Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.00 hodin)
Poslankyně Olga Richterová: Krásný večer. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z rozhodnutí vás, kteří jste členy vládní koalice, tady dnes jsou zaměstnanci a je placen provoz Sněmovny, aniž by se prostě dostalo k projednávání čehokoliv, co zlepší život v naší zemi, a vy přitom jenom tady předstíráte práci. Proč předstíráte práci jako vládní koalice? Protože kdybyste reálně chtěli přispět k česko-německým vztahům a k nějakému dalšímu pokroku v jejich vzájemném prohloubení, tak jste mohli přichystat s odborníky stanovisko, normálně ho projednat buď v pracovní skupině, ve výboru nebo alespoň ho přinést na grémium hotové. Nic z toho se nestalo. Neměli jsme text předem. Ladili jste ho do poslední chvíle. Nebylo ani poslané písemně. To je lajdáctví, ne zodpovědný přístup k práci. A teď to tady chcete hodit na nás, kteří upozorňujeme na tyhle vaše školácké chyby, že je to kvůli někomu jinému, tady jsme dneska do deseti úplně zbytečně. Ne, je to kvůli vám, ale možná vám to vyhovuje, bít se tady v prsa nejrůznějšími nepravdami, vytahovat tady běsy minulosti, aby se odvedla pozornost od toho, že to vy neřešíte krizi bydlení, to vy reálně neřešíte, kam spějeme do budoucna jako ekonomika, a že nepřipravujete, abychom byli energeticky co nejvíce soběstační. To jsou všecko reálné problémy, co se mají řešit. Ne, vy si nejspíš, tak to vypadá, vyrobíte e-maily, prostě e-maily, které někdo zorganizoval, aby se sem naposílaly, a pak se tím zaštiťujete, že to jakože musíte řešit. Ne! Vy jste se rozhodli to řešit, vy jste ti zodpovědní, ale poškodí to pokud, tak česko-německé vztahy, bohužel nás všechny jako občany České republiky a vy ponesete tuhle tíhu, pokud to nepřerušíte. Prosím, přerušte to! (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vyčerpali jsme faktické poznámky a nyní se vracíme do obecné rozpravy. Přihlášen je pan poslanec Lipavský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, skutečně bylo pro mě ctí tady několik hodin poslouchat debatu ve faktických poznámkách a musím tedy konstatovat, že to téma, které dneska projednáváme, podle mého názoru trochu nečekaně, ale vlastně nepřekvapivě, jednáme tedy o návrhu usnesení ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.
Já tedy musím hned na začátek okomentovat název bodu, protože název bodu zní stanovisko vládní koalice ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Stanovisko jsme tady ale vládní koalice vlastně neslyšeli. My jsme dostali návrh usnesení Poslanecké sněmovny, tak já si kladu řečnickou otázku, jestli tady někdo vystoupí za vládní koalici, a už to i někteří z mých předřečníků také zmínili, a skutečně nás tedy seznámí, jaké je oficiální vládní stanovisko koalice ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Byla by to zajímavost, určitě to na jednání pléna Poslanecké sněmovny patří, ale to, o čem ve skutečnosti jednáme, je usnesení, které zde bylo předloženo. Máme zde i několik návrhů alternativních usnesení. Vzhledem k tomu, jak je rozložena síla v Poslanecké sněmovně jednotlivých klubů, tak se asi můžeme domnívat, co pravděpodobně projde nebo neprojde, a je pro mě tedy trochu nezvyklé a použiju slovo šokující, že neprobíhají žádná reálná politická jednání, abychom našli kompromisní návrh, protože u takto závažných otázek samozřejmě Poslanecká sněmovna má možnost a nárok se vyjadřovat k různým věcem, tak bývá dobrým zvykem, že je snaha najít kompromisní návrh, který může podpořit i opozice, a já se domnívám, že pokud se bavíme o otázkách historické materie, byť stále živé, tak by taková snaha měla být, a je mi tedy velice líto, že taková snaha neprobíhá.
