Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Zároveň aby tam byly možné v případě potřeby depistáže ze strany pedagogicko-psychologické poradny, k čemuž ale potřebují zase mít prostor, čas, lidi. Zároveň potřebujeme, aby byly mateřské školy schopny poskytnout podporu, aby právě to dítě nastoupit nakonec do základní školy mohlo, což ale vyžaduje zase podpůrné profese, o kterých jsme se bavili.

No, a co vyvolává kontroverzi, je zrušení přípravných tříd. Jenom připomínám, že původní myšlenka byla taková, že pokud naběhnou všechna opatření, tak v zásadě podpůrné třídy nebudou potřeba. Ale protože to vyvolává obavy, tak bych chtěl diskutovat právě o tom, jestli tedy například toto legislativní opatření pro tento okamžik nezrušit a případně se k němu vrátit ve chvíli, kdy bude nějaká delší zkušenost s odkladovou novelou, respektive kdy dojdeme do situace, že skutečně přípravné třídy potřeba nebudou.

Znovu tedy prosím o podporu zařazení tohoto bodu. Připomínám, že navrhuji, aby to bylo tento pátek jako první bod. Cílem toho bodu je skutečně vést diskusi o tom, která z těch podpůrných opatření jsou v jaké fázi realizace, kolik je případně potřeba času na to, aby ta opatření realizována byla. Odkazuji na to, že jsou to především nelegislativní opatření. Ta legislativní jsou v platnosti. Postupně budou nabíhat také v účinnosti, ale potřebujeme se bavit o těch podpůrných nelegislativních opatřeních. Zároveň se případně pobavit o tom, jestli tedy náběh minimálně některých kroků neodložit a nezískat právě čas pro to, aby nelegislativní podpůrná opatření mohla být realizována. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Zapsali jsme si bod Stav podpory odkladové novely v pátek jako první bod. Nyní vystoupí paní poslankyně Smejkalová se svým návrhem. Prosím.

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych navrhla nový bod této schůze s názvem Doufám, že ty žádný děti mít nebudeš, alias odporné výroky poslance SPD, a to jako druhý bod aktuální schůze. Tenhle bod by vůbec nemusel existovat, kdybychom si všichni v téhle Sněmovně uvědomovali jednu základní věc, že jsme tady od toho, abychom sloužili lidem a ne abychom je uráželi.

O víkendu zazněla slova, která sem prostě nepatří. Nepatří do veřejného prostoru, nepatří do politické debaty a už vůbec ne z úst poslance Parlamentu České republiky. Doufám, že ty žádný děti mít nebudeš a ani žádná z těchto diagnóz žádné děti mít nebude. Vaše děti by neměly žádný přínos pro tuhle společnost. Tohle nebyl žádný anonymní komentář na internetu a nebyl to ani výkřik v hospodě. Tohle řekl poslanec za SPD směrem k občanům a občankám naší země, konkrétně dvěma dámám do očí a všem účastníkům a účastnicím sobotního protestu, občanům a občankám, kteří pokojně přišli vyjádřit svůj názor, a těm, mezi kterými jsem byla i já.

Ano, šla jsem spolu s ostatními podpořit právo na interrupce, protože moje tělo, moje volba. Ptám se vás všech. Je tohle standard, na který jsme tady ochotni přistoupit? Je tohle úroveň politické kultury, kterou chceme tolerovat? Protože pokud ano, tak si rovnou řekněme, že rezignujeme na respekt, na slušnost a na samotný účel naší veřejné služby. Protože ve chvíli, kdy začneme lidem říkat, že jsou diagnózy a že by se neměli množit, tak překračujeme hranici, za kterou to už fakt není politika, ale je to nenávist.

Já se opět ptám, kde je vaše hranice? Budete to přecházet mlčením, budete dělat, že se nic nestalo, nebo jasně řeknete, že takové chování je nepřijatelné bez ohledu na to, kdo ho pronese? Tohle je přece o tom, jakou Sněmovnu chceme mít. Jestli bude místem respektu nebo arénou, kde tolerujeme urážky. Já si vybírám respekt a k němu vyzývám i hnutí SPD. Vyzývám hnutí SPD, aby se od odporných výroků svého poslance Nerušila distancovalo, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Budeme pokračovat a to panem poslancem Janem Burešem. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Někdo tu nechal brýle nebo možná pouzdro a nějaké poznámky. (Poslanec Skopeček: Ty poznámky jsou moje, brýle nikoliv.) Dobrá, poznámky zabavuji, brýle vracím.

