Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Lidé v tíživé situaci získají pomoc jen s velkým zpožděním a je otázka, zda zahlcený Úřad práce vůbec zvládne tyto nové lhůty dodržovat a jakým způsobem budeme řešit to, když ty lhůty nezvládne dodržovat. Z toho mám opravdu velkou obavu.

Moje třetí obava se týká toho, že Úřad práce postrádá odborné zázemí zejména pro posouzení sociálních kompetencí žadatelů. Úředníci a úřednice Úřadu práce obvykle nemají zkušenost se sociální prací ani s bytovou agendou, na rozdíl od lidí na sociálních odborech obcí. Já jsem seděla v komisi, která přidělovala městské byty, spolupracovala jsem s odborem sociálních věcí, který dělal to šetření, ty byty dále přiděloval. Vím, že ti lidé jsou odborníci, umí to dělat. Je to velmi specifické řemeslo, na které musíte mít vzdělání a nějaké zkušenosti.

Budou si muset osvojit nové dovednosti na úřadech práce, případně si i doplnit kvalifikaci, aby uměli správně vyhodnotit nejen situaci, ve které se žadatel nachází, ale také jeho sociální kompetence a širší zázemí. Bude to nezbytné především pro vyhodnocení, zda člověk potřebuje k udržení bydlení asistenci v bydlení nebo ne. Takže ten člověk bude muset opravdu velmi dobře posoudit, jaké jsou kompetence toho žadatele, aby pak dál mohla pokračovat ta nabízená služba Asistence v bydlení.

Čtvrtý bod se týká opuštění individuálního přístupu ve prospěch posuzování formálních kritérií. Vzhledem k tomu, jak je Úřad práce vytížený, jeho primární agendě sociálních dávek a nedostatečnému odbornému zázemí lze očekávat, že individuální přístup k žadatelům na kontaktních místech pro bydlení bude na Úřadu práce nahrazen posuzováním čistě formálních kritérií, zejména kritérií příjmových.

Moje pátá obava se týká toho, že klienti systému podpory bydlení budou chodit sem a tam mezi kontaktním místem pro bydlení a Úřadem práce. To je něco, co opravdu velmi, velmi zkomplikuje situaci člověka, který už tak je ve složité situaci. Ale přesně tomu se ten zákon snažil předejít. To je prostě špatně.

Já si tady dovolím popsat postup, který bude na toho klienta nějakým způsobem navalený. Nejprve se klient bude muset osobně dostavit na kontaktní místo pro bydlení, aby mu bylo poskytnuto poradenství v bydlení. Za druhé bude muset požádat Úřad práce o zápis do evidence. Pokud jej Úřad práce zapíše, bude se jej kontaktní místo pro bydlení pokoušet propojit s poskytovatelem podpůrných opatření, který by mu poskytl podpůrné opatření v bydlení. Ale nekončíme, protože pokud člověk bude potřebovat prodloužit platnost zápisu v evidenci, opět to bude řešit s Úřadem práce. Pak se opět kontaktní místo bude snažit sehnat mu poskytovatele podpůrného opatření. Klient bude jako pingpongový míček mezi kontaktním místem pro bydlení a Úřadem práce.

Moje šestá a předposlední obava k této spolupráci je ta, že přetížený Úřad práce nebude kontrolovat stav bytů před jejich vložením do systému podpory bydlení, což je zásadní pojistkou proti obchodu s chudobou. To je taky věc, se kterou ten zákon chtěl bojovat. To vlastně ale jde proti těm principům. Doposud se předpokládalo, že zaměstnanci kontaktního místa pro bydlení osobně ověří, že byt splňuje zákonem stanovené parametry, než povolí vložení bytu do systému. Ta kontrola na místě je prostě nezbytná.

Návrh však počítá s tím, že o vkládání bytu do systému bude opět rozhodovat stále přetížený Úřad práce. Vzhledem k jeho přetíženosti se obávám, že se nedá počítat s tím, že bude reálně ověřovat stav bytů. Pravděpodobně jen zkontroluje, zda je prostor zkolaudován jako byt. Já se budu velmi ráda mýlit. Hrozí proto, že se do systému dostanou byty nekvalitní, nevyhovující a že se obchodníci s chudobou pokusí do systému dostat a zneužít jej.

Poslední moje obava je zvýšené riziko vzniku sociálně vyloučených lokalit. Již podle stávajícího znění zákona nelze byt vložit do systému, pokud by tím došlo ke zhoršení míry sociálního vyloučení v oblasti. Kontaktní místa pro bydlení mají proti Úřadu práce lepší přehled o situaci v území, mimo jiné díky činnosti sociálního odboru na obecním úřadě a úzkému propojení s poskytovateli sociálních služeb. Zaměstnanci kontaktních míst mají také lepší odborné zázemí pro vyhodnocení sociální dynamiky v sousedství, kde jsou již zabydlovány domácnosti v bytové nouzi.