A zároveň tedy jsme svědky toho, že skutečně dneska večer byla otevřena pověstná Pandořina skříňka té historické a ideologické debaty, ze které se dostala ven celá řada nebezpečných, hloupých, neinformovaných, ale v některých případech i zjevně záměrně lživých výroků, které tu debatu tedy poslaly do skutečně odporných rovin.
Já bych chtěl na úvod svého projevu říct, že je nutné jasně konstatovat a pojmenovat, že se dneska nebavíme jenom o sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale že se bavíme o něčem jiném. Bavíme se tady o snaze hnutí SPD s podporou poslanců ANO a Motoristů rozdmýchávat národnostní vášně, bavíme se o vyvolávání strachu, bavíme se o přepisování historie.
A když už tu debatu ale vedeme, tak ji pojďme vést co nejdetailněji, informovaně a věcně, protože se bavíme o věci, která se skutečně hluboce dotýká české paměti, české zkušenosti a naší české státnosti. Samozřejmě ta sudetoněmecká otázka je pro českou společnost citlivá právem, ať už je to Mnichovská dohoda, rozbití Československa nacistická okupace, popravy, koncentrační tábory, holocaust, utrpení českých rodin, ale i vyhnání českých občanů z pohraničí patří k těm nejtemnějším kapitolám našich moderních dějin. A tyto věci samozřejmě vyžadují přesnou paměť, ale také důstojnost a pravdivé pojmenování. Vyžadují úctu k obětem, vyžadují jasné odsouzení nacismu, okupace a všech zločinů, které zničily životy statisíců lidí. Právě proto musíme být maximálně přesní. A právě proto také musíme odmítnout politiku, která se na jednu stranu tváří, že chce bránit historii, ale ve skutečnosti hystorii cynicky zneužívá k politickým cílům. A stejně tak musíme odmítnout národovecké – prosím nikoliv vlastenecké, ale národovecké – pokrytectví, když se SPD nebo ANO domáhají obrany českých zájmů a v tomto případě tedy obrany Benešových dekretů, ale jen co přejedou hranice nebo když přijede zahraniční delegace do Prahy, tak se bratříčkují s německou AfD, s maďarským Fideszem či s rakouskými Svobodnými.
A zároveň musíme uhájit myšlenku smíření mezi národy, protože smíření neznamená, že zapomeneme na minulost nebo že budeme zlehčovat utrpení obětí. Znamená pravý opak. Znamená to mít odvahu a sebevědomí pojmenovat dějiny přesně, ctít památku těch, kteří trpěli, a zároveň nepřenášet staré křivdy na další generace, protože jenom tak se chová skutečně sebevědomý a demokratický stát.
Já si myslím, že ta snaha o vytažení protiněmecké karty, kterou tady vidíme od pana předsedy Okamury a jeho SPD s podporou ANO a Motoristů, je něco, co je přímo v rozporu, abychom uchovali a ubránili vysokou kvalitu česko-německých vztahů. Německo je náš soused, spojenec v NATO, klíčový partner v Evropské unii a také náš nejvýznamnější obchodní partner a samozřejmě Poslanecká sněmovna jako jeden z vrcholných orgánů moci má ve svých usneseních jednat odpovědně a nemá přijímat taková usnesení, která by zbytečně poškodila obraz České republiky v zahraničí.
A já chci říct jednu věc. Podpora dialogu se sudetskými Němci je výrazem projevu důvěry v pravdu, paměť a sílu naší demokratické společnosti. Podpora smíření je způsob, jak ctít oběti bez toho, aby se z bolesti vyráběla nová nenávist. Setkání lidí, kteří chtějí mluvit o složité minulosti, může být součástí odpovědného zacházení s dějinami a skutečné smíření stojí na pravdě, stojí na schopnosti pojmenovat příčiny, následky, stojí na vědomí toho, co se stalo, kdo nesl odpovědnost, kdo byl obětí a proč se podobné věci už nesmí opakovat. ***
