jako země potom každý rok další obrovské peníze splácet, a znamená to tedy mnohem větší tlak na to, jak zaplatit důchody, školství, zdravotnictví i bezpečnost, kterou se oháníte a na které se všichni shodneme, že ji je třeba podpořit. A nadto nechcete investovat do skutečně potřebného, dostupného bydlení pro lidi, což by pomohlo naší budoucnosti, ale chcete jenom zrušit pravidla pro největší hráče a umožnit takové postupy, aby malí stavitelé, běžní lidé vlastně neměli nějaké pořádné zastání, ale ti největší, aby si stavěli, co se jim zlíbí.
Takže já to shrnu, proč do zákona, který dnes chcete projednávat, vkládáte výjimky, které Evropská unie vůbec nevyžaduje, proč chcete mít možnost navýšit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent bez standardního souhlasu Sněmovny, přitom samozřejmě 10 procent ze státního rozpočtu je obrovská částka. Dále: Jaká bude reálná hranice dluhové brzdy po všech těch odečtech? To nebude 55 procent HDP, bude to fakticky 60 procent? Nebo 65? Nebo možná víc? A konečně: Proč k takto zásadním změnám a k takto zásadnímu návrhu neproběhla standardní, adekvátní odborná debata... normálně v procesu, který má vláda k dispozici – mezirezortní připomínkové řízení, Legislativní rada vlády, veřejná debata po projednání na vládě. To všechno jste obešli a obešli jste to tím poslaneckým pozměňovacím návrhem Aleny Schillerové. A teď mlčíte, teď nereagujete na to, že tím skutečným tématem jsou peníze pro Andreje Babiše a jeho firmy. Nereagujete na to, že reálně ty peníze potřebujeme do bydlení, pro mladé a rodiny, do systémové podpory v bydlení. Tu vy naopak škrtáte a rozbíjíte.
Zákon o podpoře bydlení, který v původní verzi, kterou jsme my přinesli a navrhli, měl chránit 1,5 až 1,6 milionu lidí, kteří se dneska v České republice pohybují na hraně – a nejsou to lidi v nějaké nejhlubší nouzi, ale jsou to lidi, kteří když se dostanou do špatné shody okolností, tak budou mít problém; jsou to například mladé rodiny, které dávají za nájem polovinu příjmu; jsou to mámy samoživitelky, kterým stačí jeden výpadek výplaty, nemoc dítěte a nemají na nájem; jsou to senioři, kterým po zaplacení bydlení zůstává pár tisíc korun na život – tak tyhle všechny vy házíte přes palubu, vyjímáte je z té preventivní funkce zákona o podpoře bydlení, ten zákon osekáváte jenom tak, abyste nepřišli o podporu z evropského Národního plánu obnovy a omezujete ten zákon na pár tisíc lidí, na pár jednotek tisíc lidí... v situaci, kdy měl pomáhat skutečně potřebným, desítkám tisíc, z toho 1,5 milionu, pro které měl být pojistkou. Takže ta pomoc lidem dřív, než spadnou do krize, prevence, která je levnější, důstojnější a funkčnější, to vy škrtáte. A zase: proč? No protože takhle bude tlak na bydlení jenom růst. Možná bude větší zájem o veliké developerské projekty, které vy chcete výlučně podporovat, ale bytovou krizi nevyřešíte jenom výstavbou obrovských projektů, které je potřeba nastavit – i jasné podmínky pro to, aby to bydlení bylo dostupné, spolupráci s obcemi, podíl dostupných bytů, cesty, které prošlapaly západní metropole – Vídeň i Berlín si prošly obdobím, kdy výstavba nepřispěla k větší dostupnosti pro normální lidi – namísto toho, abyste se inspirovali recepty, co fungují, navázali na zákon o podpoře bydlení, který je ozkoušený na 70 pilotních projektech napříč republikou, namísto toho, abyste skrze kontaktní místa pro bydlení uměli podat lidem tu první pomocnou ruku, namísto toho všeho, co bylo prozkoušené a připravené, to chcete zmačkat, zahodit, lidi, ať si dále přehazují různí úředníci jako horký brambor, zahazujete princip, že prevence je levnější než řešení, například dětí v dětských domovech. ***
