Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.30 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
A právě v tom spatřujeme hlavní slabinu vládního návrhu v jeho původní podobě. A proto navrhujeme za náš poslanecký klub KDU-ČSL konkrétní pozměňovací návrhy.
Ten první, obecné východisko pravomocí (?), ale ne bez jasného vymezení. To znamená, když zákon dává vládě možnost zasáhnout do cen pohonných hmot, nejedná se o drobný administrativní detail, nejde o technickou úpravu, jde o pravomoc, která může mít dopad na domácnosti, na dopravu, na zemědělství, na průmysl, na obchod a v konečném důsledku i na cenovou hladinu v ekonomice. Pohonné hmoty nejsou běžné zboží, jsou to vstupy, které prostupují celým hospodářstvím – a právě proto je pochopitelné, že stát chce mít pro krizové situace připravený nástroj. Jenže právě proto, že jde o trh tak citlivý, tak významný, je zároveň nutné zabránit tomu, aby vznikla situace, kdy bude vláda moci tuto pravomoc používat příliš široce, příliš dlouho nebo na základě příliš volné interpretace zákona. Mimořádná pravomoc bez přesných mezí je vždy rizikem, a to bez ohledu na to, která vláda je právě u moci. Dneska se může zdát, že jde o nástroj pro řešení jedné konkrétní situace, ale zákony my tady nepíšeme pro jednu konkrétní situaci, pro jednu tiskovou konferenci, ani pro jeden mediální cyklus nebo cirkus, píšeme je pro právní řád. A co jednou do právní řádu vložíme, může zítra používat kdokoliv jiný v jakémkoliv jiném politickém kontextu. A proto je správné, abychom se dnes neptali jen na to, zda má vláda mít krizový nástroj, a také na to, jaké přesné mantinely k tomu nástroji stanovíme.
Pozměňovací návrh číslo 1, časové vymezení 90 plus 90 dnů. Vládní návrh v původní podobě umožňuje vydat cenový výměr až na dlouhých 12 měsíců a pokud důvody trvají, tak opakovaně. Podle mého názoru je to příliš dlouhé. Pokud opravdu mluvíme o mimořádné krizové situaci, pak má jít o zásah rychlý, dočasný, přechodný a pravidelně vyhodnocovaný. Rok, celý rok si myslím, že je fakt dlouhá doba. To už není akutní zásah, rok, to už je téměř jako standardní režim. A opakované prodlužování bez silnější parlamentní kontroly může vést z mimořádného řešení k trvalému stavu, který začne být používán pohodlněji, častěji než je zdrávo.
Proto navrhujeme jednoduchou, srozumitelnou, bezpečnou úpravu: základní doba takového opatření nejvýše 90 dnů. Jediné prodloužení na 90 dnů. Pokud to bude situace vyžadovat, (?) možné, aby vláda prodloužila o dalších 90 dnů. Pokud i přesto bude nutné to prodloužení opakovat, už pouze s předchozím souhlasem Poslanecké sněmovny. A to je podle nás lidovců rozumné z několika důvodů.
Za prvé, vláda má stále dost prostoru jednat rychle. Nikdo jí nebere možnost okamžité reakce. Za druhé, stát má stále k dispozici dostatečný časový rámec, 180 dnů je půl roku, to už není krátká epizoda, to je dost dlouhá doba na překlenutí krizové situace i na přijetí dalšího opatření. Za třetí, pokud by měla vláda chtít v regulaci pokračovat déle, pak už je naprosto namístě, aby o tom rozhodovala i Poslanecká sněmovna, protože od určité chvíle už nejde jen o krizovou reakci vlády, ale o dlouhodobý zásah do trhu – a ten má mít i silnější demokratickou legitimitu. (Odmlčí se, otáčí se vpravo k diskutujícím u stolku zpravodajů.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Vidím, že už se nám hladina hluku opět snížila, tak můžete pokračovat. Děkuji.
Poslanec Marian Jurečka: Já bych, pane předsedající, poprosil, aby paní ministryně s paní předsedkyní klubu na mě nepokřikovaly tady. Tento návrh, který nestojí proti akceschopnosti, naopak stojí za tím, aby krizový nástroj zůstal krizovým nástrojem a aby se neproměnil na volný bianko šek,
Pozměňovací návrh číslo 2, povinná stanoviska odborných institucí. Druhý pozměňovací návrh říká, že před vydáním cenového výměru si vláda musí vyžádat stanoviska Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Správy státních hmotných rezerv. Někomu se tady může zdát, (že) je to možná formalita, ale podle nás to formalita fakt není, naopak jde o docela důležitou pojistku. Každá z těchto institucí do celé věci vnáší jiný, ale nezbytný klíčový pohled.
