Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Za třetí, ten třetí pozměňovací návrh je, aby ten systém umožnil motivovat k práci s těmi nejtěžšími případy. Tady já jsem si vědom toho, že vstupuju do určité míry na lehce tenký led. Vstupuju do konstrukce, která tady se i docela složitě vyvažovala. A znovu říkám, je to na uvážení tady většiny ve sněmovně. A prostě proto si myslím, že by tady stálo za to, aby u osob, které spadají do těch nově definovaných akutně nejvíce naléhavých případů byla jednodušší cesta k potvrzení o navýšení příspěvku na ta bytová podpůrná opatření. Protože vlastně když to necháme poměrně otevřené, jako to je dnes a bavili jsme se o tom několikrát i tady i na výboru, tak si vlastně budou někteří majitelé možná poměrně logicky vybírat ty v uvozovkách omlouvám se za ten pojem spíše jako jednodušší případy, klienty s menší mírou rizika a my vlastně ty lidi, kteří jsou v nejsložitějších situacích, budeme vlastně mít stále ten velký problém, jak je vlastně do toho bydlení dostat a udržet jim střechu nad hlavou. Proto vlastně se snažím tady posílit tu finanční motivaci, abychom tady ten nástroj v zákoně měli. Tak já říkám, tady jsem si vědom toho, že vstupuju už do nějaké jako víc konkrétnější části toho zákona.

A ta čtvrtá oblast je, bych řekl, už jako hodně takovej, jako to je taková fine tuning, lehká úprava, protože vlastně tady jsme v tom původním textu zákona měli poměrně jasně upraveno to, kdy může případně být podáváno odvolání a tak dále. Tak já jsem si dovolil za nás za lidovce dát tu otázku nepřístupnosti odvolání a chápu, že je tam nějaká motivace rychlosti, jednoduchosti, méně průtahů, tomu všemu rozumím. Ale kdyby to mohlo být upraveno tak, že u dvou typů rozhodnutí by mohla existovat alespoň minimální pojistka, a tedy když člověka do systému vůbec nepustíme nebo když ho v systému nenecháme tím, že mu neprodloužíme platnost zápisu. Neřeším tam majitele bytu, jejich zápisy a tak dál, to prostě do toho nemám ambici vstupovat.

Ale tady si říkám, že prostě může se stát chyba úředníka, fakt se může stát a ten člověk prostě jako najednou je bez opravného prostředku, kromě případného soudu, který asi si, řekněme na rovinu, tahle cílová skupina lidí moc jako k soudu chodit nebude a nebude tam žádný opravný prostředek.

Tak já prosím pěkně, zkuste to zvážit, já chápu a byl jsem u toho, proč jsme se bránili tomu ty opravné prostředky tam dávat. Protože prostě je to nějaká personální a jiná kapacita, ale prosím pěkně, zkuste, zkuste toto zvážit. Aby to bylo prostě nějakým způsobem citlivé, opravitelné atd., atd.

Tak to je asi všechno, co já jsem k tomu chtěl říct. Já myslím, že to celkem jsem vysvětlil tak, aby to nějakou logiku dávalo a budu rád za případnou podporu. Děkuju moc.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další kdo vystoupí v obecné rozpravě, tak je paní poslankyně Gabriela Svárovská. Máte slovo.

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, děkuji pane předsedající. Vážená paní zpravodajko, vážené kolegyně, kolegové já bych si dovolila takové shrnutí, už část těch svých poznámek jsem vyškrtala. O některých věcech se tady mluvilo opakovaně. Proběhly tu nějaké snahy o vysvětlení, ačkoliv musím říct, že z mé strany ne úplně přesvědčivé nebo srozumitelné. Nicméně nemluvíme tady celkově o technických úpravách, ale podle mě se dostáváme k přepisování celé logiky už jednou osekaného zákona o podpoře bydlení. A bohužel směrem, který dál oslabuje jeho smysl, oslabuje jeho účinnost, a to hlavní, prevenci a ochranu před bytovou nouzí a obchodem s chudobou.

Ten pozměňovací návrh, který tady byl představen paní zpravodajkou, podle mého názoru představuje přesun odpovědnosti, roztříštění těch kompetencí a oslabení funkčních pojistek.