Mám prosím pěkně tři návrhy na dnešní program. První návrh se týká bodu číslo 61, sněmovní tisk číslo 129. Vážený pane předsedající, vážené torzo kolegyň a kolegů, vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného pořadu schůze. Navrhuji, aby bod číslo 61, to je sněmovní tisk 129, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, aby tento bod byl zařazen jako první bod naší páteční schůze.

Dovolte mi nyní, abych odůvodnil, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednávání tohoto tisku dále odkládat. Za prvé, to bych si dovolil nazvat Konec absurdního chaosu. Všichni to známe, přijde státní svátek a lidé si na Googlu zoufale dohledávají, jestli je dnes ten den, kdy si můžou koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že dnes se nakupovat nesmí. Současný zákon je definicí chaosu. Máme svátky, kdy je zavřeno a máme svátky, kdy je otevřeno.

Schválně, kdo z vás bez nápovědy řekne, jak je to 28. září, jak 17. listopadu, jak na Velký pátek, jak na Velikonoční pondělí? Proč je ten jeden den významný a je zavřeno a proč ten druhý je asi méně významný, přesto je to státní svátek, a je otevřeno? Tento zákon nevytváří tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou přece malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat, kdy mají být s rodinou. My v ODS věříme, že dospělý občan se dokáže rozhodnout sám.

Za druhé, ekonomická svoboda a diskriminace. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a ty menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské pleny, ale na benzince, kde jsou nahuštěny na pěti metrech, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže. Velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých by naše země měla stát.

Bod číslo 3, argument, v uvozovkách, ochrany zaměstnanců je falešný. Zastánci zákona se často ohánějí ochranou zaměstnanců v obchodě. Ale ptejme se, proč chráníme jen pokladní ve velkých supermarketech? Proč nechráníme číšníky, proč nechráníme kuchaře, řidiče autobusů, pracovníky v kinech nebo v aquaparcích? Ti rodinu nemají? Ti si nezaslouží být o svátku doma? Pravda je taková, že v obchodě pracuje spousta lidí, kteří si o svátcích pracovat přejí. Chtějí mít příplatky za práci ve svátek, které jsou nezanedbatelné. Tímto zákonem jim stát bere možnost legálně si přivydělat. Pokud chce někdo být o svátku doma, má k tomu nástroje v zákoníku práce a v dohodě se zaměstnavatelem. Koneckonců existují tady přece i odborové organizace. Nepotřebujeme k tomu direktivní zákaz pro všechny.

Za čtvrté, paralela se socialismem a prázdnými regály. Kolegové, v předchozích debatách jsme tu slyšeli návrhy na regulaci cen benzinu. Dnes tu máme regulaci času nákupu. Kam až tato touha státu všechno řídit zajde? Pamatujeme si centrálně plánovanou ekonomiku. Tehdy stát určoval ceny, stát určoval, co se bude vyrábět a stát určoval, kdy se bude vyrábět. Výsledek? Ceny byly sice nízké, ale v regálech nebyl toaletní papír ani hygienické vložky. Proč? Protože stát zabil motivaci a tržní mechanismy. Když dnes zakazujeme prodej o svátcích, děláme první krok k tomuto modelu. Říkáme, že stát ví lépe než trh, co je pro lidi dobré. My v ODS ale víme, že fronty a prázdné stojany začínají právě u takových dobře míněných zákazů. Tento zákon je reliktem myšlení, které patří do minulého století, ne do moderní liberální demokracie.

Bod číslo 5, dopady na regiony a cestovní ruch. Podívejme se na naše turistická centra, podívejme se třeba na můj region Karlovarsko. Máme zde oblasti závislé na cestovním ruchu. Přijedou turisté, chtějí utrácet své peníze, chtějí využívat služby a narazí na zavřené dveře obchodů jen proto, že je zrovna třeba 8. května a že ten obchod má 201 metr čtvereční. ***