Ministerstvo financí je klíčové z hlediska cenové regulace a fiskálních dopadů. Pokud stát uvažuje o zásahu do cen, musí být zřejmé, jak se na to dívá právě orgán, který za cenovou oblast primárně odpovídá. Ministerstvo průmyslu a obchodu má nést pohled na fungování trhu, dopady do průmyslu, dopravy, energetiky a zásobování. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je důležitý proto, aby stát rozlišoval mezi situací, kdy jde skutečně o mimořádné narušení trhu... o situaci, kdy může jít o selhání soutěžního prostředí, tržní sílu nebo nepřiměřené marže v některém článku řetězce. A Správa státních hmotných rezerv vnáší bezpečnostní a zásobovací pohled. Pokud stát vstupuje do trhu s pohonnými hmotami, nemůže přehlížet otázku, jak to ovlivní dodávky, zásoby a odolnost celého systému.
Podstata tohoto našeho lidoveckého návrhu jednoduchá: Takto to silné rozhodnutí nemá být a nesmí být jen politickým rozhodnutím vlády bez povinné odborné opory. Ano, vláda bude rozhodovat, rozhodovat má, to jí nikdo nevezme a nemůže vzít, ale musí rozhodovat na základě jasných podkladů, které budou dohledatelné, přezkoumatelné a které vnesou do rozhodnutí odborný korektiv. To znamená, nebude to jenom na principu připomínek v připomínkovém řízení, které může být různě dlouhé, různě široké, může být čistě velmi formálně vypořádané, ale součástí rozhodnutí, nařízení vlády budou tato odborná stanoviska. Budou je vidět transparentně všichni účastníci na trhu a budou případně jasně viditelná pro nějaké potenciálně možné soudní spory.
Pozměňovací návrh číslo 3, přesnější vymezení krizové situace. Třetí pozměňovací návrh považujeme opravdu za hodně důležitý, protože původní text vládního návrhu pracuje s formulacemi typu (Gestikuluje uvozovky.) mimořádná tržní situace a důsledky této mimořádné tržní situace. Paní ministryně tady před chvilkou říkala, že v takové situaci třeba stačí, když pan premiér udělá bububu, z Malediv se přes sociální sítě apel na účastníky trhu. A my proto navrhujeme v pozměňovací návrhu – a já ho nyní odůvodňuji – aby zákon používal přesnější pojem krizová situace na trhu s pohonnými hmotami a aby zároveň také zákon stanovil, co se tím rozumí, tedy aby bylo řečeno, že jde o stav, kdy v důsledku mimořádných a nepředvídatelných okolností dochází k závažnému narušení trhu, které se projevuje zejména skokovým nebo mimořádným nárůstem cen, významným omezením nabídky nebo distribuce, zjevně nepřiměřeným nárůstem marží neodpovídajícím vývoji nákladů nebo ohrožením zásobování, hospodářské stability či jiného významného veřejného zájmu. Toto vymezení je lepší z několika důvodů.
Za prvé, zákon se tím stává srozumitelnějším, každý lépe pochopí, v jakých situacích se má použít. Za druhé, snižuje se riziko, že by mimořádný nástroj se používal i v situacích, které ještě nejsou skutečnou krizí, ale jen běžným cenovým vývojem nebo politickým nepohodlím. Za třetí, vytváří se pevnější základ pro odůvodnění a případný přezkum: Vláda nebude moci říct jen obecně, že jde o mimořádnou situaci a basta, nazdar, bude muset ukázat, v čem konkrétně krizová situace spočívá. A za čtvrté, tímto se zákon vrací k tomu, co má být jeho skutečným smyslem: Ne být nástrojem pro pohodlné řízení trhu, ale být nástrojem pro opravdu výjimečné situace, kdy je trh závažně narušen.
Jinými slovy, náš lidovecký třetí pozměňovací návrh neoslabuje stát, on jen přesně říká, kdy stát smí použít mimořádnou pravomoc. A to si myslíme, že je v právním státě naprosto legitimní požadavek. ***