Opakovaně jsme si tady vyměňovali poznámky, otázky a odpovědi a názory na přetížení úřadů práce. Stále se domnívám, že návrh přesouvá na Úřad práce příliš velkou zátěž. Zápis osob v bytové nouzi do evidence podpory bydlení, zápis bytů do evidence podpory bydlení a posuzování dalších klíčových podmínek. Opakovaně tady bylo diskutováno, že úřady práce dnes už nezvládají agendy, které mají. Vždyť tu v těchto dnech jednáme o změnách, které prodlužují lhůty implementace právě proto, že ty úřady nestíhají. A teď se přidá úřadům práce další odborně náročná činnost. Vyhodnocovat sociální kompetence žadatelů, posuzovat vhodnost bytů a hodnotit rizika sociálního vyloučení.

Já věřím panu ministrovi, že jsou lidé na úřadech práce kvalifikovaní a velmi kompetentní, ale prostě nemají dost lidí, nemají dost kapacity. Bohužel jste v tomto směru, myslím, nerozptýlili obavy řady z nás, že místo toho kýženého nebo ohlašovaného zjednodušení vznikne chaos, duplicity, další fronty a v důsledku odbývání té práce na prevenci bytové nouze. Ne snad z nějaké liknavosti, ale zkrátka z důvodu toho přetížení. A  z poznámek paní ministryně, to si neodpustím, na adresu sociálního začleňování jsem získala pocit, že jí to osobně nějak zásadně nevadí.

Duplicity mezi kontaktními místy a úřady práce se tady taky diskutovaly. Paní ministryně říká, že jde o zjednodušení, ale přes opakovaná ujištění občan nebude obíhat méně institucí, bude prostě obíhat víc institucí. Do systému budou vstupovat dvojmo jak kontaktní místa pro bydlení, tak úřady práce a to je více administrativy, více překryvů a více nejasností.

Skutečné zjednodušení by bylo právě opačné, aby zápis osoby v bytové nouzi i bytů do evidence zajišťovalo přímo kontaktní místo pro bydlení, tedy místo, které klienta zná, mělo by znát, aby situaci řešilo komplexně a Úřad práce přitom ideálně on-line poskytl svá dostupná data například o těch obchodnících s chudobou, jak to navrhovala paní zpravodajka, paní poslankyně Fialová.

Oslabení prevence, zúžení poradenství až o 80 procent, to je zásadní problém. Zúžení cílové skupiny poradenství v bydlení. Dnes je poradenství koncipováno pro přibližně jeden milion lidí, kteří mají problémy s bydlením nebo jim bytová nouze hrozí. Nově se má týkat značně menší části lidí. Slyším tady čísla 160 000, maximálně 250 000 lidí, to znamená propad o 75 až 80 procent. Jenže lidé potřebují pomoc dřív, než skončí v azylovém domě, na ubytovně, ve stanu nebo na ulici.

Prevence je levnější než hašení katastrofy. Je levnější pomoci rodině včas udržet si bydlení, čím šířeji, tím lépe, než potom financovat krizové služby, azylové domy a následky sociálního propadu. Cílová skupina podpůrných opatření se může také smrsknout až na polovinu. Nové příjmové limity navíc hrozí dalším omezením. Dnes zákon míří asi na 20 až 30 000 lidí. Po navržených změnách může být reálná cílová skupina třeba jen 9 nebo 10 000 lidí. To znamená, zákon formálně zůstane, ale prakticky pomůže jenom zlomku těch, pro které byl vytvořen.

Oslabují se podle mého názoru kontroly proti obchodu s chudobou a to je jeden z velmi nebezpečných momentů té novely. Oslabují se kontrolní mechanismy proti obchodníkům s chudobou, jednou ze zásadních příčin sociálního vyloučení a propadů do chudoby celé řady rodin. Úřad práce nebude kapacitně stíhat kontrolovat, zda byty zapisované do systému splňují základní standardy bydlení. Nedostali jsme opravdové vysvětlení toho, jak se zaručí, že stát nebude podporovat rozbité nebo neobyvatelné holobyty.

Úřad práce také nebude zvládat kvalitně vyhodnocovat, podle mého názoru, jestli poskytování podpůrného opatření nebude zvyšovat sociální segregaci, to znamená reálné riziko vzniku nových sociálně vyloučených lokalit. Ruší se povinnost každoroční kontroly, zda podpůrné opatření probíhá řádně. A to je krok zpět. Je to nebezpečný krok. A znovu se vracím k tomu, čím jsme celou tuhletu diskusi v prvním čtení zahajovali. Zásadní změny by měly procházet odbornou debatou, připomínkováním a řádným hodnocením dopadů. Nic z toho se nestalo nebo se to stalo málo v nedostatečné míře. Návrh nebyl řádně projednán s odbornou veřejností, nebyla zpracovaná analýza dopadů A co je ještě závažnější? Odborníci a odbornice z Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí byli už v lednu od přípravy těchto změn odstaveni. ***