V neposlední řadě nebude Úřad práce natolik motivován k předcházení vzniku sociálně vyloučených lokalit. Negativní důsledky sociálního vyloučení totiž ponese vedle obyvatel vyloučené lokality zejména obec a dále kraj, například krajská zdravotnická zařízení nebo jiné orgány státu než Úřad práce, například Policie České republiky.

Tuto otázku je třeba vnímat i v kontextu zrušení agentury, klidně říkejme Odboru pro sociální začleňování, která na jednom místě koncentrovala know how státu o sociálním vyloučení na území celé České republiky.

Tolik mé obavy. Děkuji že na ně budete pamatovat.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady dvě faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Eva Fialová, s druhou potom pan ministr Aleš Juchelka. Ještě než přijdete, tak prosím od 19 hodin do 20.15 z pracovních důvodů je omluven pan poslanec Václav Pláteník. Nyní vaše dvě minuty.

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já jsem chtěla reagovat, protože už to tu zaznělo podruhé. Nevyjasnění mezi běháním mezi KMB a Úřadem práce. Právě jak je ten zákon nastaven v současné chvíli, tak osoba jde nejdříve na KMB, pak se posoudí na Úřadu práce, v současném znění se posoudí jeho majetkové testy a další jiné věci. Musí znovu přejít pak na KMB, který mu řekne, jestli byl do evidence podán nebo nebyl zařazen. Následně musí znovu na Úřad práce ověřit, jestli na byt, s kterým ho poskytovatel spáruje, bude mít, a takhle si pořád mezi sebou běhají.

Takže tato nová úprava pozměňovacího návrhu, kdy jde nejdřív na kontaktní místo na bydlení, z něho potom na Úřad práce, tak je jedno a tam dojde k ostatnímu do vyřízení. Takže jenom pro upřesnění. Já bych byla nerada, aby se to tu opakovalo několikrát, že se běhá mezi KMB a Úřadem práce. Naopak tento nový pozměňovací návrh toto zjednodušuje a dává jedno místo, kde osoba bude odbavena se vším všudy.

Co se týká kontroly bytů a možnosti vzniku vyloučených lokalit, tak jsem to vysvětlovala potom kolegyni, nereagovala jsem. Tak je to o tom, že Úřad práce moc dobře ví v současné chvíli, kam posílá a na jaké adresy do nevyhovujících bytů ty příspěvky a doplatky na bydlení a velice dobře zná stavy těch bytů. Proto dává logiku, aby evidence bytů byla i na Úřadu práce, protože když se jim tam objeví adresa, s kterou je dlouhodobě problém, tak asi ten byt do evidence nezapíše, protože má přesně informaci z terénu, ať už od neziskových organizací nebo od kohokoliv jiného, že tento byt je naprosto nevyhovující. Proto není potřeba úplně důsledná kontrola na začátku, což přesně by ta káembéčka musela udělat a ti pracovníci do toho terénu jít a zjišťovat stav a zjišťovat si, jestli se jedná o obchodníka s chudobou, který dlouhodobě využívá příspěvky a doplatky na bydlení. (Předsedající: Čas.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Já jenom doplním, protože jsem chtěl říct to stejné jako kolegyně Eva Fialová, že sociální pracovníci, a to i na úřadech práce, ale samozřejmě nejen sociální pracovníci na úřadech práce, ale ti, kteří vyřizují samotné dávky, tak mají vysokou míru sociální kompetence. Protože když se podívám jenom na oficiální definici, tak je to schopnost jedince efektivně komunikovat. Stoprocentně ji mají, protože musí efektivně s těmi lidmi komunikovat face to face. Spolupracovat – rozhodně mají, protože hledají vždycky řešení pro ty klienty. Takže sociální empatii mají velmi vysokou. V neposlední řadě integrovat s ostatními.

Zahrnují dovednosti jako je empatie, aktivní naslouchání, řešení konfliktů... Což rozhodně na úřadech práce vám všichni potvrdí, že tam řeší konflikty na denní bázi a že jsou výborní v jejich řešení. Mají také schopnost přizpůsobit se různým sociálním situacím, což rozhodně tam všichni pracovníci na úřadech práce, stejně jako na ORP sociální pracovníci, mají, protože se potkávají s těmi potřebnými a musí řešit právě jejich tíživou sociální situaci. ***