Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
V podstatě i tím, že průměrná mzda nadále roste a bude růst, tak i tak budou ti živnostníci, kteří mimochodem vykonávají práce, které nejsou příliš oceňovány, a kteří vydělávají relativně málo peněz, tak i tak budou mírně platit více. Už jenom proto, že vlastně průměrná mzda roste a růst bude. To je vše, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marian Jurečka. Máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc, pane předsedající, sice mám trochu pocit, že to je marný, je to marný, je to marný, ale já považuji za svoji povinnost, abych tady naposledy ve třetím čtení k tomuto tisku řekl několik faktů a úplně jednoduchou prosbu, prosím, nedělejte to, byť vím, že to stejně uděláte. Protože prostě kdybych se na to měl dívat jako nějakou optikou logiky, což samozřejmě je těžké u některých představitelů vládních koaličních stran hledat, tak by si kladl otázku: Potřebuji posílit a podpořit segment OSVČ? Potřebuji ho posílit v té oblasti odvodové zátěže? Tak na tu otázku bych se odpověděl ano v okamžiku, kdybych viděl, že mně třeba počet lidí, kteří podnikají jako OSVČ v České republice, stagnuje anebo klesá. No jo, ale nic z toho se neděje. Když se podíváme na roky 2023, 2024 a 2025, tak meziročně v roce 2023 přibylo 49 000 lidí pracujících na OSVČ, v roce 2024 přibylo 27 000, v roce 2025 jich přibylo 23 000. A dlouhodobý trend je, že v České republice počty OSVČ rostou a jsme zemí, která má podíl OSVČ na pracovním trhu jeden z nejvyšších vůbec. Takže kdybych jako zodpovědný politik si kladl otázku – potřebuje nějaký segment naší ekonomiky aktivních pracujících lidí – kterých si kterých si nesmírně vážím, vím, jak je to těžké, protože jsem sám osobně začal jako OSVČ ještě na vysoké škole, 11 let jsem se tím živil – tak jako politik si odpovím: ta data mně neříkají, že ten sektor těchto pracujících živnostníků potřebuje v této oblasti – neříkám, že v jiných – ale v této oblasti odvodů nějakou speciální úpravu. Pak bych si jako zodpovědný politik mohl položit otázku – máme třeba kolem nás země, kde ty podmínky jsou výrazně výhodnější a lepší? Nejčastěji se v této věci srovnáváme se Slovenskem. Tak když se podíváme na Slovensko, tak tam dnešní aktuální minimální odvodová zátěž na pojistném na sociálních odvodech je zhruba o 30 procent vyšší. Dneska při nižší kupní síle, nižším výkonu ekonomiky, nižších průměrný výdělcích je ta odvodová zátěž na Slovensku vyšší – a to poměrně výrazně. To není malý rozdíl. Na Slovensku dneska je ten odvod minimálně 303 eur. Ten rozdíl je, když počítám nějaký kurz zhruba 25 korun, že v České republice je ten odvod minimálně o 1 860 korun nižší. O 1 860 korun v České republice ta minimální odvodová zátěž je vyšší (nižší?). To znamená i druhá rovina, kterou bych si jako politik mohl položit, mně neříká, že tady mám u země, která je nám velmi blízká historicky, vývojem, podnikatelským prostředím, často tam i ty osoby mohou vykonávat nějakou činnost, takže by nám ti Slováci vytvářeli takovou konkurenci, že by tam ty odvody byly nižší. No, nejsou tam nižší. To znamená, ani druhá argumentace v tom jako nedává jako logiku.
Pak tady zaznívá argument – vládní koalice chce těmto lidem pomoci a snížit náklady ceny práce. Když se podíváme na dlouhodobá doporučení pro českou ekonomiku, tak v oblasti nákladů ceny práce ta doporučení jsou – snížíme odvody zaměstnavatelů nebo zaměstnanců tam, kde kde jde o standardní pracovněprávní vztah. To jsou dlouhá doporučení, dlouhodobá. My jsme dokonce jako naše koaliční vláda Petra Fialy měli v plánu – o dva procentní body to snížit, ale poté, co se stala invaze na Ukrajinu a veškeré dopady do energetiky, do hospodářství, tak jsme nakonec od tohoto kroku pod tou aktuální situací museli ustoupit. Kdyby chtěla opravdu vláda říct, chceme podpořit nějakou část naší ekonomiky, pracovního trhu, našich firem a jejich konkurenceschopnosti, tak by to na základě všech logických argumentů udělala vůči firmám a jejich zaměstnancům.
Nechápu, proč si vláda, která už říká, že teda chce přijít o nějakou část příjmů do toho státního rozpočtu, to nevybrala tímto směrem. Tak když se posunu dál, tak tento krok vlády, ten obrovský rozdíl mezi tou odvodovou a daňovou zátěží mezi zaměstnanci, zaměstnavateli a OSVČ (se?) bohužel mnohem víc prohlubuje. A já jsem si tady nachystal pár příkladů, abych to ilustroval, i proto toho, kdo případně tu debatu bude sledovat, abychom si to uvědomili. Použiji modelový příklad: chci mít člověka, který si vydělá zhruba 600 000 korun čistého ročně. Tak pokud mně tento člověk bude pracovat v zaměstnaneckém poměru se standardními odvody, počítám tam pouze slevu na poplatníka, nepočítám tam ani manželku, ani děti, ani hypotéky a podobné věci, tak ten člověk na takovýto příjem v součtu s tím, co odvede jeho zaměstnavatel, odvede do veřejných rozpočtů ročně 437 515 korun. 437 000 budou odvody toho člověka, který si chce vydělat těch 600 000 korun ročně, to znamená 50 000 korun měsíčně. Když to bude OSVČ, běžný režim, pouze výdajový paušál šedesátiprocentní, tak ten odvede 315 000 korun do těch veřejných rozpočtů, když to bude OSVČ, který bude mít šedesátiprocentní paušální režim a využije paušální daň, tak tam odvede zhruba 200 000, a když to bude paušální dan s paušálními náklady 80procentními, tak ten odvede na těch 600 000 119 000 korun. To znamená, ten největší rozdíl toho příkladu je minus 317 000 korun. Já jsem se tady snažil už minule upozornit na to, že tím, že toto prohlubujete, tak logicky zvyšujete ještě větší motivaci, aby tam, kde v těch firmách je standardní zaměstnanecký poměr v pracovněprávním vztahu, tak aby tam ti lidi měli větší motivaci odcházet do toho takzvaného švarcsystému OSVČ. Ten se nedá ukontrolovat. Těch kontrol se udělá řádově jednotky tisíců ročně. Ale vidíme, kolik lidí v IT firmách se překlopilo třeba do toho, že dneska pracují jako OSVČ. Takže vy ten rozdíl takhle zvýšíte, zvýšíte tu motivaci pro to, aby těch lidí z těch pracovněprávních vztahů ubývalo a překlápěli se do režimu OSVČ, tudíž pro stát nejenom z pohledu důchodového systému, ale z pohledu obecně průběžných systémů zdravotního pojištění i toho daňového, budete snižovat příjmy do budoucna. Já opakovaně před tím varuju a říkám – není ten krok nutný. Vážím si každého živnostníka. Vím, že to je jako náročné. Poměrně vysoká rizika ten člověk nese, ale já jsem osobně nezaznamenal, stejně jako ze strany firem, které by tady dneska stále říkaly, chceme snížit daň z právnických osob, že zrovna toto je to, co je nejvíc trápí v té jejich podnikatelské činnosti, kde mají pocit, že jim stát háže klacky pod nohy.
Snažím se tady dát ty národohospodářské argumenty, proč si opravdu myslím, že ten krok není nezbytně nutný. Bude znamenat dlouhodobé výpadky peněz, které jednou stejně ten daňový poplatník bude muset zaplatit. Připravíte ten rozpočet ročně o 3,5 miliardy korun, v příštím roce to bude o 4 miliardy korun a takhle to poroste. Ne v dobách přebytku státního rozpočtu, v dobách deficitu jdeme si na to půjčit, ty peníze budou chybět jinde, budou chybět v oblasti sociálních služeb, budou chybět v oblasti třeba celé řady jiných věcí, které těm občanům potřebujeme opravdu doručit, protože jsou třeba v bezvýchodných životních situacích. A tam na to nebudou ty peníze. Pouští se tímto krokem úplně zbytečně tomu státnímu veřejnému rozpočtu, který je rozpočtem pouze nás občanů a daňových poplatníků této země, nikoho jiného, pouští se mu opět zbytečně žilou. Tak já znovu apeluju na to, že si nemyslím, že to nutné.
Zaznamenal jsem, že i firmy dneska říkají: Nepotřebujeme snížit o 2 procentní body daň z příjmů právnických osob. ***
